Do E-knihovny za Literami (2. část)

Mezi stovkami e-knih, které nabízí volně k četbě i stažení E-knihovna na webu Městské knihovny v Praze, se nachází i přes dvacet titulů ověnčených výročními knižními cenami Magnesia Litera! V druhé části jsem vybral jedenáct děl oceněných po roce 2010. Jednotlivé knihy jsem doprovodil verdiktem poroty, pokud byl na stránkách ML dostupný.

Magnesia Litera – Kniha roku v roce 2012
Lucemburská zahrada
Michal Ajvaz
Druhé město
"Poslední Ajvazova novela je založena na prostší osnově, než bychom u autora čekali. Nezapře originalitu své fantazie, ani fantaskní povahu příběhů, ani svůj zájem o města, tentokrát situovaný do Paříže, i zde najdeme autorovu lingvistickou zálibu až posedlost. Dokonce tu hraje důležitou roli. Vychází z náhodného omylu: Paul, profesor filozofie, nechtěnou záměnou písmen na počítači otevře texty zemřelého profesora Rosse. Mezi nimi ho zaujme fragment příběhu, jehož dialogy profesor psal umělým yggurským jazykem. Paul odloží většinu svých dosavadních aktivit a luští nesrozumitelný jazyk. Na této hře, jenom zdánlivě samoúčelné, autor ukáže prostou, leč podivuhodnou věc: vnímá mateřský jazyk jinak, zvnějšku a začíná vnikat do jeho podstaty. Vidí jeho dosud nevnímané, zázračné kvality, cítí jeho melodii, barvy. Výstřední jazyková posedlost míří k poznání. Novela není tak rafinovaná, jako předchozí Ajvazovy knihy – s jedním rozdílem: rafinovanost je tu v prolínání sofistikované prózy s prvky, jež jsou charakteristické pro literaturu pokleslou."

Litera za prózu v roce 2013
Stropy
Zuzana Brabcová
Druhé město
"Málokdy je čtenář vystaven tak pozoruhodnému vnímání několika hlavních postav. Děj se odehrává v psychiatrické léčebně, ale to podstatné není příběh, nýbrž to, jak autorka skrze své postavy vidí, popisuje a hodnotí to typické i výjimečné, co její, převážně hrdinky, prožívají. Autorka přemýšlí skrze metafory a jazyk je nikoli instrumentem, ale médiem tvrdé reflexe, která nikomu nic neodpouští. Lyrické pasáže se přirozeně mísí s naturalistickými popisy, niterné přemítání s břitkým hodnocením několika žen z různých společenských vrstev na detoxikačním oddělení nemocnice. Román častokrát stírá rozdělení mezi vnitřním a vnějším světem a přitom padá mnoho konvencí, jak těch literárních, tak těch společenských. Ani stylistická brilance však není to nejpodstatnější, co oslovuje čtenáře. Snad je to úporné přemítání o osudu nesourodé skupiny nemocných žen, skrze něž nám autorka dává nahlédnout do naší stejně nesourodé přítomnosti. Román Stropy, jako kdyby tak ilustroval starobylé pravidlo, že čím je román konkrétnější, tím více se nás bude, možná paradoxně, dotýkat."

Litera za poezii v roce 2013
Past na Brigitu
Jakub Řehák
Fra
"Jakub Řehák (1978) upoutal již prvotinou Světla mezi prkny, která byla v roce 2009 nominována na cenu Magnesia Litera i na Cenu Jiřího Ortena. Ve své druhé sbírce Past na Brigitu rozvíjí klíčové prvky své poetiky, která tvůrčím způsobem navazuje na dědictví avantgardy, zejména surrealismu, zároveň ji však zřetelně prohlubuje a posunuje dál. Řehákova poezie, to je strhující proud, vyvěrající ze sebevědomého básnického gesta, jímž básník přetavuje syrová 'znamení doby' do podoby ryze současného mýtu, ze kterého trne. Osobní prožitek a s ním související moment svědectví, jímž básník za své verše ručí, způsobuje, že se čtenář cítí být přítomen novému 'zrození světla', tedy stvoření světa. Svébytného básnického světa, v němž vášeň a tragičnost, lament a revolta, uhrančivá krása a stejně pozorně prozkoumávaná ošklivost spolu ne pouze sousedí, ale téměř fyzicky se mísí v jedno těsto, kypící směs. Evokace Prahy, která je 'vyvolána jménem', tedy názvy jednotlivých čtvrtí, a problouděna i problouzněna od centra k periferiím, v jednom rytmu a v jedné textuře splývá se všudypřítomnou láskou k ženě a jejímu tělu, s fascinací smyslovostí a smyslností. Jde o poezii stavějící na svobodné imaginaci, zároveň však pozoruhodně kompaktní. Všechny tyto rysy se nejvýrazněji projevují v závěrečné poemě Yellow Umbrella, která je završením celé sbírky a nejspíš i jedním z vrcholů české poezie posledních let. V podmanivé harmonii i drásavé disharmonii se v této 'legendě o lásce' mísí banalita i zázrak, patos i všednost, vzlet i náraz, vášeň i něha, plnost existence i její bezútěšná prázdnota. Tato propracovaná několikadílná skladba svou komplexností, šířkou záběru, ostrostí básnického vidění i intenzitou básnického jazyka jen dosvědčuje, že Jakub Řehák patří k nejosobitějším hlasům současné české poezie."

DILIA Litera pro objev roku v roce 2013
Lístek na cestu z pekla
Jaroslav Žváček
Paseka
"Zatím neznámý mladý prozaik (nar. 1989), student scenáristiky na FAMU, je především skvělý vypravěč, o němž nepochybně ještě uslyšíme mnoho dobrého. Vypráví bez zábran a dlouhých úvah o současných mladých lidech. Píše dramaticky, s humorem, umně proplétá a spojuje všední události a vytváří z nich v nadsázce atraktivní příběhy. Je z rodu spontánních hrabalovských či šabachovských vypravěčů, kteří se nebojí využít k charakteristice svých postav bohatství hovorové češtiny a dokáží estetizovat i hospodskou historku, aby z ní vzápětí učinili podivuhodnou metaforu. Jeho epické dílo je nepochybně milým překvapením současné mladé literární scény."

Litera za prózu v roce 2014
Skutečná událost
Emil Hakl
Argo
"Autor ve své poslední knize dostává pověsti velkého ironika, tentokrát na osudu hlavního hrdiny trefně zachycuje motivy celospolečenské frustrace. Padesátníkovi, uvláčenému bezpečnou sice, ale tupou kancelářskou prací, do života vstoupí nová žena – a také zájem o historii německé RAF. Dva centrální motivy, z nichž přinejmenším jeden vychází z reality, se vzájemně prostupují, podporují a autor z nich spřádá jednoduchý, ale nesmírně působivý příběh o okamžiku, v němž se člověk konečně rozhodne jednat. Hakl zůstává věrný svému neiluzivnímu vidění světa, jeho postavy ale tentokrát 'berou do svých rukou', chtějí se stát aktivní silou proti zlu, devastujícímu osudy jejich blízkých. Je zcela evidentní, že autor se ve své poetice posouvá, v koncentrované zkratce vykresluje zlomek ze života, v němž není obtížné nalézt živá, doslova strhující témata."

Litera za poezii v roce 2014
Chůze po dunách
Kateřina Rudčenková
Fra
"Kateřina Rudčenková (1976) patří k nejvýraznějším básnickým hlasům už od své prvotiny Ludwig (1999). Pro její tvorbu byl od počátku typický kontrast provokativní otevřenosti a vědomé, zřetelné stylizace; napětí mezi přímostí a metaforičností, mezi smyslností a chladem, mezi intenzivní fyzičností a naléhavým existenciálním přesahem. Ten v nominované sbírce Chůze po dunách ještě zesiluje, paradoxně zdůrazňován civilním tónem básnické výpovědi a jejím pevným ukotvením v kulisách každodennosti, běžného života, únavně předvídatelného a prožívaného znovu, jen v neodvratně blednoucích odstínech. Dřívější erotismus a důraz na smyslovost jsou stále více kontaminovány a naleptávány ironií i sebeironii, jak se s uplývajícím časem zvětšuje nadhled, odstup, distance. Básnířka pozoruje a pojmenovává – často tak výstižně, že čtenáři zatrne. Kateřina Rudčenková nepotřebuje hýřit metaforami, vždyť jako metaforu lze často vnímat celou báseň – třeba Neviděný ohňostroj: 'Nešel jsi ven. / Vše bylo předem / příliš představitelné. // Slyšels jen dunění: rozstřikoval se / kdesi mimo tvé zorné pole. // Sledovals náměstí s lidmi běžícími nocí, / aby tu slavnost ještě zachytili. // Fascinován důvěrou, s níž se hnali / za světelným štěstím / na jednoznačně černočerné obloze.' Všechny ty 'ohňostroje' a 'karnevaly' jsou demaskovány coby pomíjivé iluze – a je v tom osvobozující úleva, ale i trocha nostalgie a smutku. I výše uvedené návratné motivy pak ukazují k nenápadnému, ale stále přítomnému 'druhému plánu' sbírky, v němž rezonují východní filosofie; i odtud ono 'oranžové období', akcentované hned v úvodní básni. Chůzi po dunách tak lze číst opakovaně, po jednotlivých vrstvách, které se přirozeně prolínají a vzájemně nasvěcují."

Litera za prózu v roce 2015
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Druhé město
"Ačkoliv autor rozvíjí děj svého románu na atraktivním půdorysu vyšetřování zvláštně provedených a bizarně aranžovaných vražd, kniha nezaujme ani tak milovníky tradičních detektivních thrillerů, jako spíše čtenáře, kteří v literatuře oceňují groteskní nadsázku, humor, stylovou ekvilibristiku a parodickou hru se schématy a stereotypními motivy hned několika žánrů. Čtivý příběh o pátrání po sériovém vrahovi je situován do staropražských kulis druhé poloviny předminulého století, přičemž Petr Stančík se zjevnou vypravěčskou náruživostí umně míchá fabulaci s faktografií, obratně propojuje vyloženě smyšlené, fantaskní události s autentickými dobovými reáliemi. Autorovi se rovněž daří nenuceně, jakoby mimoděk zachytit na pozadí hrdinových dobrodružných (potažmo erotických a gurmánských) eskapád atmosféru geopolitických, společenských, ekonomických a hodnotových turbulencí, které předznamenávají postupný rozklad starého mocnářství a příchod nové éry. Komika románu se tak nakonec barví též hořkými, ironickými odstíny, když Stančíkův protagonista vytuší, co my už dobře víme: totiž že 'mlýn moderní doby' posléze nesemele jen mumie."

DILIA Litera pro objev roku v roce 2015
Pálenka
Matěj Hořava
Host
"Mladý český učitel utíká do drsného prostředí krajanské vesnice v rumunských horách, aby se zbavil trýznivých vzpomínek; marně, protože v tamním osamění vyvolávají zbystřené smysly někdejší vůně, pocity a situace ještě intenzivněji. Ve dvaačtyřiceti drobných prózách Hořavovy prvotiny se tak střídají dvě roviny: poetické, ale zároveň až dokumentárně přesné obrazy z míst, kde se zastavil čas, a střípky jednoho lidského příběhu. Díky pointám jednotlivých textů, promyšlené kompozici, tempu vyprávění (dlouhá souvětí rytmizovaná do strhujícího proudu), a hlavně práci s jazykem (opakování slov, využití archaismů a rumunismů, skvělé popisy fyzických vjemů) se autorovi podařilo vytvořit uhrančivý celek. Zároveň se dokázal vyhnout explicitní prvoplánové konfrontaci tradičních hodnot a moderní vykořeněnosti; tento konflikt přesto v jeho prózách zní jako všudypřítomný spodní tón."

Magnesia Litera – Kniha roku v roce 2016
Točité věty
Daniela Hodrová
Malvern
"Román Daniely Hodrové je sugestivní autorskou zpovědí, v níž se citlivě prožívané přátelství autobiografické vypravěčky se spisovatelkou Bohumilou Grögerovou a výtvarnicí Adrienou Šimotovou doplňuje jak s tématem paměti a posledních věcí člověka, tak s osobitými reflexemi tvůrčího procesu, vzniku textu. Stejně jako v předchozích autorčiných knihách, které se ostatně v Točitých větách všelijak zpřítomňují (společně s mnoha jinými díly), i nyní se projevuje její obrovská kulturní erudice a originální artistní práce s románovým tvarem. Ve shodě s titulem knihy se její věty bohatě rozvíjejí a splétají do cyklícího se a vrstvícího se příběhu, v němž se přítomnost prostupuje se vzpomínkami, osudy současných hrdinů se opakovaně potkávají s osudy nežijících lidí, do reálných událostí a míst se promítá svět mýtů, všední situace se střídají s alegorickými a snovými výjevy, zdánlivě obyčejné věci nabývají symbolických významů. Výsledkem je komplikovaný, hermetický text, jenž na čtenáře bezohledně klade vysoké, možná až nesplnitelné nároky. V současné české próze jde o výjimečný umělecký počin."

Moleskine Litera za poezii v roce 2019
Pernambuco
Ivan Wernisch
Druhé město
"Sbírka Pernambuco není jen potvrzením toho, co Ivan Wernisch už tolikrát napsal a dokázal. Nám povědomý a nostalgický svět uplynulého, svět fanfarónských vyprávění i banálních útržků prostupuje stále zřetelnější tesknotou, těžknoucí ironií a zejména bilančně-existenciální nejistotou. Básník je stále silněji konfrontován s minulostí: jako by ve dvanácti oddílech knihy sledoval čas, koloběh roku (roků), ze kterého není kam utéct – leda do smrti. A právě v těch návratných motivech prosakují ve spojení s groteskou a s důstojně vážnými tvrzeními čím dál zřetelnější pochyby o sobě i o světě. Zůstávají probleskující obrazy už pomalu vynechávající paměti, aby přece jen dopluly do smířlivého padni komu padni, do starozákonně očistného finále sbírky."

Litera za prózu v roce 2020
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Druhé město
"Jiří Kratochvil je představitelem současné prózy, která se programově odklání od realistické literární tradice; je zároveň jedním z nejpřekládanějších českých autorů. Román Liška v dámu se odehrává v padesátých letech dvacátého století a prolínají se v něm dvě dějové linie. Ta realističtější vypráví příběh mladého brněnského dělníka Pavla, který je jako perspektivní a jazykově talentovaný estébák vybrán, aby odešel na západ a provedl diverzní akci ve Svobodné Evropě. Druhou, fantaskní linií je příběh mladé lištičky. Stalin (v románu nazývaný Hospodář) dá vědcům z Pavlovova institutu úkol přetvořit ji v ženu a tu pak pod jménem Sylva vyšle na západ, aby zavraždila Winstona Churchilla. Hrdinové se ale ve svobodném světě setkají a jejich příběhy a osudy se spojí – život se ukáže být mocnější než záměry mocných. Román Liška v dámu je poctou imaginaci, literatuře jako hře slov a obrazů, ale zároveň nabízí i silný příběh o propojování a zároveň neslučitelnosti různých světů a také oslavu lidské a liščí svobody."