Recenze: Tereza Bartošová - Dceřina kletba

Vyšetřovatelská dvojice Tomáš Vyskočil a Honza Richter před sebou mají další případ. Do nemocnice byl přivezen muž. Opilý, podchlazený a krátce na to umírá. Shodou okolností to byl známý jednoho z policejních techniků, kterému kamarádova smrt nedá spát. Své podezření svěří Tomášovi a ten se okamžitě spolu s Honzou pouští do vyšetřování. Aby toho nebylo málo, v kolečku zamotaných událostí a nejasných informací se komplikuje i Tomášova situace doma. Všechno nasvědčuje tomu, že vyřešení tohoto na první pohled banálního případu bude těžší, než by kdo tušil.

Autorka Tereza Bartošová si získala pozornost čtenářů už v roce 2023, kdy se na pultech knihkupectví objevil Vodník. Za poslední rok stihla vydat celkem čtyři knihy - debutovala s  detektivkou Klekánice (2023, Naše vojsko), Vodník (2023, Motto), román Když andělé dřímají (2024, Naše vojsko) a nyní Dceřina kletba (2024, Motto). Autorka je lékařka a z jejího psaní to jde znát. Odborné lékařské termíny a zdravotnické prostředí hezky zakomponovává do svých příběhů a využívá znalostí získaných v praxi. 

--- Ukázka: ---

Zatnula zuby a klepnutím probudila telefon. Zírala na zprávu poslanou přes messenger jako na zjevení. Několikrát zamrkala, než si ji přečetla znovu. 

Víš, co po večerech dělá tvůj manžel?  

Rychle pohledem zkontrolovala cachtající se Lucinku, žaludek se jí nepříjemně sevřel. Co má tohle sakra znamenat? Ťukla na profil odesílatele. Místo fotky na ni koukal jen kreslený vysmátý obličej. 

Nejraději by zprávu ignorovala, ale ďáblík pochybností zaťal drápky hluboko. Co když Tomášovy pozdní příchody mají jiné vysvětlení než pracovní vytíženost? Co když se s někým schází, zatímco ona dřepí doma jako ta poslední puťka? Co když si našel někoho, kdo neřeší jen dítě? Někoho, kdo má čas i sílu na jiné činnosti? Někoho hezčího? 

V očích ji pálily slzy. Zavrtěla sama nad sebou hlavou. Je to blbost. Tohle by přece Tomáš neudělal. A ještě ne tak pitomě, aby se o tom ona dozvěděla. 

Bez většího uvažování napsala rychlou odpověď. Určitě jde o nějakou hovadinu, něčí debilní vtip. Nebo omyl. Zjistí, co ten poděs na druhé straně ví, a pak se tomu zasměje. 

Co víš? napsala. 

--- konec ukázky ---

Tereza Bartošová zasadila děj knihy do rodné Příbrami, která je známá svými uranovými doly. Jedná se už o druhou detektivku, kdy je název knihy vypůjčený z balady v Erbenově Kytici - Dceřina kletba. Začalo to Vodníkem, pokračuje Dceřinou kletbou a kdo ví, jakou baladu si Tereza Bartošová vezme na paškál příště. Prozatím si pojďme rozebrat zpracování této. 

I čtenář neznalý Vodníka se rychle sžije s postavami. Vyšetřovatelské duo nabízí dva silné charaktery. Na první pohled relativně klidný a rozvážný poručík Tomáš Vyskočil, kterého svou zbrklostí a horlivostí doplňuje kolega Honza Richter. Úvodní strany se mohou zdát poněkud rozvláčné. Chvíli trvá, než se začne vynořovat dostatek detailů, aby vyšetřovatelé hnuli kostrou a zakousli se do případu. Autorka jim to ale moc neusnadňuje. Hned z kraje rozehrává druhou dějovou linku v podobě dvou teenageřek, které jak se zdá nemají na práci nic lepšího, než narušovat spokojený manželský život… 

V jednu chvíli je informací na čtenáře poměrně dost najednou. Jedna linka střídá druhou, vzájemně se prolínají a zpočátku spolu ani výrazněji nesouvisí. Spíš jako by jedna lehce podkopávala nohy té druhé. Ovšem zvídaví čtenář zbožňující dramata a zamotané scény si tu bude chrochtat blahem a hltat jednu stránku za druhou. Bodejť by ne! Jestli se textu něco nedá upřít, je to čtivost! A krátké kapitoly svižnosti jen napomáhají. Časová osa je rozdělena na dny v týdnu a ty následně na krátké kapitolky u detektivky tolik žádoucí. 

Věrohodnosti a reálnosti textu napomáhají i odborné termíny zejména ze zdravotnického prostředí, které se tu hojně vyskytuje. Autorka pracuje jako lékařka a jde znát, že toto prostředí je ji velice dobře známé a cítí se v něm jako doma. Ať už jsou to části z patologie, nebo fungování pracovnělékařských prohlídek. To, co někteří medicínou nepolíbení autoři musí dlouze studovat v podání rešetří, to má Tereza Bartošová v malíčku díky své lékařské praxi. 

Velké finále svým rozuzlením některé ostřílené čtenáře detektivních příběhů možná nepřekvapí tolik jak by mělo, ovšem autorka na to jde chytře. Pomyslnou třešničku na dortu si nechává až na úplně poslední řádky. Tam, kde jiné detektivky už znají své vrahy, detektivové jsou poctěni a opěvováni díky svému vyšetřovatelskému důvtipu a čtenář už přelouskává poslední řádky laxněji, protože tuší, že nic dalšího se už nedozví… přesně tam autorka vystřelí poslední náboj, který si celou dobu střežila. A čtenář se zmatením a překvapením zavře knihu a chvíli zírá do prázdna, než mu všechno pořádně dojde a celá ta zamotaná skládačka do sebe zapadne tak jak má. Jakkoli se úvod může zdát zdlouhavý a místy až moc zamotaný a nesystematický, závěr naservíruje královskou porci dobře odvedené práce. 

• Hodnocení: 87 %

O knize:

• Název: Dceřina kletba 
• Autor: Tereza Bartošová
• Nakladatelství: Motto (2024)
• Počet stran: 312
• Vazba: pevná / vázaná
• Koupit knihu od nakladatele 

Otázky na autorku:

Své detektivky pojmenováváte podle balad z Erbenovi Kytice - Vodník, Dceřina kletba. Plánujete v tom pokračovat i dále? A tušíte už, která balada propůjčí své jméno další knize? 

Plánuji v Kytici pokračovat, jestli se mi zadaří, to už je věc druhá. Aneb chceš-li Pánaboha pobavit, řekni mu o svých plánech. Můžu prozradit, že mám rozpracovanou Svatební košili.

Jste lékařka, máte rodinu, do toho nějaké koníčky… Jak těžké pro Vás je najít si čas na psaní? 

Čas se hledá těžko, kdo ho má dnes dostatek, že? Ale když mě chytne psací “slina”, kdy mám nutkavou potřebu s příběhem pohnout, pak se ta hodinka až dvě najde. Nejčastěji o víkendu po obědě, kdy je u nás relativní klid.

Z medailonku na Databáziknih.cz vím, že posloucháte metal. Jaké kapely posloucháte nejvíc? 

Nejvíc teď poslouchám The Halo Effect, Amorphis, In flames. Dlouhodobě Avantasia, Nightwish, Heilung. Prostě podle nálady a jestli muziku poslouchám u běhání nebo u psaní. Některé písničky tak dokonale vystihují atmosféru dané situace, kterou bych ráda popsala, že se text píše prakticky sám.

-----

Recenzent: Monča Zedníčková

V minulosti psala recenze například pro nakladatelství Metafora či Fragment. Aktuálně se věnuje svému instagramovému účtu Knižní stránky, kde již čtvrtým rokem pravidelně zveřejňuje své hodnocení knih, pořádá společná čtení se svými sledujícími a pořádá také soutěže o knihy. 

• Knižní stránky - instagramový profil