Jak si Rusové představují mír

Prvního března americký deník The Wall Street Journal přišel s článkem, ve kterém citoval ruský návrh „dohody“, na uzavření míru s Ukrajinou. Jak si asi sami můžete předem domyslet, nešlo o nic jiného než o podmínky ukrajinské kapitulace. Pojďme si tuto tento návrh „míru“ projít bod po bodu a říct si, v čem spočívá jeho absurdita, arogance a naprostá ruská bezohlednost ve vztahu ke svému jihozápadnímu sousedovi a jeho suverenitě. 

Návrh dohody, datovaný dubnem roku 2022 obsahoval následující podmínky: 

• Ukrajina měla zůstat neutrální zemí, která nebude vstupovat do žádných vojenských aliancí
• Krym zůstává ruský a o Donbase se mělo diskutovat
• Ruština získává stejný status jako ukrajinština a bude se využívat jak na vládní úrovni, tak například na úrovni soudnictví
• Dojde k zastavení dodávek západních zbraní na Ukrajinu a zastavení příslibu jejich dalších dodávek
• Ukrajina měla redukovat svojí armádu na 85 tisíc vojáků, 342 tanků a 519 kusů dělostřelectva s tím, že dostřel ukrajinských raket měl být omezen na zónu maximálně 40 kilometrů 

Pojďme si tyto podmínky projít bod po bodu.

Ukrajinská neutralita 

Aby tuto podmínka mohla Ukrajina přijmout, musela by změnit svoji ústavu. V roce 2019 totiž parlament přijal zákon o tom, že Kyjev bere směr Evropská unie a Severoatlantická aliance, tedy splnění požadavku Majdanu. Historicky přitom ukrajinská společnost o členství v NATO tolik nestálo. Podíváme-li se do dobových článků, pak zjistíme, že například v roce 2006 bylo 60 % Ukrajinců proti vstupu v NATO (byť pro vstup do EU). Velmi podobná situace byla například v roce 2009, s velmi podobným rozložením. Rok po Majdanu však čísla byla kardinálně odlišná. V listopadu 2014 bylo pro vstup do Aliance 51 % Ukrajinců, zatímco proti bylo pouze 25 %. Mírný pokles přišel v roce 2016, nicméně nikdo neudělal pro vstup Ukrajiny do NATO víc, než současné Rusko a její fašistický diktátor Putin. 

Tady jsou čísla po začátku invaze. Týden po plnohodnotné invazi pro vstup do NATO bylo 76 % obyvatel. Tento procentní skok (více než 20 % oproti předválečnému období) byl možný díky tomu, že pro vstup by hlasovala také velká většina obyvatel jihu Ukrajiny a také přes 50 % obyvatel východní Ukrajiny. Tedy toho jihovýchodu, kterým se Putin a jeho propaganda tolik zaklínali, když šli jižní a východní Ukrajince masakrovat. 

V říjnu minulého roku do NATO chtělo vstoupit 80 % Ukrajinců, rok předtím to bylo 83 %, podíváte-li se na ukrajinské průzkumy veřejného mínění, podpora ukazuje víceméně vždy kolem 80 %. To je naprosto markantní podpora a je naivní si myslet, že by se snad Ukrajinci chtěli svého vstupu do Aliance vzdát. Co víc, nejen, že by se Ukrajina zavázala, by do NATO vstoupila, zároveň by dostala „bezpečnostní záruky“, které bezpečnostními zárukami nejsou. 

Rusko chtělo, aby se ten canc papíru, který by neměl ani hodnotu toho papíru, byl podepsán jak západními mocnostmi, tak Čínou. Tyto státy by musely Ukrajině přijít na pomoc v případě napadení. Což na první pohled nezní tak hrozně. Na druhý pohled je ruský návrh absurdní, protože by se o pomoci či nepomoci muselo rozhodnout jednomyslně. Jaké by tedy byly záruky pro Ukrajinu v případě, že by agresorem bylo znovu Rusko? Žádné, protože by logicky nemohlo dojít k žádné jednomyslné dohodě, ve které by Rusko ochránilo Ukrajinu před sebou samotným. 

S tím úzce souvisí body č. 4 a 5. 

Dodám však ještě jednu poslední věc, která právě s neutralitou souvisí. Ruským požadavkem bylo totiž také, aby signatáři dohody zrušili své vojenské a bezpečnostní dohody s Ukrajinou (například zneplatnění Budapešťského memoranda, což je dnes de facto neexistující dohoda), ale zároveň by nemohli uzavřít nové dohody. Což mj. znamená, že by Kyjev nemohl mít dodatečné bezpečnostní záruky, jako to má dnes od Francie či Velké Británie. 

Zastavení pomoci a redukce armády 

Ruský požadavek na zastavení západní pomoci je z ruského pohledu logický. Přeci jen, ruský Ivan znovu nechce stát pro Bradley či CV-90 na bitevním poli nebo to schytat z HIMARSů, když jde zrovna vykonat potřebu do křoví. A tento požadavek také nápadně připomíná to, co tady, ale vlastně i na Západě, vykládají „chcimíři“. Ukrajina by tak přišla o svůj hlavní zdroj vojenské podpory, který by neměla šanci nahradit svým obranným průmyslem. 

Země by byla odkázána na to, co by dokázala sama vyrobit a co by dokázala na světě vykoupit (třeba za pomocí Západu). Těch nákupů by ale nemusela dělat tolik, protože dalším požadavkem Moskvy by byla zásadní redukce ukrajinských ozbrojených sil. Natolik zásadní, by se země de facto nedokázala ubránit. 85 tisíc vojáků? To je kolik brigád? 17? 18? Mít ve svém arzenálu 519 houfnic a 300 tanků pak působí naprosto směšně. Jen na Avdijivském a Kupjanském úseku fronty stojí  podobná čísla, a to mluvíme pouze o úzké výseči fronty dlouhé okolo dvou tisíc kilometrů. 

Ukrajina ve vyjednávání kontrovala tím, že chce vyšší počty – tedy 250 000 vojáků, 800 tanků a 1 900 kusů dělostřelectva, což jsou zásadně vyšší čísla, než jaká požadovala Moskva. Nejde sice o čísla, která by Rusy odradila, ale poskytla by Ukrajině cenný čas pro potřeby mobilizace a zadržení protivníka, aby nepronikl dostatečně hluboko do vnitrozemí. 

Zatím jsme tak tedy dostali k tomu, že Rusko požadovalo odzbrojení Ukrajiny, odříznutí jí od západní pomoci a zároveň slíbení, že i přes vysokou společenskou podporu nevstoupí do Aliance, která jí jako jediná může skutečně přijít na pomoc a Rusy odrazit. To nevypadá, jako příliš výhodné podmínky. Jenže ještě nejsme na konci. 

Ruský Krym a ruština jako oficiální jazyk 

Znovu uvedu pár čísel, aby se dostali do obrazu. Červenec 2023, průzkum veřejného mínění v otázce vrácení Krymu a Donbasu. Zkuste hádat, kolik Ukrajinců je připraveno dát Rusku Krym a Donbas, aby skončila válka. Zkuste negooglit a jen si tipnout. Myslíte, že je to 30 %? Více? Méně? S odevzdáním Krymu v té době souhlasilo 4,3 % obyvatel, s odevzdáním Donbasu 3,8 %. Téměř 80 % obyvatel je proti jakýmkoli teritoriálním ústupkům. Vrácení Krymu historicky požadují nejen lidé z nějakých západních nebo centrálních oblastí Ukrajiny, ale i ti, kteří žili na východě nebo jihu Ukrajiny, který má být přeci „proruský“. 

Jak se situace změnila od července? Více než 85 % stále odmítá jakékoli teritoriální ústupky Rusku, 64 % Ukrajinců je pro osvobození Krymu, i kdyby měla být západní pomoc menší a válka s Ruskem trvat déle. Znovu – vidíme zde společenský konsensus, který zkrátka nemůže a není narušen tím, že nějaká horda a fašisty v čele požaduje opak. Tato čísla ani neodpovídají povídání našich Dostálů a Stropnických, kteří vědí lépe než Ukrajinci, jak mají se svojí zemí a svojí půdou nakládat. 

Ukrajinci zkrátka chtějí návrat svého území. A z toho zcela logicky vyvstává otázka, proč by chtít neměli? Bojovali snad proto, aby se nakonec vzdali, protože to nemá smysl? ZSU a celá společnost ukázala, že se bude bránit, ukázala, že bude prolévat krev a ukázala, že Kremlu prostě nebude ustupovat. A pochybuji o tom, že by se někdo z Bankové odvážil takové ruské požadavky podepsat.

Co se týče ruského jazyka, znovu uvedu několik příkladů. Je asi poměrně nepřekvapující, že po plnohodnotné ruské invazi se snížil také počet Ukrajinců, kteří využívají ruský jazyk. Zhruba týden po invazi byla publikována data Fondu Demokratické iniciativy, ze kterých vyplynulo, že na západě země mluví doma ukrajinsky 96 % obyvatel, v centru jde o 78 % obyvatel, na jihu o 35 % a východě 40 %. V průměru jde o 71 % Ukrajinců a využití ruského jazyka kleslo o 10 %. Zajímavý je ale i trend. 

Většina lidí napříč celou zemí začala považovat ukrajinštinuza svůj rodný jazyk, což je obrovský skok, protože v letech před invazí byl za rodný jazyk na jihu a východě považována ruština. Změna (a zásadní) nastala v těchto regionech. Stále více Ukrajinců přechází na ukrajinštinu a nyní jí mluví už 65 % obyvatel. V dubnu 2022 to bylo 53 %. Některá čísla ukazují, že výhradně ruský jazyk v Ukrajině využívá jen 9 % obyvatel.

A znovu logická otázka. Z jakého důvodu by měla Ukrajina zavádět jako úřední jazyk země ruštinu, která je jednak spojována s vojenskou agresí (neplést s přístupem k lidem, kteří mluví rusky, mluvil jsem tak na západě, v centru a východě Ukrajiny a vůbec nic se mi nestalo) a od kterého se odvrací stále více lidí? Přičemž to dělají naprosto cílevědomě? Proč by měla Ukrajina v jazykové otázce jakkoli ustupovat? Zvlášť pak někomu, kdo se jí to snaží vnutit? Otázka je to čistě rétorická. 

Závěr 

Je vlastně celkem pozoruhodné, že ruské požadavky se tak krásně kryjí s tím, co požadovala ruská propaganda už 8 let a co uváděla jako „zdroj důvodu války“. Údajné jazykové spory a nějaké etnické nepokoje kvůli „kyjevskému režimu“, jak vykládá například Fico nebo jak to papouškují naši chcimíři. Pokud se budeme bavit o nějakých sporech a etnických nepokojích, tak nikdo nezabil tolik ruskojazyčných Ukrajinců na jihu a východě, jako právě Putin a jeho armáda.

Absurdně působí i požadavek na neutralitu a odevzdání Krymu, ač to v ukrajinské společnosti nikdy nemohlo projít. Návrh na „bezpečnostní záruky“ v kombinaci s odzbrojením Ukrajiny a jejím odříznutím od západní pomoci, není ničím jiným než ruskou snahou načerpat síly a poté znovu zaútočit v budoucnu. Je směšné, že tohle vůbec dokáže brát někdo vážně a je nebezpečné, kdy si tady někdo na Západě odvažuje Ukrajině radit, jakého kusu území by se měla v ruský prospěch vzdát, aby byl „mír“. Kreml dnes a denně ukazuje, jaká je jeho představa míru – je to bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny. A o tom, co by přišlo dál, jsme se už nespočetněkrát bavili.

----------

Líbí se Vám mé články a chtěli byste mě podpořit například "pozváním na kafe"? Pokud ano, klikněte na ikonku [$] dole pod textem. Kdybyste mě chtěli pozvat na "dvě kafe" a podporovat tvorbu pravidelně, zvažte předplatné na mém profilu zde na forendors. Všem mockrát děkuji!