#53 - Mindfulness, přítomný okamžik, vědomý život

Všechny tři elementy z nadpisu článku jsou v dnešní době velká témata sama o sobě, byť spolu úzce souvisí. Minimálně mindfulness a přítomný okamžik jsou jako bratr a sestra, vědomý život dle mého osobního názoru stojí přeci jen malinko bokem, takže je to spíše bratranec. Ostatně cynik by asi právem pronesl, že dokud nemáme poškozený mozek žijeme vědomě a nemá to nic společného s vnímáním přítomného okamžiku. Souhlasím - proto vidím příbuzenský vztah přes jedno koleno - za mě je vědomý život okamžikem přiznání a připuštění si toho, co se nám děje, minimalizací kognitivního zkreslení. A následné vědomé jednání, které nás vede po cestě vnitřního naplnění.

Mindfulness dnes vyučují vysoké školy a udělují v něm absolventský titul. Ten nemám. Tudíž vše, co bude v článku popsáno je mým osobním pohledem, mými zkušenostmi, názory a slouží zejména jako možná inspirace - ostatně skoro jako každé mé povídání.

Pojďme to na začátku trochu odlehčit a zamyslíme se nad tím, co je to vlastně přítomný okamžik. Jak dlouhý je přítomný okamžik? Jak definovat tady a teď? Je to mrknutí oka, 10 sekund, minuta, hodina, den?

Ve fyzice existuje pojem planckova délka, což je teoretický nejmenší rozměr částice, kde ještě platí fyzikální zákony. Všechny částice, které by měly menší rozměr, by disponovaly tak obrovskou energií, že by se zhroutily do černé díry. Také existuje pojem planckova délka času, což je čas, který potřebuje foton ve vakuu, aby přeletěl planckovu délku částice. Bavíme se o neuvěřitelně malých rozměrech, které ani zdaleka nejsme schopni pozorovat. Defakto se bavíme o pixlech, ze kterých je složený celý náš svět a vesmír. Planckova délka času je jako jedno okénko na promítacím pásu. I zdánlivě plynulý film je složený z jednotlivých statických políček kinofilmu. Teoreticky by pod planckovou jednotkou času už neměly existovat žádné fyzikální jevy.

Pokud to tedy chceme v číslech, pak skutečně přítomný okamžik trvá 5,4 x 10 na mínus 44 sekundy. Oproti tomu, rychlost našeho mozku, myšlenek a zpracování podnětů se pohybuje někde kolem jedné dvacetiny sekundy. Je jasné, že svět budeme vidět vždy v krásném plynulém pohybu, ale také bychom mohli přemýšlet o tom, že spousta detailů nám díky tomu uniká..

Ale neunikají nám spíše kvůli tomu, že se vnitřně pohybujeme ve světě myšlenek, pocitů, emocí, které nesouvisí s přítomným okamžikem?

Celé zamyšlení nad časovou délkou přítomného okamžiku je třeba brát s nadhledem. Pro nás je samozřejmě přítomný okamžik prostě to, co se děje tady a teď. A jestli jsme schopni naplno vnímat to, co se děje tady a teď a netouláme se myšlenkami někde v propadlišti minulosti nebo naopak v budoucnosti, která zpravidla bude vypadat úplně jinak, než myšlenkové modely v naší hlavě.

Mindfulness - všímavost, vnímavost, je velmi komplexní technika, jejíž učení vlastně nikdy nekončí. Je to mnohem víc o cestě, než o cíli. Je to nepřetržitá práce na sobě sama - vědomá práce - ale dle mých zkušeností, každý jeden malý krůček směrem vpřed přináší úžasné vnitřní naplnění a motivuje k dalšímu pokroku.

Vrátím se k jednomu ze svých předchozích článků a použiji stejné přirovnání, jako v případě hubnutí. Existuje nespočet různých dietních, hubnoucích a výživových směrů, které - aby fungovaly - musí všechny růst z jedné fundamentální pravdy, a to energetické bilance v těle. Pokud chci hubnout, musí být množství přijatých kalorií nižší, než množství vydaných. A na této živné půdě nechejme vyrůst vlastní strom poznání, zalévaný vírou, zkušenostmi, poznáním, omyly a úspěchy. 

Existuje u mindfulness také něco podobného? Jednoduchá, uchopitelná, pravdivá a fundamentální informace, od které lze začít a zasadit do její živné půdy semínko stromu vlastního poznání?

Za mě rozhodně ano. Protože přesně tak jsem si to prožil.

Živná půda mindfulness je podle mě myšlenka, kterou jsem poprvé slyšel od Sama Harrise, a který, mám dojem, její původ přisoudil indickému spirituálním učení (asi není vůbec podstatné, odkud pochází, podstatné je, že byla vyslovena) a zní takto:

“Problém není v tom, že přemýšlíte, problém je, když nevíte, že přemýšlíte…”

Podle provedených vědeckých a lékařských výzkumů trávíme minimálně 50% času v myšlenkách, které nemají nic společného s tím, co se nám děje tady a teď. Buď jsou to vzpomínky nebo naopak představy budoucnosti. To by nebyl až takový problém, pokud by se jednalo o tvůrčí a kreativní myšlenky, bohužel většina těchto myšlenek nás nikam nevede a ničím neobohacuje. Do této skupiny patří zejména obavy, nadměrná očekávání, posuzování, hodnocení, dělání předčasných závěrů, trápení se minulostí apod.

Jednoduše do této skupiny myšlenek řadím ty, které se týkají všeho, co není v mé moci ovlivnit.

Jakkoliv je to možná krutá pravda, tak jediná skutečná realita se odehrává právě teď, v tento moment. Vše ostatní je pouze imaginace v naší mysli a vymyšlená realita, do které se dobrovolně uvězníme. Dokonce ani vzpomínky nemají příliš blízko k tomu, jaká realita se v době vzpomínek odehrávala. Mozek je velmi selektivní, pamatuje si jen to, co se mu hodí, a to následně ohýbá, idealizuje a nebo naopak dramatizuje.

Co tedy může být prvním, jednoduchým a přitom účinným krokem na nekonečné cestě zvané mindfulness. Zasazení semínka do živné báze - začít vědomě pozorovat své myšlenky a začít si je uvědomovat a následně si uvědomovat ty, které nás pohltí a odvedou od přítomného okamžiku.

Jakkoliv to zní banálně, je velký rozdíl v tom, jestli myslím nebo vím, že myslím. Pozorovat myšlenku nebo v ní plavat…Zkuste jednoduché cvičení - začít pozorovat své myšlenky, místo propadnutí se do nich si je uvědomovat jako objekt, uvědomovat si o čem jsou a jakou emoci v nás vyvolávají.

Zjistíte fascinující věci. První z nich je ta, že myšlenky nelze kontrolovat. Pokud nejsme skutečně plně soustředění na řešení konkrétního problému a nejsme v takzvané flow (flow je jiný stav než mindfulness), tak myšlenky odchází a přichází jak se jim zlíbí, nemají spolu často nic společného a jakmile je začnete vědomě pozorovat zjistíte, kolik naprosto odlišných témat jsou schopny během pár minut přinést. Další fascinující věcí je to, že jakmile si myšlenku uvědomíte, tak se většinou rozplyne a zmizí. 

Prvním krokem je tedy stát se pozorovatelem místo pasažérem. Kormidelníkem nebudeme nikdy. Jediné, co se můžeme naučit a být v tom lepší a lepší, je odmítnutí nástupu na loď, která vede do neznáma.

Tento jednoduchý trénink se dá dělat kdykoliv a kdekoliv. A je to jako se vším - čím častěji to děláte, tím lepší se v tom stáváte. 

Cílem není zbavit se myšlenek, které nás odvádí od přítomného okamžiku a díky kterým nám uniká vše, co se skutečně děje. Prakticky to není možné. Cílem je pořád více a více překlápět misky vah směrem k přítomnému od imaginárního. 

Být v přítomném okamžiku, bez vláčení mysli nesouvisejícími myšlenkami, je pocit, kterému se nic nevyrovná. Jsou to momenty nepopsatelné úlevy, svobody, pohody, štěstí, radosti. Začít se dá jednoduše - čas od času si uvědomit, že se ztrácím v myšlenkách. Vystoupit z jejich proudu, přestat jim dávat energii a nechat je rozplynout.

A dveře do světa mindfulness a života v přítomném okamžiku se pomalu otevírají.