Poslední bitva maršála Radeckého

Pátého ledna 2023 uplyne již 165 let od úmrtí největšího z českých vojevůdců, maršála Radeckého. Přesto tohoto vynikajícího vojenského stratéga, jednoho ze strůjců Napoleonova pádu a vítěze od Vicenzy, Custozy a Novary, stále ještě čeká poslední bitva.

Hrabě Radecký byl Čech, český voják. Narodil se (2. listopadu 1766) na třebnickém zámku v Sedlčenech a po celý život věrně sloužil koruně a habsburské dynastii postupně pod pěti císaři (od synů Marie Terezie Josefa a Leopolda po Františka Josefa). Ještě za života se stal symbolem rakouského vlastenectví. Po vítězství nad Italy 1848 složil Franz Grillparzer na Radeckého oslavnou ódu "V tvém táboře je Rakousko" a Johann Strauss starší zkomponoval Radeckého marš. Císař František Josef První, velký maršálův obdivovatel, si dokonce přál pohřbít českého hraběte do rodinného pohřebiště Habsburků v Kapucínské císařské hrobce ve Vídni a v roce 1863 zařadil Radeckého na seznam "nejslavnějších válečných knížat a generálů hodných věčného napodobování". Rakouské námořnictvo po maršálovi ještě za života pojmenovalo válečnou fregatu, později i moderní bitevní loď. Ve Vídni po hraběti pojmenovali ulici a náměstí a postavili mu památník. V Praze jsme měli Caffé Radetzky (později Malostranská kavárna) na Malostranském náměstí, kterému se před rokem 1918 říkalo...  Radeckého náměstí. Na tomto náměstí také stávala od roku 1858 maršálova socha - pomník.

Maršál Radecký vedl své vojáky do bitev za císaře a krále a věrnost trůnu považoval za základ českého historického patriotismu a zemského vlastenectví. Dnes by jistě volal do zbraně a bojoval proti všem těm, kdož monarchii vydávají za žalář národů a národní paměť vytrhávají z dobových kontextů. 

Poslední maršálova bitva se vede o jeho odkaz. 

Snaha obnovit Radeckého památník je zatěžkána vysokou symbolikou projektu. Nejde jen o historii, spravedlnost a umělecký význam, byť si Josef Václav, hrabě Radecký z Radče připomínku zaslouží a památník z roku 1858 je bezesporu vysoce kvalitní. Pro české monarchisty znamená návrat Radeckého památníku pod okna Sněmovny mnohem víc, než veřejnost tuší. Jde o veřejné uznání faktu, že české království bylo od roku 1526 dobrovolně součástí širší monarchie, že rakouští císařové byli českými králi, že česká historie byla po staletí spjata s osudy Podunajského soustátí, že naše současnost čerpá z dějin a ty nelze zbavovat kořenů.

Není možné na jedné straně uvažovat o obnově monarchie, nelze hovořit o legitimních nárocích Habsburků na český trůn a zároveň snižovat věrnost Čechů, Moravanů a Slezanů císaři, znevažovat úsilí českých vlastenců devatenáctého století, odmítat Radeckého! Nelze se dmout pýchou nad nápisem "Národ sobě!" a zapomínat, že na stavbu a obnovu Národního divadla přispěli mezi prvními příslušníci „nejjasnějšího domu panovnického“ - císař František Josef První (a císařovna Alžběta) úctyhodnou částkou 20 000 zlatých a korunní princ Rudolf s chotí Štěpánkou částkou 5 000 zlatých. 

Češi byli věrnými poddanými a pod vládou Habsburků prožili své slavné zmrtvýchvstání (kterému říkáme národní obrození). 

Radeckého poslední bitva je bitvou o monarchii.

Pražský Radeckého pomník tvoří bronzové sousoší na žulovém podstavci - maršál Radecký je představován jako prostovlasý vojevůdce, rozkročený jako vítěz na kruhovém štítu s maršálskou holí a vítězným praporem. Kruhový štít nese osm představitelů jednotlivých rakouských zbraní a národů monarchie - Čechy zastupuje dělostřelec, elita císařské armády, dále je tu například Tyrolák, Maďar či Jihoslovan - protože monarchie byla dnešním slovníkem multi-kulturní.

Maršál Radecký hovořil vícero jazyky, což stupňovalo jeho oblíbenost u vojska. Chceme-li jako monarchisté se svojí myšlenkou uspět, musíme šikovně využít terénu a možností. Naše "dělostřelectvo" musí bombardovat česká média, alpští domobranci a chorvatští námořníci musí u českých turistů posilovat povědomí o širší otčině při cestách po střední Evropě a husaři musí apelovat na arcidům.

V rámci bojového výcviku a příprav by měla vzniknout školní učebnice Stručných dějin českých zemí za vlády domu Habsburského (1526-1914), měli bychom si připomínat významné české Rakušany počínaje Balbínem a Křižíkem konče. Dnes matoucí pojem Rakousko by mělo nahradit slovo monarchie.

Vzniknout by měl vlastenecký kalendář s vyznačenými výročími, s vyobrazením památek a symbolů, vhodně by měly být vybrány pravidelné připomínkové akce.

A to nejdůležitější na závěr: Hlavním patronem projektu obnovy památníku by se měl stát arcivévoda Karel, který by tak navázal na svého císařského a královského předchůdce.

xxxx

Naše články nejlépe podpoříte svým předplatným. Děkujeme.

Archív MKZ - zde.