Udělat to, co je správné. Bude to ale stačit?
Úvod
Po předlouhém zdržovaní schválení financování vojenské pomoci se američtí poslanci rozhodli konečně dát zelenou pro další financování vojenské pomoci Ukrajině. Stalo se tak po měsících strkání hlavy do písku až otevřené sabotáže ze strany některých představitelů republikánské strany, včetně předsedy Sněmovny reprezentantů Mikea Johnsona. Co však včera američtí poslanci vlastně schválili a kdy se obnovení podpory Kyjevu projeví? Pojďme se podívat na zákon č. 8035, pro který hlasovalo 311 poslanců z dolní komory amerického parlamentu.
Trocha kontextu
Situace na ukrajinské bojišti se pro ukrajinské obránce v posledních měsících nevyvíjela zcela podle představ. Nedostatek dělostřelecké munice, docházející raket do systémů protivzdušné obrany, to vše umocněné nedostatkem lidí na bitevním poli, vedl k pádu Avdijivky, ruskému postupu na Marjinském a Bachmutském úseku fronty a ke zničení podstatné části ukrajinské infrastruktury.
Důvodů nedostatků munice jsou celkem jasné a velmi dobře popsané, nicméně myslím, že bude důležité, když to v krátkosti zopakuji. Zatímco v prvních 18 měsících války Spojené státy dodávaly poměrně velké množství dělostřelecké munice (např. přes dva miliony kusů dělostřeleckých granátů ráže 155-mm), Evropa zůstávala tak trochu (dost) pozadu. Ambiciózní projekt Evropské unie, na základě kterého se měl Kyjevu dodat milion granátů ke konci března ztroskotal. Dodáno byla třetina.
Evropské kapacity byly a jsou stále nedostatečné pro to, aby pokryly ukrajinské potřeby a zlepšení nepomohl ani tříkolejní systém, o kterém jsem několik psal ve svých předchozích článcích. Změnu by snad v budoucnu mohl přinést projekt EDIPA, o kterém určitě napíšu několik blogů, protože může potenciálně představovat velkou změnu v oblasti evropského zbrojního průmyslu. O tom nicméně někdy jindy.
Vzhledem k tomu, že Unie (a ani bilaterálně jednotlivé členské státy) nemohla pokrýt ukrajinské potřeby, musel se americký výpadek zákonitě projevit. Když jsem v říjnu minulého roku psal blog o tom, že sledujeme sestupnou trajektorii americké vojenské pomoci, nemohl jsem si představit, že budeme pozorovat několikaměsíční výpadek, u něhož nebylo jasné kdy skončí.
Poslední větší balík vojenské pomoci z předchozího rozpočtu na vojenskou pomoc, byl ohlášen v loňském prosinci a ten další až 12. března. Nevíme, co přesně se v březnu poskytlo, podle vyjádření tamního ministerstva obrany by to měla být munice do dělostřelectva ráže 155-mm, rakety do salvových raketometů HIMARS, manpady Stinger nebo munie do palných zbraní. Balík byl oceněn na celkem 300 milionů dolarů což je jeden z těch menších v kontextu toho, co Ukrajina od Spojených států dostávala.
Jen těžko se dá a dalo předpokládat, že tento balík vojenské pomoci bude mít zásadnější dopad na situaci na frontě. Rusům se bohužel stále daří postupovat, byť se nedá mluvit o nějakém strategickém úspěchu nebo snad průlomu. Nicméně americký výpadek je celkem zásadně viditelný. Rusům se podařilo prolamovat a přehlcovat ukrajinskou protivzdušnou obranu. Charkov se prakticky nemá jak bránit, Trypilská tepelená elekrárna v Kyjevská oblasti (a největší v oblasti) byla kompletně zničena čtyřmi ruskými raketami, kdy se podle Zelenského slov Ukrajina neměla čím bránit.
U slov Zelenského bych se okamžik zastavil. Nedávno totiž poskytl poměrně rozsáhlý rozhovor, ve kterém potvrdil obavy z nedostatku dělostřelecké munice, kdy Rusové užívají převahy zhruba jedné ku desíti. O mnoho horší je přitom situace v poměru letectva, kde okupanti mají převahu jedné ku třiceti.
Ruská vzdušná převaha pak vede k naprosto beztrestnému ostřelování ukrajinských měst a obranných pozic nejen pomocí raket, ale také pomocí leteckých bomb. Intenzita těchto útoků přitom stále narůstá a jen za měsíc jsou Rusové schopni shodit na frontě, ale i daleko za ní, tisíce naváděných leteckých bomb typu FAB, KAB a ODAB. Následky se projevují napříč mnoha ukrajinskými oblastmi od Doněcké na východě, až po Sumskou na severu. Absence americké vojenské pomoci tak bez přehánění pomohla Rusům získat v posledních měsících dostatek sebevědomí, aby se začalo nahlas mluvit o tom, že v létě přijde velká ruská ofenzíva.
Schválení nového balíku vojenské pomoci
Nicméně nakonec jsme se dočkali. Trvalo to dlouho a proruští politici v americkém Kongresu se opravdu snažili o to, aby Ukrajina další financování vojenské pomoci nezískala. Amerika však nakonec udělala to, co je správné. Téměř 61 miliard dolarů, které na pomoc půjdou, mohou být velkou vzpruhou a kupují Ukrajincům (ale také Evropanům) drahocenný čas. Bylo by však příliš zjednodušující říct, že teď už Kyjev konečně dostane to, co na bitevním poli potřebuje. Proč? Kvůli složení pomoci.
Zdaleka ne všechny finanční prostředky, které mají jít na pomoc, jsou určeny k tomu, aby se z nich nakoupily či vyrobily zbraně a munice. Přímých finančních prostředků v tomto ohledu je větší půlka. Můžeme se zde pobavit o číslech.
O něco více než 10 miliard dolarů půjde na veřejné zakázky na nákupy a výrobu raket, munice a zbraní, které budou určeny pro ukrajinskou armádu. Na první pohled jde o poměrně vysokou částku, nicméně je potřeba vzít v úvahu, že při nynější cenách například na dělostřelecké granáty, se podaří nakoupit mnohem méně, než tomu bylo před válkou.
Jistou představu o ceně munice si můžeme udělat například ze smluv Severoatlantické aliance na nákup dělostřelecké munice. V lednu, kdy byl ohlášen nákup dělostřeleckých granátů ráže 155-mm, se dozvíme, za 220 000 granátů aliance utratí 1,2 miliardy dolarů. Prostým dělením dojdeme k částce více než 5 000 dolarů za jeden granát.
Ano, samozřejmě, americká vláda u amerických zbrojních společností zřejmě získá výhodnější podmínky, ale nárůst ceny je znatelný a citelný.
Jenže za oněch 10 miliard dolarů se samozřejmě nebudou nakupovat pouze granáty. Můžeme se pobavit například o zakázkách na rakety ATACMS, které se produkují společností Lockheed Martin. Těch se ročně vyrobí zhruba 500 kusů a ceny oscilují od 800 000 dolarů za raket, až po více než milion v závislosti na jeho typu. Levnější alternativu představují okřídlené bomby typu GMLRS, rovněž od stejného producenta, kterých se má ročně vyrábět 14 000 tisíc (v roce 2025). Cena jednoho se pohybuje okolo 150 000 až 170 000 dolarů za kus. Jakmile se začnete pohybovat v počtu tisíců a stovek tisíc, najednou se ten rozpočet nezdá tak velký, že? A to se bavíme pouze o těch nejvíc používaných a potřebných věcech. Nemluvě například o raketách do komplexů protivzdušné obrany Patriot.
Ze zákona dále víme, že podstatnou položkou pro pomoc ukrajinské armádě bude necelých 14 miliard dolarů na dodávky zbraní a munice z amerických skladových zásob. Vejde se sem samozřejmě dělostřelecká munice, rakety, různé typy zbraní a techniky. Zcela určitě z těchto peněz bude dodávána i těžká technika, obrněné transportéry, vozidla a další. Znovu, při cenách, které dnes panují, jde sice o poměrně velkou částku, na druhou stranu, v porovnání s tím, s jakým rozpočtem operuje americká obrana, jde o částku velmi nízkou.
Když půjdeme zákonem dál, zjistíme, že podstatnou částku ze schváleného rozpočtu, tedy 13,4 miliard dolarů, půjde na doplnění skladových zásob, ze kterých americká obrana pošle zbraně a munici na Ukrajinu. Když si to sečtete dohromady, už jsme překročili polovinu schváleného rozpočtu. Ano, jde o pomoc, ano jde o zásadní pomoc, není to však pomoc, kterou by Spojené státy Rusko mohly přezbrojit. Zvlášť, když se podíváme do kontextu toho, jak velké finanční prostředky Kreml na svoji armádu a obranný průmysl vynakládá.
Zákon je samozřejmě plný i dalších vojenských, ale i nevojenských položek. V balíku jsou například obsaženy pasáže o investicích a vývoji, kam půjdou řádově nižší stovky milionů dolarů. Okolo další půl miliardy bude vyčleněno na pomoc ukrajinským uprchlíkům. Další miliardy dolarů pak poslouží na ekonomickou pomoc Ukrajině, jejíž rozpočet trpí jak nedostatkem zaměstnanců v produktivním věku, tak i poničením průmyslových a výrobních kapacit.
Závěr
Co tím vším vlastně chci říct? Dvě věci. Tou první je, že je bezpochyby skvělé, že Spojené státy konečně udělaly to, co od nich celý svobodný svět čekal. Tou druhou ale chci dodat, že je potřeba mít nezkreslenou představu o tom, co všechno se pod balík finanční, resp. vojenské pomoci může schovat. Pokud mluvíme o oněch 61 miliard, není to 61 miliard přímé vojenské pomoci.
Je to špatně? Samozřejmě, že ne. Spojené státy se vrátí na pozici země, která bude Ukrajině dodávat nejvíce zbraní a munice. Může Amerika udělat víc? Samozřejmě, že může. Je to naprosto v jejích silách. Nicméně kromě toho, že Bidenova administrativa a Kongres budou Ukrajině poskytovat to, co Kyjev potřebuje, je nutné, abychom z Evropy nepřestali tlačit na to, že se může udělat víc.
Ano, může to vypadat trochu paradoxně, protože se i my sami tak trochu plácáme v tom, co jsme Ukrajině schopni dodat, na druhou stranu Amerika stále nedodala rakety s plochou dráhou letu dlouhého dosahu, Spojené státy dle mého názoru zbytečně vyčítají ukrajinské armádě, že pálí na ruské rafinérie a v Bidenově týmu je stále Jake Sullivan (poradce pro národní bezpečnost), který je velmi „opatrný“ ve vztahu k potenciální ruské „eskalaci“.
Tak či tak, je důležité, že si USA zachovají tvář lídra demokratického světa a že minimálně na rok si tuto pozici udrží. Washington tak koupil čas jak Ukrajině, tak Evropě, která má rok na to, aby zásadním způsobem změnila svůj přístup k pomoci a zásadně navýšila výrobní a obranné kapacity. Může se tedy dost dobře stát, že právě za rok spadne celá pomoc Ukrajincům na naše bedra.
---------
Líbí se Vám mé články a chtěli byste mě podpořit například "pozváním na kafe"? Pokud ano, klikněte na ikonku [$] dole pod textem. Kdybyste mě chtěli pozvat na "dvě kafe" a podporovat tvorbu pravidelně, zvažte předplatné na mém profilu zde na forendors. Všem mockrát děkuji!