Pro Sašu to byl splněný sen. Konečně na ně přišla v pořadníku řada a tak se mohla přestěhovat se svým mužem a dvěma dětmi do nového. Do bytu s teplou vodou i výtahem! Jenže nebude to trvat dlouho a místo radosti bude jen smutek. Jak se totiž ukáže, byt je "prokletý" #geostorky

Lada svůj nový pokoj od začátku milovala. Byla ráda, že už nemusí sdílet s rodiči a bratrem jednu místnost. Aby taky ne. Kdo z nás by chtěl v sedmnácti být bez kousku soukromí? Ty čtyři betonové zdi s oknem a dveřmi ji tak přišly jako celé království!

"Lado, už můžeš!" zavolala Saša na dceru do vedlejšího pokoje. Když Lada přišla do obýváku, uviděla, jak tam na ní čeká otec, bratr a matka s dortem v ruce. Bylo ji ten den osmnáct let. Jenže namísto toho, aby byla Lada na vrcholu svých mladistvých sil, chřadla.

Jakoby z jejího těla postupně odcházela všechna síla. Ztrácela se téměř před očima. A čím slabší Lada byla, tím více času trávila ve svém pokoji odpočinkem. Jenže to nepomáhalo Stále častěji krvácela z nosu i se jí po těle objevovaly malé červené skvrny.

Krátce po oslavě se Lada už nedokázala z postele zvednout. Saša šílela starostmi. Následoval převoz Lady do nemocnice, hospitalizace, léčba... jenže bylo už pozdě. Lada krátce na to zemřela. Doktor na pitevně zapsal do protokolu: Příčina úmrtí: leukémie.

Saša prožívala následující měsíce jako v mlze. Se ztrátou dcery se jen těžko smiřovala. Nevšimla si tak hned, že se její syn Dmitry začíná taky pomalu ztrácet před očima... Zakrátko nebylo dne, aby synovi netekla z nosu krev a tělo mu "nezdobily" krvavé podlitiny.

Nebude to ani rok od smrti Lady, kdy Saša s manželem pochová i svého syna. Až bude doktor v nemocnici vyplňovat úmrtní list, jako příčinu smrti uvede: leukémie.

Zakrátko na to umře i Saša. Podobně jako její děti, i ona začne rychle slábnout, ztrácet vlasy a krvácet. Až bude doktor vyplňovat její úmrtní list, jako příčinu uvede: leukémie...

------------

Igor nebyl toho dne ve své kůži. Už od rána věděl, že tohle bude den blbec. Nejraději by tak zůstal v posteli, jenže nemohl. Ležely před ním pracovní povinnosti. Blížila se Olympiáda a byl potřeba plnit plán! Vystavět tisíce a tisíce nových bytů a tím pozvednout úroveň země!

Ač nerad, Igor tak vyrazil autobusem do práce. Prošel branou, za kterou se vyhnul nejhůře zabláceným místům na příjezdové silnici, po které odvážely těžké nákladní vozy natěžený štěrk k nádraží. Zamířil si to rovnou k malému zděnému domku, ve kterém měl své pracovní pomůcky.

------------

Po smrti Saši byt osiřel. Její manžel nedokázal žít sám na místě, kde mu umřel zbytek rodiny. Zatímco doktoři úmrtí vysvětlili špatnou rodinou anamnézou, lidé z okolí měli jasno. Byt 85 byl prokletý! Jenže než se stihla fáma dostatečně rozšířit, zakročila bytová komise.

A do bytu nastěhovala nové nájemníky. Rodinu se dvěma malými dětmi.

Psal se rok 1987, když tato rodina pohřbila svého náctiletého syna. Až bude lékař vyplňovat úmrtní list, jako důvod ztráty milovaného bude uvedena: leukémie...

Těžké zdravotní komplikace se nevyhnou ani druhému, mladšími synovi. Za pár týdnů bude i on bojovat v nemocnici o život. Důvod? Leukémie...

------------

Vždycky, když měl Igor ty dveře otevřít, přeběhl mu mráz po zádech. I když s tím zařízením pracoval už roky, furt z něj měl strach. Věděl totiž, že by stačila jen troška nepozornosti... ... zahnal ale chmurné představy a vzal za kliku.

Šero v budově zmizelo v tom mžiku, co zapnul osvětlení. Na stole před ním leželo malé zařízení přesně tak, jak ho tam včera nechal. Opatrně vzal strojek do ruky, prohlédl si, jestli je všechno na svém místě a když zjistil, že ano, dal si ho za opasek a vyrazil ven.

Igor stál nad hromadou štěrku a levou rukou se snažil z opasku sundat zařízení, které ke své práci potřeboval. Tisíckrát nacvičený pohyb ale ten den nevyšel. Ani si nestihl pořádně uvědomit, jak se to stalo, ale okamžitě věděl, že se právě stal obrovský průšvih.

Zařízení totiž bylo najednou prázdné! Tam, kde se měl schovávat malý stříbrně se lesknoucí váleček, nebylo nic. Igor se začal potit. Hodně. Okamžitě začal také křičet na lidi v okolí. Jakmile se na něj ostatní podívali, začali se potit taky...

Následující týden se Igor s kolegy snažili prolézt každičký kousek země, ale po drobném válečku jako by se země slehla... Bude to trvat skoro dvě desetiletí, než se zjistí, že tehdejší hledání nebylo provedeno úplně tak, jak by mělo... Jenže víte jak... hlavní je dodržet plán!

------------

Když stál Voloďa nad postelí svého nemocného synka, mísil se v něm strach a vztek. Slýchával od sousedů příběhy, že jeho byt je prokletý, ale nikdy tomu nevěřil. Jenže jeden syn pohřebný, druhý v těžkém stavu... a všichni stejná diagnóza. Leukémie. To už nešlo dál přehlížet

Voloďa tak začal tlačit na místní úřady, aby se prokletím bytu 85 začaly intenzivně zabývat a vyšetřily, co stojí za vznikem leukémie u nájemníků tohoto místa. Jenže bude trvat dva roky, než uspěje.

Když tak konečně do bytu vstoupí v roce 1989 speciální tým vybavený dozimetry, nestačí se divit. V dětském pokoji - přesněji v místě, kde už po desetiletí je umístěna jedna z dětských postelí - jsou hodnoty úplně mimo obvyklou škálu.

Měření ukáží dávky radiace smrtelně vysoké. Nejhůře je na tom byt 85, jenže není sám. Za betonovým panelem se totiž nachází další. Byt 52 je tak též okamžitě evakuován. Stejně jako byt, který se nachází nad ním.

------------

Ani po sedmi dnech není Igor schopen se svými kolegy najít malý stříbrný váleček, který ve své práci používal. Někde na hromadě štěrku se tak povaloval malý, ale za to nesmírně silný zdroj radioaktivního záření. Váleček byl totiž vyroben z izotopu césia-137.

Náhoda tomu chtěla, že hromada štěrku, do které se váleček zakutálel, se nakonec proměnila v betonový panel. Panel, který se použil na výstavbu domu číslo 7 na ulici Gvardějec Kantemirovets (?) v tehdy sovětském Kramatorsku.

Po objevení výrazné radiace v budově číslo 7 následuje rychlá akce. Několik zářících panelů je ze stěny budovy vyříznuto a odesláno na detailní průzkum do kyjevského Úřadu pro jaderný výzkum. Tam je poté váleček objeven a odborně vyjmut.

Na konto si jedno Igorovo šlendriánství připíše 4 mrtvé a 17 dalších lidí, kteří během téměř 10 let života poblíž betonového panelu dostali různé dávky záření. Budova číslo 7 v Kramatorsku (snad ještě) stojí... (nedohledal jsem, jestli to nezměnila ruská válka na Ukrajině)

A koukám, že jsem nevysvětlil, k čemu ten přístroj Igor používal a jak. Nevygooglil jsem přesný typ, co používal... nicméně... obecně... jednalo se o měřič úrovně radiace, kdy na jedné straně dáte zdroj radioaktivního záření a na druhé straně máte detektor.

Díky tomu můžete měřit hustotu materiálu, kterým prochází záření (pač hustota ovlivňuje množství záření, kolik ho projde).

PS: Baví vás moje tvorba a chtěli byste mě podpořit? Pokud ještě nemáte, objednejte si mojí knížku #geostorky, kde v 25 podobně laděných příbězích popisuji jiné průšvihy/objevy, co lidstvo udělalo, nebo je možnost si tady zakoupit mé předplatné (či mě podpořit i jednorázově) :)

Obrázek: Artemka, licence: CC BY-SA 4.0

Petr Brož

Příběh prokletého bytu v sovětském Kramatorsku