Jedno slovo na náhrobku
Na hrobě Jana Srdce mě nezaujalo datum ani výzdoba. Bylo to jedno slovo: korektor.
Při pohledu na jeho jméno jsem si navíc vzpomněla, že jsem už před několika lety na stejném hřbitově fotografovala hrob nějakého Aloise Srdce. Tehdy jsem snímek prostě uložila do archivu a dál se jím nezabývala. Teď se ale nabízela jednoduchá otázka: Mohli spolu ti dva souviset?
Začalo pátrání v hřbitovní evidenci, matrikách, soupisech obyvatel, adresářích a dobovém tisku. Postupně se ukázalo, že nejde jen o shodu příjmení. Jednotlivé hroby začaly spojovat členy jedné rodiny a spolu s nimi také svět knih, korektur, knihkupectví a nakladatelství.
Právě na podobných případech mě baví, jak málo někdy stačí k otevření příběhu. Jedno profesní označení na náhrobku nemusí být jen doplňkem ke jménu. Může být stopou, díky níž se několik zdánlivě nesouvisejících hrobů začne skládat do jednoho celku.