Směrem k rovnodennosti Země se probouzí…

…paprsky Slunce ohřívají kůži, cítím probouzející se Zemi pod nohama… Na začátku cyklu. A nebo na konci? Záleží na úhlu pohledu… Už pomalu jde načerpat energii od nohou… Není kam spěchat, chce to čas, jako když po ránu protahuješ tuhé rozespalé tělo… Kousek po kousku můžeš dál, k sobě, k Zemi, k Slunci. Do morku srdce.

Moje praxe se neustále mění… Tak jak se vzdaluju od prvního nádechu, jak se střídá den a noc, jak Slunce putuje po obloze i Země okolo něj…

…neustálá aspirace k rovnováze, balancu a harmonii…
Řád má své místo, nesmíme ho ale zaměňovat za rigiditu. Život není strnulý! Je plný pohybu, živosti… I praxe to může odrážet…

…a místo pouhého tělocviku se proměnit se v nerozlučnou průvodkyni životem.