INFLULETTER #121: Všichni jsou vítaní. Hlavně když přinesou pozornost.
Bizár má jednu obchodní nevýhodu. Publikum si na něj zvykne a příště musíte přijít s něčím ještě výraznějším. První galavečer G MMA nabízí dobrou příležitost podívat se, kam takové závody o pozornost mohou vést. A hlavně co se stane, když se do jednoho zábavního balíčku vejde absurdní sportovní disciplína i návrat člověka obviněného z obchodování s lidmi. Než se do toho pustíme, díky za odběr, sdílení a vaše reakce. A také díky Forendors, kteří podporují náš podcast i newsletter.
▶️ Pokud jste ještě neviděli, pusťte si naši poslední epizodu Pod vlivem dat
#deepdive: Závažné obvinění není disciplína doprovodného programu
Premiéra G MMA v pražské Nové Spirále nabídla 31. října sestavu, kterou byste před pár lety (možná i měsíci) nejspíš považovali za vtip. Makhmud Muradov postupně porazil “tým šesti Kotlárů”, Majkl Punk a Viktor Dufka se utkali v rytířském brnění a promotér Jakub Jíra (ano, onen nový radní ČRO o němž jsme psali v cherry minule) nastoupil proti Matouši Kalubovi do boxu ve společenském oblečení. Miroslav Sládek porazil Jiřího Ovčáčka v páce, stejnou disciplínu absolvoval Jiří Kajínek proti soupeři vystupujícímu jako Bachař. Za avizovanými „speciálními pravidly“ se tedy v těchto případech skrývalo přetlačování u stolu. Sportovní galavečer se tak místy přibližoval silvestrovskému programu, jehož dramaturg má neomezený přístup k českému internetu (a možná i drogám).
Hranice se ovšem ale posouvaly už při propagaci. Organizace původně lákala také na souboj Matouše Kaluby s jeho matkou, který se nakonec neuskutečnil. U Kajínka se zase jako možné pokračování prezentoval duel s Vojtěchem Pokošem, svědkem z jeho trestní kauzy. Právě tady podle nás přestává stačit vysvětlení, že jde jen o trochu nevkusnou zábavu. Rodinné vztahy nebo skutečná trestní kauza se stávají materiálem pro upoutávku. Jejich hodnota se v takovém formátu odvíjí hlavně od toho, kolik zvědavosti dokážou vyvolat.
Nejpodstatnější moment večera ale nevyžadoval žádný úder. Na akci se objevil Adam Kajumi a dostal prostor mluvit o návratu z vazby.
Podle reportáže eXtra.cz popisoval odloučení od rodiny, ztrátu dosavadního životního komfortu a zkušenost označil za „dobrou výchovnou lekci“. Dodejme férově důležitý detail: Jakub Jíra se ho zeptal také na vzkaz ženám dotčeným kauzou. Kajumi to odmítl komentovat. V dalším rozhovoru pro Antiyoutuber rozebíral těžkou první noc ve vazbě, podporu rodičů a vlastní návrat před veřejnost. Pro příběh o osobním pádu a novém začátku tak vzniklo dost materiálu.
Jenže kontext, který takový návrat potřebuje, je podstatně závažnější. Kajumi je trestně stíhaný pro obchodování s lidmi v souvislosti s fungováním agentury kolem OnlyFans. Podle policie měla skupina využívat zranitelnosti mladých žen a tlačit je do tvorby explicitního obsahu. Propuštěním z vazby jeho stíhání neskončilo.
Když se závažné obvinění promění v lifestyle rozhovor s celebritou
O vině rozhoduje soud, nikoliv moderátor, publikum nebo tenhle newsletter. Presumpce neviny je zásadní a je potřeba ji respektovat. Není ale důvodem přestat posuzovat rozhodnutí pořadatelů a médií: jaký prostor člověku v takové situaci poskytují, na co se ptají, v jakém kontextu jeho vystoupení podávají a co si z něj odnese publikum.
Rozhovor s obviněným člověkem sám o sobě není problém. Problém nastává, když se závažnost případu ztratí za vyprávěním o tom, jak těžké bylo přijít o pohodlí, auta a kontakt s rodinou. Publikum pak nemusí odcházet s lepším porozuměním kauze. Může si odnést hlavně dojem, že známý influencer prošel náročným obdobím, něco si uvědomil a teď je čas na comeback.
Právě tak může vypadat poněkud zvrácená normalizace. Nikdo nemusí říct, že se nic nestalo. Stačí, když se člověk znovu stane samozřejmou součástí zábavy, zatímco důvody jeho stíhání ustoupí do poznámky pod čarou. Nemusíme předjímat vinu. Stejně tak ale nemusíme předjímat příběh o napraveném člověku, který už má svou životní lekci za sebou.
Má to také druhou stranu, která se do podobného programu vejde mnohem hůř. Page Not Found po Kajumiho propuštění popsal obavy žen zapojených do kauzy. Jedna z nich uvedla, že má strach z případného setkání a dalšího nátlaku. Nemůžeme za ně říkat, jak na ně konkrétně galavečer působil. Měli bychom se ale ptát, jaký signál podobné návraty mohou vysílat lidem, kteří zvažují promluvit o vlastní zkušenosti.
Známá osobnost má mikrofon, publikum a možnost vyprávět svůj příběh. Pro člověka na druhé straně může být veřejné vystoupení spojeno hlavně se strachem a další zátěží.
Reputační přenos funguje i bez slevového kódu
Z pohledu influencer marketingu je na tom nepříjemné právě to, že mechanismus dobře známe. Známé tváře, profesionální produkce a společné vystoupení mohou člověku dodat přijatelnost, kterou by si samostatně získával obtížněji. Když vedle sebe postavíte respektovaného sportovce, internetovou postavičku a člověka čelícího vážnému obvinění, zábavní formát mezi nimi může smazávat podstatné rozdíly.
Pro partnery akce proto nestačí řešit, jestli jejich logo bude dobře vidět. Měli by vědět také to, vedle koho bude vidět a k jakému příběhu jejich peníze přispějí.
Prakticky to znamená zajímat se předem o hosty, doprovodný program i způsob propagace. A mít domluvené, co se stane, když pořadatel program zásadně změní. Značka nemusí schvalovat každou větu moderátora. Neměla by se ale o podstatné části večera dozvědět až z vlastního krizového monitoringu.
G MMA tak podle nás otevírá větší otázku než to, jestli bylo přetlačování politiků dostatečně zábavné. Co všechno jsme ochotni přijmout, pokud nám to přinese další virální moment? A dokážeme ještě rozlišovat mezi neškodnou absurditou a zábavou, která zlehčuje možné utrpení skutečných lidí? Smát se zápasu v brnění je snadné. U závažných obvinění bychom si měli zachovat schopnost přestat se na chvíli bavit a začít se ptát.
#cherryontop: Když už jsme dnes u těch bizárů s vlivem, nelze nezmínit Jindřicha Rajchla. Ten na svém facebookovém profilu zveřejnil fotografii Báry Stárek ze spolku Díky, že můžem a bez předložení důkazů ji spojoval se Sorosem a údajně uměle vyvolanými studentskými protesty. Pod příspěvkem se následně objevily i výzvy k násilí, které nyní prověřuje policie. Za výhrůžky samozřejmě odpovídají jejich autoři. Politik ale odpovídá za to, koho a jak předhodí vlastnímu publiku. Schopnost mobilizovat komunitu se totiž nedá jednou prodávat jako důkaz vlastního vlivu a podruhé zapírat, když se to zrovna nehodí. Dosah je totiž skvělá věc. Jen je potřeba počítat i s tím, co se na jeho konci může objevit. Více najdete zde.