Když vám poprvé otevřou hrudník, jste u toho jen napůl. Člověk je napojený na hadičky a přístroje, svět se slévá do bílých stropů a rozmazaných obličejů v rouškách. Všechno důležité se děje bez vás. Když vám ten hrudník zase zavřou, jste u toho po pár dnech už víc – bolí to, pálí, překáží.…
zobrazit víceMáma pro mě byla hlavně jistota v dobách, kdy jsem ji potřebovala – myslím tu jistotu. Puberta se mnou cvičila, jak chtěla – nálady nahoru dolů, chvíli jsem chtěla zmizet, chvíli zachránit celý svět, a přitom jsem většinu času jenom nevěděla, co se sebou. Ona byla ten člověk, u kterého jsem…
zobrazit víceSplnila jsem sen někomu jinému – za peníze, papíry a slib, že to „nebude osobní“. Podepsala jsem smlouvu, donosila dítě a pak jsem ho položila do náruče cizí ženě. Všichni mi říkali, že to bude jednoduché, když „není můj“. Jenže tělo nezná smlouvy a srdce už vůbec ne.
Říká se tomu náhradní…
zobrazit vícePřilétám do Bruselu s tvým jménem na jazyku, jako by to byl talisman proti všem přestupům a zpožděním. Z letadla mě vyfoukne vlhký vzduch, těžký a lesklý po dešti, a skla terminálu fungují jako akvárium: svět se v nich rozbije na hranoly, lidé jsou ryby na různých proudech a já jsem jediná,…
zobrazit víceByla jsem naučená mlčet. V kostele se mlčí před „amen“ a doma před večeří; mlčí se, když zvoní klekání a když se potkají pohledy, které si nevědí rady. Mlčení bylo součást zařízení světa, jako lavice, co vržou, a kropenka, která nikdy nevyschne. Když jsem řekla první slovo, vešlo do toho mlčení…
zobrazit víceUž chci swipenout dál, když se zarazím. Ta žena vypadá jako dvojče sestra někoho, koho jsem znala. Jenže on žádnou sestru neměl. Jen mladšího bráchu. Zastavím palec nad displejem a začnu štrachat ve své paměti.
Hladká školní podlaha od pasty na linoleum. Velká přestávka a on sedí v lavici.…
zobrazit víceVlny se valí nízko a tiše, špičky jim tmavnou jen o odstín. Na břehu leží proutky a proužky chaluh, jako by někdo vypsal poznámky a nechal je uschnout.
„Pojď blíž k vodě,“ řekneš mi tiše. Ne lekavě, spíš tak, jak jsi uměla říkat věci, které se ve mně vzpíraly. „Nebudu tě tahat dál, jen…
zobrazit víceVlasy si shrnuješ dozadu, pramen ti spadne přes klíční kost a já si vzpomenu na okamžik, kdy jsem ten pohyb vedla cizím pokojem já. Ty tomu říkáš „omyl“. Já tomu říkám podraz: po jedné noci sis to rozmyslela a odložila mě do šuplíku, kde mám zapomenout — nejde to.
Tvoje přítelkyně se…
zobrazit více„Tohle nikdo nevezme a já… bude ze mě kreatura.“ Ta slova mě řežou zevnitř. Jsem z toho vyčerpaná, jako by mě celý den někdo přepíral v studené vodě.
Nepřemlouváš mě. Přesuneš se za mě, obejmeš mě zezadu a schováš se pod deku, aby ses dostala až ke mně. Přitáhneš si mě blíž a čelo mi na…
zobrazit víceTřída tleskala, rodiče cvakali telefony a kapela sehrála vítězný fanfár, který zněl spíš jako školní zvonek po poslední hodině. Měla jsem se podle protokolu uklonit, přebrat květinu, usmát se do objektivu a čekat na „krále“. Jenže žádný nepřicházel. Před pódiem se zavlnilo moře tmavých obleků…
zobrazit více
