Unijní strategický kompas - krok ke společné obraně? (část I.)

Evropská unie vydala strategický kompas. Dokument, který obsahuje 64 stránek a přibližuje nám náhled na to, jakým směrem se EU vydá v nejbližších deseti letech. Tento článek je takovým souhrnem všeho, co tam zaznělo a co považuji za relevantní.

Původně jsem chtěl udělat ucelený text, ale v rámci zachování duševního zdraví při jeho zpracování a Vaší schopnost ten text na jeden zátah přečíst, jsem se rozhodl ho rozdělit na několik částí. Tento díl se bude věnovat úvodnímu textu, který vysvětluje důvody, kvůli který ten dokument vůbec vznikl a dále pak analýze první části daného dokumentu, který je pojmenovaný jako „act“.

Úvodní poznámky

Text strategického kompasu je rozdělen na čtyři samostatné části (i) konání, (ii) bezpečnost, (iii) investice a (iv) partnerství.

Hned v úvodu EU vysvětluje důvody, pro které tento dokument vůbec vznikl. Předem je nutné říct, že ač tento dokument je co do rozsahu a konkrétnosti novinkou, první krůčky k posílení obrany byly udělány již po Brexitu v roce 2016. Tehdy Unie vydala dokument s názvem EU Global Strategy, ve kterém nastínila další vývoj společenství jako globálního politického, ekonomického a vojenského hráče na světovém poli. Tento dokument tak do jisté míry navazuje na to, co již bylo v minulosti řečeno.

Zdroje nebezpečí

Zcela pochopitelně se úvodní části textu dotýkaly Ruska. EU vystoupila poměrně ostře, což je něco, s čím jsem se předtím ve vyjádřeních EU nesetkal a považuji to rozhodně za krok správným směrem.

Doslova bylo řečeno, že „Rusko začalo válku, aniž by ho k tomu kdokoli provokoval“. EU vyjadřuje podporu Ukrajině a odkazuje na to, že je připravená stát za světovým uspořádáním, ve kterém panuje vláda práva a kde je dána nepřípustnost změny hranic silou. Velkou roli při ochraně tohoto řádu hraje nejen Unie samotná, ale i její partneři v čele s USA a Severoatlantickou aliancí. NATO je přitom považování za základní stavební kámen kolektivní obrany v regionu (myšleno euro-atlantickém).

Mimo to, a to se v textu objevuje poměrně často, Unie klade velký důraz na článek 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii. Tento článek je v podstatě obdobou toho, co je uvedeno ve známém článku 5 NATO, nicméně si ho dovolím citovat: „Pokud se členský stát stane na svém územím cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s čl. 51 Charty OSN. […] Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci NATO, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.“

Struktura kompasu

První část se v podstatě věnuje (a o tom budu dál podrobněji psát), posílení oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky Unie. Posíleny mají být jak civilní, tak vojenské mise, stejně tak má dojít ke ustanovení velení nad jednotkami, které mají vzniknout.

Druhá část se věnuje spolupráci rozvědek jednotlivých členských států (EU Single Intelligence and Analysis Capacity [SIAC]), jejímž cílem má být předcházení hrozbám cestou analyzování nepřítele.

Posílena má být jak složka boje v informačním prostoru, tzv. EU Hybrid Toolbox, tak složka kybernetické obrany prostřednictvím EU Cyber Defence Policy.

Třetí část se věnuje investicím. Investice obecně mají sloužit ke snížení závislosti členských států Unie na třetích zemích (zejména Číně). Má dojít k navýšení množství finančních prostředků v oblasti obrany a zvýšení efektivity strategického plánování (toto je velmi důležité, a to vzhledem k faktu, že otázky strategického plánování byly po dlouhou dobu spíše achillovou patou Unie).

Investice mají samozřejmě směřovat i do zvýšení všech složek obrany, počínaje pozemními silami, přes námořnictvo, systémy protivzdušné obrany, ale i vesmírných vojenských schopností. Tyto investice se mají dotknout i Stálé strukturované spolupráce (PESCO).

Poslední část dokumentu se pak věnuje otázkám partnerství. Unie sází jednak na těsnější spolupráci s NATO a OSN, stejně tak jako s regionálními partnery v této oblasti (např. OBSE). Zároveň má dojít k větší bilaterální spolupráci například s Velkou Británií, Austrálií, Kanadou, Japonskem a vybranými státy v Africe. Posledním zajímavým bodem je vytvoření unijního obranného a bezpečnostního fóra.

Základní východiska a hrozby

Předtím, než přejdu k detailnější analýze první části, rád bych se zastavil u části, která se věnuje analyzování nebezpečí a jeho pojmenování.

Jak již bylo uvedeno výše, Rusko se považuje za bezprostřední a největší hrozbu. Nepřípustným je v tomto ohledu pokus Kremlu o nastolení světa, ve kterém budou rozděleny sféry vlivu. Jmenovitě se pak Unie vymezuje proti agresi Ruska na Ukrajině, v Gruzii, či Moldávii – zde je zajímavé nedávné rozhodnutí Rady Evropy, ve kterém bylo konstatováno, že Rusko okupuje část Moldávie, oblast Podněstří). Zajímavým bodem je rovněž i to, že Unie de facto přiznala, že Bělorusko není samostatná země a Rusko ji plně ovládá.

Mimo agrese, kterou Kreml provádí v Evropě a na Kavkaze, Unie uvádí, že problémy s ruskými vojáky a žoldáky jsou rovněž v Mali, stření Africe, Libyi či Sýrii (zde konflikt nepovažuje za vyřešený).

Kromě Ruska lze najít i odstavec, který se věnuje Číně. Zde je uvedeno, že v některých oblastech lze Peking považovat za partnera, nicméně celkový obrázek je takový, že Čína se stává (a stala) globálním soupeřem a zůstane jim po dlouhá desetiletí (samozřejmě za předpokladu, že v jejím čele nedojde ke změnám). Z tohoto důvodu je klíčové zachovat jednotný přístup k Číně v rámci celé Unie.

Nestabilní je rovněž region východního Balkánu. Unie zde plně podpořila územní celistvost Bosny a Hercegoviny. Nestabilitu lze pozorovat také ve východním Středomoří, kde si jisté územní nároky klade Turecko. Podle dokumentu se Unie bude snažit o zachování partnerských vztahů s Ankarou (zřejmě ze strachu před další uprchlickou vlnou).

Nestabilita je pozorovatelná nejen v Evropě, ale také v zemích Afriky, zejména pak Mali a oblasti Sahelu. Žoldáci, kteří zde působí, vyvolávají konflikty v zemích, které se ani dříve nevyznačovaly předvídatelným prostředím.

Na Blízkém východě se pak za největší nebezpečí považuje Írán. V tomto ohledu proto chce Unie docílit uzavření dohody o jaderné bezpečnosti. Zároveň si však v Bruselu jsou vědomi toho, že Teherán pomocí svých proxy jednotek destabilizuje své okolí.

ACT

Act je v první částí strategického kompasu. V principu panuje shoda, že by EU měla být schopna zastrašit potenciálního nepřítele nejen využitím soft power (na kterou desetiletí sázela), ale také hard-power (tzn. vojenskou silou). Dle dokumentu by v nejbližší době mělo dojít k integraci obou složek.

V souladu s článkem čl. 43 Smlouvy o Evropské unii by mělo dojít k rozsahu velikosti a množství operací, které EU bude schopná provádět.

Dojít má rovněž ke změnám v jednomyslnosti. Pokud jste četli můj článek ohledně toho, proč Společná zahraniční a bezpečnostní politika v podstatě nefunguje, je pomalá a není tak tvrdá, jak by být mohla, pak je nutné dívat se na rozhodovací proces (zde jen poznamenám, že otázka zahraniční a bezpečnostní politiky stojí mimo kompetenci EU a mají ji na starosti samotné členské státy).

Mělo by dojít k revizi krizového managementu s tím, že se větší důraz bude klást na tzv. kvalifikovanou absenci. Ve zkratce to znamená, že stát, který nebude na Evropské radě hlasovat, se nebude muset řídit jejími závěry. Na straně druhé však má povinnost při provádění své politiky přihlédnout k tomu, o čem rada rozhodla a podle toho také jednat. Zatím se nicméně neví, jakou podobu budou mít dané změny (jde o článek 44 Smlouvy o EU) a legislativní návrh reformy má být hotov na začátku roku 2023).

Velmi důležitým krokem k zajištění obrany bude i vytvoření stále jednotky rychlého nasazení o síle 5000 vojáků. Ta má vzniknou nejpozději do roku 2025. Bude se skládat ze sil, které mají patřit do EU Battlegroups (unijní jednotky, které dosud existovaly pouze na papíře). V první fázi má sloužit k provádění evakuací a peace-keepingu. První cvičení přitom mají probíhat od roku 2023. Samotná cvičení mají probíhat dle standardů NATO.

V konečné fázi tato jednotka má mít moderní vybavení a potřebné zpravodajské informace. Po jejím vzniku má dojít k vytvoření velení („headquarters“ anebo „EU Military Planning and Conduct Capability“).

Mimo to, že dojde ke změnám v přístupu nasazování vojáků obecně (viz čl. 44 SEU), dojde k větší podpoře ad hoc misí členských států, které se rozhodnou zasáhnout v regionech, ve kterých je potřeba. Tento mechanismus je odlišný od toho institucionálního.

Evropská unie bude dále dle plánu posilovat svoji přítomnost na moři, kde se budou provádět cvičení. Dojít má také ke standardizaci fungování přístavů těch členských států, které budou na rozvoji obrany participovat. K základnímu strategickému vymezení v této oblasti má dojít ještě v tomto roce.

Pokud jde o cvičení, tak první letecká cvičení pod záštitou Unie, se mohou začít pořádat již v tomto roce, a to v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Velký důraz se dále klade na pořádání civilních misí v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Ty mají sloužit zejména k prevenci konfliktů. EU chce do příštího roku vytvořit civilní jednotku, ve které by bylo 200 pracovníků, které bude možné nasadit do 30 dnů. Spolupráce v oblasti civilních misí se má rovněž rozvíjet s dalšími organizacemi a unijními agenturami jako jsou EUROPOL, EUROJUST, CEPOL a the European Border and Coast Guard Agency (FRONTEX).

V oblasti kybernetické bezpečnosti se mají začít pořádat společná cvičení již v tomto roce, a to pro posílení společné kolektivní obrany dle již zmíněného čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU.

Zvýšit se rovněž mají výdaje na obranu. Zatím není jasné, jaká bude hranice fair-share a konkrétní podoba (resp. rámec) se má představit na začátku příštího roku.

Závěrem pak lze zmínit dvě oblasti. Tou první je boj proti nerovnosti mezi pohlavími. Unie se bude snažit bránit tomu, aby během konfliktů bylo disproporčně pácháno násilí na ženách a zároveň se bude snažit předcházet tomu, aby se do konfliktů zapojovali dětští vojáci.

Druhou pak představuje posilování logistických cest uvnitř Unie a odstranění byrokracie tam, kde by to bylo na újmu operativními přesunu jednotek na místa, kde jsou nutné.

Závěr

Pokud bych hodnotil první část daného dokument, pak bych chtěl uvést následující závěr. Lze pozorovat akceleraci rozvoje obrany tempem, které jsem si dosud neuměl představit. Ruská invaze na Ukrajinu přinesla unikátní příležitost k integraci v oblasti obrany.

Zdá se, že si je Unie vědoma nedostatků, které představuje jednomyslnost (zvlášť s takovým partnerem, jakým je Maďarsko). Posílení obranyschopnosti, zvyšování rozpočtu, to vše v konečném důsledku povede k větší akceschopnosti sedmadvacítky. Lze pozorovat to, že Unie a její členské státy začínají brát svoji bezpečnost vážně.