Vždycky to začne stejně: silnice se začne kroutit podél bublající řeky a pak se objeví cedule, kterou čekáte na konci světa — uvězněnou mezi příkrými kopci sahajícími až k nebi, že to tak skutečně vypadá. Pár domů. A asfalt, který to prostě vzdá.
Pak přijde moment, který znám, a přesto mě…
zobrazit víceVždycky to začne stejně: notebook se otevře, větrák v něm si povzdychne a na stole se objeví první kolečko od hrnku. Ještě ani nemám srovnané myšlenky do jedné řady a už mi do nich někdo sahá. Ikonka v rohu, číslo v červeném puntíku, další řádek v inboxu. Všechno „drobnost“.
Drobnosti mají…
zobrazit víceVšichni mi rozmlouvali výlet do míst, kde vyrůstala. Ostatně sama se sem už nikdy nevrátila. Nechápala jsem proč až do chvíle, než jsem vstoupila na nádvoří. Není to jenom nádhera, která vás uhrane, ale teplo krbu, které vás – tedy mě – obejme a nepustí.
Vůbec si neumím představit, jaké to…
zobrazit víceTěšily jsme se — a kdo by se netěšil, když vyslovíš: Řím. Hned nám naskočily úzké uličky, teplý kámen pod sandálem; západy, co zmizí dřív, než řekneš cokoliv, co tě jenom napadne. Romantické procházky po místech, kde se psala historie. A to jsme vedle sebe jenom ležely a hledaly…
zobrazit vícePřišlo parte a chybělo tam moje jméno.
Chvíli na něj koukám, jako kdyby mi mozek odmítal přeložit jednoduchou věc: že umřel člověk, kterého mám v rodném listu – a že ani na posledním papíře se pro mě nenašlo místo. Datum, město, rozloučení, jména. Všechno hezky vysázené, čisté, uhlazené.…
zobrazit víceObálka trčí ze schránky jako cizí předmět. Je tvrdší než běžná pošta, hladká, bez reklamního potisku. Na chodbě už je šero, jenom nouzové světlo nad výtahem dělá na stěně žlutý obdélník. Roztrhnu to nehtem hned tam, ve stoje, mezi rohožkami a vůní cizích večeří.
Uvnitř je kartička, krémový…
zobrazit víceMail, jakých dneska už nechodí zase tak moc: „vánoční šňůra, rocková kapela, potřebovali bychom živý klip, atmosféru z turné, nějak to pospojovat, aby to nevypadalo jako další mobil na výšku“. Přiložený termín, rozpis, honorář. Nic osobního, jen další práce mezi dvěma jinými kšefty, které mi…
zobrazit víceKdyž vám poprvé otevřou hrudník, jste u toho jen napůl. Člověk je napojený na hadičky a přístroje, svět se slévá do bílých stropů a rozmazaných obličejů v rouškách. Všechno důležité se děje bez vás. Když vám ten hrudník zase zavřou, jste u toho po pár dnech už víc – bolí to, pálí, překáží.…
zobrazit víceMáma pro mě byla hlavně jistota v dobách, kdy jsem ji potřebovala – myslím tu jistotu. Puberta se mnou cvičila, jak chtěla – nálady nahoru dolů, chvíli jsem chtěla zmizet, chvíli zachránit celý svět, a přitom jsem většinu času jenom nevěděla, co se sebou. Ona byla ten člověk, u kterého jsem…
zobrazit víceSplnila jsem sen někomu jinému – za peníze, papíry a slib, že to „nebude osobní“. Podepsala jsem smlouvu, donosila dítě a pak jsem ho položila do náruče cizí ženě. Všichni mi říkali, že to bude jednoduché, když „není můj“. Jenže tělo nezná smlouvy a srdce už vůbec ne.
Říká se tomu náhradní…
zobrazit více
