🏃♂️ #24 O kouzlu sebeobrany aneb Nebude to bolet
Nedávno jsme na JAMU pro zaměstnance pořádali tříhodinový kurz sebeobrany.
Přihlásil jsem se.
Sešlo se nás na zkušebně Divadla na Orlí asi třicet.
Měli jsme mít pohodlné oblečení, přesto jsme si všichni vzorně posedali na židle, jako diváci.
Hlavní aktér, několikanásobný držitel mnoha ocenění, z toho byl nesvůj. Nepočítal s přednáškou.
Nejdřív proto ukázal své nádobíčko, které si přivezl z jihoasijských zemí.
“Tímhle se skvěle lámou kosti,” rozzářil se a vytáhl kus čehosi ohnutého.
“Tímhle zase v klidu useknete ruku,” pokračoval.
Pak přešel do protiútoku:
“Tak vstávat, jdeme na to.”
Všichni ruce za zády.
Mistr začal tím, že pro nás, amatéry, nemá cenu mlátit někoho do obličeje, že si akorát ublížíme. Nejlepší je úder přímo na krční tepnu. Všichni jsme zkušeně přikyvovali. Pak to ale přišlo.
“Potřebuju dobrovolníka,” zavelel mistr.
Všichni se podívali do země.
V tu chvíli mi to bylo jasné.
“Tak třeba tady pan rektor,” culil se mistr. A nejenom on.
Postavil se přede mě a řekl to, čeho jsem se obával úplně nejvíc:
“Nebude to bolet.”
Roztřásl jsem se strachy.
Praštil zleva, pak zprava, a na závěr, což vzbudilo obdiv všech přihlížejících, z obou stran najednou.
Bylo to tak rychlé, že jsem se nejdřív radoval - nic jsem necítil.
Vzápětí přišla obrovská bolest.
“Je to v pohodě?” zeptal se mistr.
Nevydal jsem hlásku.
Nadechl jsem se asi za dvě minuty.
Všichni jsme si to roztomile zkoušeli. Řidič s prorektorem, vrátný s kvestorkou, ajťák s projekťačkou. Originální teambuilding.
Možná by si to takhle mohli zkusit na vládě.
Mistr přešel k dalšímu kroku: “Teď vám ukážu hada.”
Schoval jsem se za čtyři kolegy, bylo to marné.
“Pane rektore!”
Postavil si mě metr od sebe.
Řekl to znovu: “Nebude to bolet.”
“Nevěřím,” zkusil jsem to.
On se nedal: “Nebojte, já jsem i chiropraktik.”
Asi mě to mělo uklidnit.
“Chytněte mě za ruku”” vyzval mě mistr.
Poslechl jsem a asi za tři nanosekundy jsem se kroutil na zemi. Had mi obkroužil ruku a já bych mu v tu chvíli dal na ulici kreditku, telefon i klíčky od auta. Jen ať mě pustí.
“Je to v pohodě?” zeptal se mistr.
Pokusil jsem se o úsměv.
A tak jsme zkoušeli hada. A kobru. A spoustu dalších zvířat.
Kdyby mě teď někdo napadl, nemám tušení, jestli bych si na ty, jakkoli základní, chvaty vzpomněl. Musel bych útočníka pravděpodobně požádat o chvilku strpení a v klidu si to připomenout - levá ruka sem, druhá tam a pozor, nohy povolit.
Přesto jsem si z tohoto kurzu něco odnesl - bez bolesti to nejde. Jestli se chceš prát, musíš se k tomu probolet.
Já se jako malý kluk nikdy nebil, konfliktní situace jsem vždy řešil kvalitní win win domluvou, případně objektivní analýzou, která útočníka natolik zmátla, že ztratil chuť zápasit.
Svůj práh jsem si během těch pár hodin posunul jen asi o milimetr, ale i tak to stálo za to: Znovu jsem zažil, že jakékoli vykročení z komfortní zóny přináší okamžitý benefit. Mnohem lépe se mi teď třeba píšou newslettery!
Každopádně - až na mě někdo zaútočí, zaujmu postoj a řeknu:
“Neboj, nebude to bolet.”
Pěkné léto přeje
Petr Michálek
Co čtu
Chystám se na podcast s Klárou Elšíkovou tak čtu její knihu Pacanka. No evidentně bude o čem mluvit. Mimochodem - příští týden točím s Michalem Bergem, který po neúspěchu Zelených v Evropských volbách opustil spolupředsednictví této strany. A jsme domluveni i s hercem Michalem Isteníkem.
Co jsem viděl
Jsem teď slaměný vdovec, tak jsem včera navštívil film o osamělém chlápkovi uprostřed Tokia. Dokonalé dny Wima Wendersa moc doporučuji. Hraje tam i Min Tanaka. Ale hlavně - první věc, co jsem dnes ráno udělal, byl pohled na korunu stromů.
Co jsem slyšel
V divadle Kam jdeš? budeme v příští sezoně zkoušet dvě původní věci: Jan Šotkovský pro nás píše komedii Podcasty a já se chystám na divadelní zpracování kauzy Bečva. I proto jsem si poslechl album Bečvou Tomáše Niesnera.
Janáček 170
Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) přichystala ke 3. červenci 2024, ke dni jubilejního 170. výročí narození skladatele gratulační videoklip. Na jeho vzniku se velkou měrou podíleli její studenti, pedagogové a zaměstnanci akademie. Dejte si ho, mám z něj radost.
A to je vše!
Líbí se ti moje newslettery? Tady najdeš další díly. Když se registruješ, přijdou ti příště rovnou do mailu. Zdarma.