Esoterika, okultismus či magie vyžadují jednu věc bez milosti. Absenci strachu. Se strachem v jeho područí nelze praktikovat. Protože náš strach nám zakrývá zjevné, zkresluje to, na co pohlédneme, a podporuje vlastnosti, jako je opatrnost, rozvinutá do paranoidní formy.
Strach nejenom omezuje naše vidění, ale zároveň nabádá Univerzum k tomu, aby nám projektovalo to, čeho se obáváme, a mnohdy ve velmi podivné formě. Protože máme-li ambice praktikovat byť jen esoteriku, začne mít na nás mnohem větší nároky nežli na člověka, držícího se pevné matérie anebo schovávajícího se pod egregor nějakého tradičního náboženství. Nejsem psycholog, ale domnívám se, že psychologie úplně bezpečná není, protože bude mít tendenci přijít tomu strachu na kloub, což také není úplně jednoduchá cesta.
Touha po bezpečí z nás dělá pecivály. Je bezpečnější sedět doma zachumlaný v dece a teple nežli se vydat do tmavé noci plné podivných stínů. Přesně toto je esoterika, okultismus, ačkoli někteří lidé mají snahu si tyto věci lakovat přes velké světlo.
Jsou vysoce odolní jedinci, kteří vytrvale ignorují temnotu. Protože jí umí čelit pouze tímto způsobem. Co mi na tomto přístupu vadí?
Když něco ignorujeme, neznamená to, že to neexistuje.
Záměrně se vyhýbáme kompletnímu poznání.
Temnota představuje mnohem více nežli jenom ono nevědomé, co straší a vynořuje se, a my před ním utíkáme.
Obvykle netuší, o čem je ta temnota a co v ní je, ale o to více hrdinsky tvrdí, že se jí nebojí.
Nejde o příliš bezpečný způsob vypořádání se s realitou.
Zároveň rozumím tomu, že ne každý má sílu, vůli nebo jenom chuť bojovat s vlastním strachem. Záleží na tom, nakolik se chce reálně věnovat právě magii. Zbavení se strachu znamená velký pokrok i v esoterice a okultismu obecně. Setřeme tak jednu významnou překážku k tomu, abychom překračovali hranice možného.
Další část článku je určena jenom těm, kteří si s myšlenkou na zbavení se strachu alespoň pohrávají. Nepotřebují aliby ve smyslu "je to tak těžké" ani "člověk platí za…". Protože v mém slovníku není "nejde", ale "pojďme o věcech přemýšlet jinak".
Mnoho lidí trpí jenom na základě informací, které jim sdělila nějaká autorita, a oni za toto sdělení zaplatili. Přestat vyznávat takto získané paradigma zavání finanční ztrátou nebo přiznáním si jisté hlouposti… Což je opravdu hodně těžké.
Možná to čtenáři přijde zvláštní, ale i s takovou situací se dá vypořádat bez sebevýčitky a s respektem k sobě a svému tehdejšímu rozhodnutí.
Strach nejenom omezuje naše vidění, ale zároveň nabádá Univerzum k tomu, aby nám projektovalo to, čeho se obáváme, a mnohdy ve velmi podivné formě. Protože máme-li ambice praktikovat byť jen esoteriku, začne mít na nás mnohem větší nároky nežli na člověka, držícího se pevné matérie anebo schovávajícího se pod egregor nějakého tradičního náboženství. Nejsem psycholog, ale domnívám se, že psychologie úplně bezpečná není, protože bude mít tendenci přijít tomu strachu na kloub, což také není úplně jednoduchá cesta.
Touha po bezpečí z nás dělá pecivály. Je bezpečnější sedět doma zachumlaný v dece a teple nežli se vydat do tmavé noci plné podivných stínů. Přesně toto je esoterika, okultismus, ačkoli někteří lidé mají snahu si tyto věci lakovat přes velké světlo.
Jsou vysoce odolní jedinci, kteří vytrvale ignorují temnotu. Protože jí umí čelit pouze tímto způsobem. Co mi na tomto přístupu vadí?
Když něco ignorujeme, neznamená to, že to neexistuje.
Záměrně se vyhýbáme kompletnímu poznání.
Temnota představuje mnohem více nežli jenom ono nevědomé, co straší a vynořuje se, a my před ním utíkáme.
Obvykle netuší, o čem je ta temnota a co v ní je, ale o to více hrdinsky tvrdí, že se jí nebojí.
Nejde o příliš bezpečný způsob vypořádání se s realitou.
Zároveň rozumím tomu, že ne každý má sílu, vůli nebo jenom chuť bojovat s vlastním strachem. Záleží na tom, nakolik se chce reálně věnovat právě magii. Zbavení se strachu znamená velký pokrok i v esoterice a okultismu obecně. Setřeme tak jednu významnou překážku k tomu, abychom překračovali hranice možného.
Další část článku je určena jenom těm, kteří si s myšlenkou na zbavení se strachu alespoň pohrávají. Nepotřebují aliby ve smyslu "je to tak těžké" ani "člověk platí za…". Protože v mém slovníku není "nejde", ale "pojďme o věcech přemýšlet jinak".
Mnoho lidí trpí jenom na základě informací, které jim sdělila nějaká autorita, a oni za toto sdělení zaplatili. Přestat vyznávat takto získané paradigma zavání finanční ztrátou nebo přiznáním si jisté hlouposti… Což je opravdu hodně těžké.
Možná to čtenáři přijde zvláštní, ale i s takovou situací se dá vypořádat bez sebevýčitky a s respektem k sobě a svému tehdejšímu rozhodnutí.
celkem 1 fotka
Od 149 Kč měsíčně nebo 50 Kč jednorázově