Lukašenko hodil Prigožina přes palubu

Mastný flek po veliteli Wagnerovců teprve začal usychat a Lukašenko už vydal prohlášení, kterým v podstatě hodil Prigožina přes palubu. Tak by se dala charakterizovat diktátorova slova o tom, že bývalý "Putinův kuchař" nikdy nežádal o záruky bezpečnosti.

„Pokud mám odpovědět na otázku přímo – nejsem povinen Prigožinovi poskytovat bezpečnost. To zaprvé. Zadruhé, takhle se ten rozhovor nikdy nevedl. A zatřetí, a to si zapamatujte – otázky bezpečnosti jsme probírali dvakrát. Poprvé, když jsem mu volal a probíhalo vyjednávání a oni zrovna pochodovali na Moskvu. Říkám mu, Žeňo, chápeš, že zničíš lidi a sám umřeš? A on, ovlivněn frontou, mi řekl, čert s tím, tak umřu.

Na to jsem mu řekl, pošlu ti provaz a kus mýdla. Ne, ne, ne, říká, umřu jako hrdina. Podruhé jsem s nim mluvil o tom mluvil, když přijel s Dimou Utkinem. Kategoricky jsem oba varoval a pak řekl, že dělejte, jak myslíte,“ prohlásil dnes diktátor, když se ho „novinář“ zeptal na to, jak odpoví na výčitky, že nezachránil lídra ruských žoldáků.

Dva dny po puči, kdy se Lukašenko chlubil svojí rolí v zastavení povstání, však mluvil jinak. Na tiskové konferenci totiž prohlásil:

„Tak jsem řekl Prigožinovi: toto je záruka, on odpověděl: co dál? Řekl jsem, že tě odvezu do Běloruska a záručím se za tvoji úplnou bezpečnost. Stejně tak jako tvým chlapcům.“ A de facto to samé deklaroval o dva týdny později, že kvůli zastavení konfliktu bude ochoten přijmout vůdce Wagnerovců v Bělorusku.

Pravdou však zůstává, že k tomu skutečně došlo. Prigožinova letadla přiletěla do Běloruska a zpátky nejméně devětkrát. Stejně tak do země dorazili jeho žoldáci. U Osipovič ve východním Bělorusku se vybudoval velký vojenský tábor a podle všeho žoldáci, kteří mají velké bojové zkušenosti, cvičili běloruské vojáky.

Jenže situace se změnila někde na konci července. Jak upozornil Bielaruski Hajun, informace o společném cvičení hrdlořezů a běloruských vojáků se ve státní televizi objevila naposledy 30. července. Od té doby prakticky nebylo jasné, co že to vlastně Prigožinova armáda v zemi dělá.

Začaly se šířit zprávy o tom, že se část Wagnerovců vydala zpátky do Ruska. Jenže k této informaci chybělo a stále chybí potvrzení. Jistým náznakem bylo nejnovější zjištění novinářů z Radia Svoboda, kteří na základě družicových záběrů došli k závěrů, že rozebrána byla téměř třetina stanového města. To odpovídalo zmenšení počtu lidí zhruba o dva až dva a půl tisíce. Bielaruski Hajun nicméně upozornil na to, že počet techniky, kterou s sebou Wagnerovci měli, se nijak zásadně nezmenšil.

Lukašenko, který zřejmě tyto závěry Svobody četl (resp. mu je někdo přednesl ve svodce), okomentoval situaci následovně:

„Wagner žil, Wagner žije a Wagner bude žít v Bělorusku, jakkoli by se to někomu nelíbilo. S Prigožinem jsme vybudovali systém, dle kterého se řídí pobyt Wagnerovců našem území. A tyhle snímky z družic, že něco rozebíráme… ano, uklízíme zbytečné stany, tolik jich není potřeba. Zůstává zde jejích jádro. Někdo jel na dovolenou, někdo se rozhodl, že tu bude žít, nicméně telefony, adresy, hesla a hlášení se, takové informace o jádru máme. Za několik dnů tu budou všichni, zhruba 10 tisíc lidí. Nicméně teď tu všichni nejsou potřeba. Nikam neutíkají. Bude jich tu tolik, kolik bude potřeba, budou u nás žít a pracovat.“

Jde o poměrně zajímavý výrok, který ale zřejmě nemá příliš společného s realitou. Zaprvé stany, které byly vystavěny, měly kapacitu zhruba 6 500 tisíc lidí. Není jasné, jestli se tábor někdy úplně zaplnil. Zadruhé Bielaruski Hajun poměrně přesně zmapoval pohyb jejich kolon a skutečný počet se 10 tisícům nikdy neblížil. Zatřetí by logicky ani příliš nedávalo smysl, aby takový vojáků byl v Bělorusku přítomen.

Třetí bod bych chtěl zdůraznit. V případě přípravy ruské armády k útoku na sever Ukrajiny, se výlohy na tyto vojáky platily z ruského státního rozpočtu (z Kremlu). Kdo nicméně platí žoldáky? Dosud to byl Prigožin, který měl štědré dotace ze státního rozpočtu a sám Putin přiznal, že se jednalo řadově o stovky miliard.

Po pokusu o puč se však začaly objevovat informace o tom, že byly zrušeny smlouvy mezi firmami "kuchaře", které dodávaly potraviny pro ruskou armádu. Tyto informace sice částečně vyvracelo zjištění Svobody, dle kterého Prigožinovy firmy měly uzavřít smlouvu na miliardu rublů, nicméně toto je pouze zlomek toho, co v minulosti Wagnerovci dostávali. Podle Vjorstki například začaly Prigožinovy firmy prohrávat výběrová řízení na dodávky potravin pro ruské školy v Moskevské oblasti (ty začaly vyhrávat firmy Patruševa).

Otázkou ale zůstává, co teď? Wagnerovci byli nejdříve odstraněni z fronty, následně byli odzbrojeni a pak jim zavřeli náborová centra. Pro Kreml neexistuje žádný důvod, který by ho vedl k většímu financování žoldáků, kteří neplní úkoly.

Stejně tak zůstává otázkou (kterou jsem položil včera), jak se likvidace špiček Wagnerovců projeví na jejich přítomnost v Africe, ze které jim tekly nemalé zisky (například na zlatých dolech ve Středoafrické republice). Pokud budou odříznutí i od tohoto příjmu, těžko si představit jejich organizovanou přítomnost kdekoli. Tím méně jsem přesvědčen o tom, že by je snad platil Lukašenko ze svého. Země se potýká s finančními problémy a Minsk část svého rozpočtu sanuje z půjček od Kremlu.

Jak si tedy vysvětlit Lukašenkovo prohlášení? Vidím v tom dva důvody. Prvním je ten, že jde o morální vzpruhu pro samotné Wagnerovce, kteří přišli o celé velení a na které byli evidentně dost silně fixovaní, když projevili větší loajalitu právě vůči Prigožinovu, než vůči Kremlu.

Zadruhé jde o psychologicky aspekt. Pokud jsou spekulace o odchodu části Wagnerovců pravdivé (a nepřímo to zatím vypadá, že ano), pak to může být jistá úleva pro Litvu, Lotyšsko a Polsko, kteří mj. kvůli přítomnosti žoldáků uvažují o uzavření hranic s Běloruskem. Lukašenko se tak zřejmě dál snaží zastrašovat své sousedy a pronést několik slov s velkým dopadem ho v podstatě nic nestojí (byť je samozřejmě jasné, že jak Polsko, tak i Litva disponují informacemi od svých tajných služeb a mají velmi dobrou představu o počtu žoldáků v Bělorusku).

Lukašenko tak zřejmě pochopil vzkaz, který měla smrt Prigožina vyslat. Moc si nevyskakovat, zpochybnit větší propojení s Prigožinem. Zkrátka cynicky oportunismus, který se diktátorovi už mnohokrát vyplatil. Lukašenko moc dobře chápe, že jeho pozice je na Kremlu naprosto závislá a tomu přizpůsobuje i svá prohlášení.

Jaký bude další osud Wagnerovců v zemi? Na to si budeme muset teprve počkat. Jako vždy, čas ukáže.

Vážení čtenáři, mockrát všem děkuji za to, že zachováváte přízeň tomuto blogu. Pokud byste chtěli přispět na jeho další rozvoj, můžete se stát podporovateli, kteří budou mít exkluzivní přístup k dlouhým analýzám aktuálních (geo)politických a bezpečnostních témat. Jinak blog můžete podpořit "koupí kafe" klikem na ikonku [$] pod tímto textem. Mockrát Vám všem děkuji, bez vás by tento blog nebyl možný!