Zpět v Kyjevě, setkání s vojenskými dobrovolníky z Česka a co je vlastně nového?

Předem se omlouvám, že jsem se dlouho neozvala. Můj život nebyl uplně ve fázi kdy jsem mohla něco psát, a nebo mohla ale nešlo se na to soustředit. Jak všichni (asi) víte, strávila jsem hodně času mimo Ukrajinu. Napsala jsem jeden velký článek pro Heroine a i ten mi upřímně, dal dost zabrat. Na nic se nevymlouvám. Říkám to tak, jak to je. 

Na Ukrajině jsem doma, a nedobrovolně jsem strávila hodně času v Česku. Chyběl mi partner, chyběla mi Ukrajina. Můj domov, neměla jsem žádné věci u sebe a celý to bylo dost těžký období. 

Ale zpátky k tomu co se děje teď. Určitě už z nadpisu nebo mých tweets je vám jasné, že jsem zpátky v Kyjevě. :) Už jsem tu nějaké tři týdny a potřebovala jsem se trochu aklimatizovat, užít si čas s partnerem a celkově vstřebat poslední měsíce. Jsem tu zpět v plné kráse, haha. Za tu dobu co jsem tu nebyla se tu pár věcí změnilo, šly nahoru ceny - všeho. My jsme změnili byt, v kterém bydlíme. A pořád tu prší. Co se týče situace ve smyslu jak lidi berou sirény, utoky apod. Je vše při starém až na to, že momentálně těch útoků na Kyjev moc není. Sirenu za tu dobu co tu jsem, bych mohla spočítat na prstech dvou ruk. Nicméně to neznamená vůbec nic. Neznamená to, že žádná hrozba není. Je pořád stejně velká jako na začátku a tak to prostě je. Musíme stále bojovat a nenechat Ukrajinu padnout.

Měla jsem tu čest se sejít s dvěma muži. Nebudu říkat jména, ani přezdívky. Budu jen říkat, že to jsou dva velice statečný lidi, kteří dobrovolně odjeli bojovat na Ukrajinu proti Russáckému teroru. Jen díky tomu že měli volno. Měli po několika měsících čas a možnost odjet na pár dnů z fronty. Jsou tu už oba dva rok. Sešli jsme se a došli jsme si na Plzeň, několik hodin jsme strávili povídání si o tom jak to je na Donbase a co všechno prožili. Během našeho posezení jsme se dozvěděli o zranění jednoho z jejich blízkých lidí s kterými bojují proti Vladiwaru. Naštěstí to přežil. Pokud mi to nakonec bude umožněno domluvili jsme se na cestu za jejich jednotkou na Donbas. Ale to se ještě uvidí. Možná na konci měsíce. 

Momentálně sedím v jedné mé oblíbené kavárně. Jmenuje se ЗигЗаг a mají tady fakt prvotřídní vejce benedikt. Už jsem to několikrát referovala na twitteru. Kdo sem bude mít v plánu jet doporučuju si sem zajít. Ostatně. Má sem někdo v plánu jet? Myslím si, že po skončení války to bude velmi duležité. Ukrajina bude potřebovat pomoct nakopnout a zase pomoci zvednout, turistický ruch bude jedno z velkých plusů. Peníze na opravy a zaplacení všeho toho co tu napáchali budou opravdu potřeba. 

Celé dny tu teď prší. Já jsem si našla díky jedné moc hodné ženě práci z Česka a tak se snažím co nejvíce vyplnovat dny prací. Kyjev je krásný město, moc se těšim až tu všechno rozkvete. Když se zrovna nevěnuju práci, snažím se hodně chodit a poznávat. Ale vzhledem k tomu, že to tu není můj první měsíc a Kyjev znám už poměrně dobře není to samozřejmě jako na začátku. Pořád je tu co poznávat. A pořád se tu cítím naprosto skvěle. Protože vám chci přinést něco zajímavějšího než moje denní procházky po Kyjevě. Rozhodla jsem se napsat knihu z fronty. Jak sem již psala moje cesta tam se ještě upřesní, není to jen tak.

Už jen proto, že teď je tu v podstatě život jako v každém jiném velkoměstě. Což je strašné říct, ale lidi to tu opravdu tak vnímají. Posunul se čas zákazu na vycházení z 11 hodiny večer na půlnoc. Alkohol se může v obchodech prodávat už do 21 hodin a né do 19. Všechno se mění a dává se pomalu do normálu a za mě to značí jediné. Že si na to bohužel obyvatelstvo začalo zvykat. Ale nedejme tomuto zelenou. Nechci aby tu lidi žili ve strachu. Ale tím myslím že CHCI aby Rus vypadnul a nechal to tu být. Ukrajina ještě nevyhrála nesmíme zaspat na vavřínech. Dávejme si na to pozor. 

Budu ráda za feedback a i za to pokud mi sem do komentářů nebo do vlákna k odkazu napíšete co by Vás odtud nejvíc zajímalo a co by jste chtěli vidět, případně i fotky cokoliv. 

Děkuju za přečtení. Все буде добре 

Veronika