Pirožkinův polopuč a 11. září české žurnalistiky

Hezké pondělí! Dvě, aspoň pro mě nejzásadnější události minulého týdne byly festival Metronome Prague a půldenní puč wagnerovců pod vedením Jevgenije Prigožina. Obě akce se pohříchu překrývaly. Jedné jsem věnoval obsáhlý komentář a o druhé víme celkem prd, kromě toho, že to byla fraška, takže k obojímu jen stručně.

Metronome Festival se celkem povedl. Pokud bych měl vypíchnout tři nejlepší vystoupení, tak pro mě to před všemi cizími hvězdami budou Jana Kirschner (která předvedla obrovský žánrový záběr, excelentní zpěv a dokonale na povel fungující kapelu), The Atavists (pro mě je to něco jako chodit na raného Hendrixe – je to k posrání dobré, jako kytarista Adamu Krofianovi prostě závidíte a jenom se divíte, že nemají úplně narváno) a MYDY (jejich vystoupení byl strašný námrd, absolutně dotažené jak po hudební, tak po viziální stránce a celá ta show je jako když do vás narazí kamion, ale příjemně).

Abyste věděli, že nekecám, MYDY a The Atavists spolu budou hrát v Pivovaru Clock v Potštejně. Přijďte se přesvědčit, že jedni jsou dost možná nejlepší současnou českou kapelou (bez ohledu na to, že vás to třeba žánrově trochu míjí) a druzí ten nejdrzejší a nejšpinavější rokenrolový námrd, jaký si můžete přát.

Miluju neotřesitelnou českou schopnost dělat si ze všeho prdel. Takže Pirožkinův (pun intented) polopuč odehraju nejlepšími vtipy z Twitteru. 

Tahle geniální citace ze Šimka a Grossmana sedí na situaci, kdy se perou Rusové s Rusama, jako ulitá. Ale jedeme dál. „Ta zkratka je Šojgu + Gerasimov?“ padl dotaz. „Twitter hlásí akutní nedostatek animovaných gifů s popcornem!“ píše ve stejném vlákně například Vít Koutenský. Přisadil si i polský kreslíř Andrzej Milewski: Rusové rozjeli protiobranu.

„Ďábelské rejdy USA a NATO způsobily, že Rusko zaútočilo na Rusko,“ píše Dojnice a výběr z hroznů uzavírám Ondřejem Kaniou: „Jak vtipný by bylo, kdyby to co se nepovedlo Napoleonovi a Hitlerovi, by se povedlo týpkovi z cateringu, co si včera pustil Bitvu u Termopyl, a myslí si, že je Gerard Butler?“

Vrah z povolání Karel Vaš

Věděli jste, že britský monarcha má narozeniny dvakrát za rok? Já taky ne! What a job. Zarazilo mě to, když se o Karlových narozeninách psalo a já měl nějak zafixované, že se narodil na podzim. A taky že jo. Realita je taková, že králům a královnám dopřávají kromě reálného výročí ještě jeden termín vyhrazený „oficiálním“ oslavám. Ten je v létě, aby se daly líp dělat pochody a jiné parády. Ale stejně si myslím, že pokud si Karlík nevydupe dvakrát za rok velkej dort, tak je u mě mrtvej Battenberg (pun intented, yes indeed)!

Ostatně pokud používáte třeba Facebook, můžete to zkusit sami. Změňte si v průběhu roku datum narození na nějaké random datum a čekejte záplavu gratulací on virtuálních, ale i skutečných kamarádů, kteří sice vědí tužku, kdy jste se narodili doopravdy, zato si od sociální sítě nechají rádi poradit.

Rád bych připomněl i dva televizní dokumenty týkající se komunistického prokurátora Karla Vaše. Snímek Vrahem z povolání sleduje jeho životní osudy včetně podílu na justiční vraždě generála Heliodora Píky. Vystupuje v něm ještě i sám Vaš a je to síla. Navazující Křišťálový fantom se zaměřuje na příběh Vašovy dcery Galiny, která se pokouší setkat s Píkovým synem Milanem. Za kuriózní považuju, že jediný, kdo se za zločiny komunistů omluvil, je dcera jednoho z nich, která se přitom za co omlouvat ani nemá.

A rád bych vzpomněl také na 11. září české žurnalistiky, od kterého právě dnes uplynulo 10 let. Babišův mediální nákup byl sice velký milník, ale probíhal samozřejmě trochu jako fraška. Nejméně dva dny se spekulovalo o tom, že začínající politik koupí vydavatelství Ringier. Tedy, spekulovalo, ono se to víceméně bralo jako hotová věc. No a protože novináři rádi fluktuují a v různých redakcích mají buď bývalé kolegy nebo třeba někdejší spolužáky, my v MF DNES jsme se ty dva dny přátelsky posmívali našemu předchozímu šéfovi, toho času v Blesku, že to teda pod Burešem bude mít blbý.

K jeho cti slouží, že nám to nedal následně nijak zvlášť sežrat. Když odpoledne v celém openspacu ve čtvrtém patře pípnul mail z vedení, zavládlo hrobové ticho. Navzdory žádosti o interním charakteru téhle informace ho někdo okamžitě přeposlal do Médiáře a rozjelo celonárodní zděšení.

O tom, jak se potom Babiš s redaktory sešel a snažil se je přesvědčovat, že to bude dobré, píše skvěle Jarda Kmenta v knize Boss Babiš. Já u toho tehdy nebyl. A případné problémy k nám do závětří do kultury přišly až s výrazným zpožděním. Ale veselé časy úplně nenastaly, co si budeme povídat. Pro mě osobně po mnoha úvahách nad odchodem skončily v srpnu 2019.

Rád ale hledám dobré na tom špatném. Pověst MF DNES, druhdy zásadního deníku schopného „odvolávat“ ministry, už asi nikdo nenapraví. Nebýt Babišova mediálního vpádu, nemáme dnes ovšem Magazín Reportér, Týdeník Echo, Týdeník Forum (ať už si o jednotlivých titulech myslíte cokoliv). Kdo ví, jestli by byl prostor pro český Deník N… Prostě byla to tragédie, ale už ji nepřepíšeme.

Hudba na závěr? Zjistil jsem, že existuje (ročník 1926 a snad ještě žije) skladatel klasické hudby Lucian Abramovič Prigožin! Nedaří se mi od něj žádnou skladbu najít dostupnou, tak přikládám aspoň cover desky, na němž je jeho Slovo o pluku Igorově.

Díky za pozornost a za týden zase nashledanou.

Pokud vás moje newslettery baví a ještě je nedostáváte pravidelně každé pondělí do mailu, můžete se k jejich odběru zcela zdarma přihlásit zde.