Co se stalo?

Je vtipné, jak jsem si na začátku svého života na vysoké škole říkala, jak bych rádá všechno dokumentovala. Psala o svých úspěších i selháních. O mém životě, nějaký rady a tipy při učení nového jazyka a třeba i sdílela, co mi nějvíce pomohlo se do života na vysoké dostat. To všechno ale krachlo s prvním neúspěchem, který se dostavil velice záhy. 

Neprošla.

X.

F.

Nada.

To bylo něco, co mě hodně zničilo. Ostatní mí kamarádi pokračují, mezitím co já budu muset opakovat rok. Cítila jsem se opuštěně a sama. Odloučená od skupiny, se kterou jsem pomalu trávila každý den. 

Zpětně si uvědomuji, jak velké psychické problémy jsem v té době měla a kolik věcí si na sebe naložila, i když jsem si to v té době nepřipouštěla. Nepřišlo mi, že bych dělala něco víc, než zbytek lidí kolem mě. Myslela jsem, že i ostatní se nemají kdy učit, musí chodit na brigádu a mají rozvrh téměř každý den od ráda do večera. Ne. Neměli. Ale protože jsem sdílela rozvrh vždycky s někým, koho jsem znala, přišlo mi, jako by měli. 

Nezvládla jsem teda 3 hlavní předměty a dostala se do meziročníku. Celé prázdniny jsem proležela v posteli a mimo základní lidské potřeby jsem z ní vstala jen na brigádu. Nechápala jsem, proč zrovna já. Můj obor mě extrémně baví. Já nechci skončit. Nemůžu skončit. A pak mi došla druhá věc.

Pokud za rok nezvládnu jeden z těch předmětů, letím.

Tohle byla rána, která mě – velmi obrazně řečeno – vytáhla z postele. Nesmím to vzdát. Musím začít něco dělat. A tak jsem svůj "volný" podzimní semestr věnovala všemu, co jsem nezvládla minule. Učila jsem se, učila, učila...

Long story short → ZVLÁDLA JSEM TO

Pokračuji dál. Jdu do dalšího semestru a stále mám naději dostat se do Japonska. Nebude to lehké. Můj průměr mi pravděpodobně neumožní jít klasickou cestou a proto budu muset zvolit těžší  a nejistou variantu, na kterou se začínám připravovat u teď. 

Jak to dopadne ani za boha netuším. Ale pokusím se pro to udělat co nejvíc. Ať to bude jakkoliv, doufám, že aspoň dostuduji.