Zirjáb, muslim, který vám přinesl zubní pastu a tříchodové menu

Navzdory snahám o dualistický pohled na svět a navzdory mizerným školním osnovám, ve světě vždy probíhala čilá kulturní výměna, a to i mezi islámským a křesťanským světem. Důkazem je i vliv islámského učence, hudebníka, básníka, kulináře a naprostého všeuměla Abú al-Hasana Alího ibn Náfiho, který je ovšem známý prostě jako Zirjáb. Ten se narodil kolem roku 790 na území dnešního Iráku, podle některých v Bagdádu, podle jiných v Mosulu. Podobně jistý je i jeho původ – podle některých to byl Peršan, dle jiných Arab, někteří vědci uvádí, že Kurd a možná i Afričan.

To ale není absolutně důležité. Důležité je, že Zirjáb nejprve působil jako astronom, geograf a hudebník u bagdádského dvora. Proč opustil dvůr není jasné. Podle legend za to mohl fakt, že na něj začal žárlit jeho patron a učitel al-Mawsilí, nicméně stejně pravděpodobné je, že jej jako významnou osobnost pozvali vládci umajjovské Cordóby. Ta byla jedním z center Andalusie, kde se po dobytí iberského poloostrova muslimy vesele mísily muslimské, křesťanské a židovské kulturní prvky. Andalusie se v té době stala centrem vzdělanosti a díky ní bylo zachováno mnoho vědomostí antických filosofů a vědců.

Skrz půl světa za jeho změnou

Zirjáb cestoval přes území dnešní Sýrie, Egypta, Tusniska a dorazil do Cordóby v roce 822, kdy, bohužel zemřel emír al-Hakam, který miloval poezii a Zirjába pozval. Jeho nástupce Abd al-Rahmán II. se ovšem prohlašoval za patrona umění a tak Zirjába k dvoru, samozřejmě s bohatou rentou, přijal. Začalo tak zlaté období córdobské společnosti. Irácký příchozí totiž začal okamžitě přeměňovat zvyky místní společnosti po všech směrech.

Pravděpodobně není kulturní sféra, do které by Zirjáb nezasáhl. Ovlivnil módu, kupříkladu tím, že prosazoval odívání podle ročního období, části dne a samozřejmě počasí. S tím samozřejmě souvisel důraz na hygienu. Vytvořil nový typ deodorantu, který uživatele zbavoval nepříjemného zápachu, představil společnosti šampón na vlasy, oleje na vlasy a nové styly v účesech (a přesvědčil i muže, že oholit jejich mocný vous může být trendy). No a pak je tu jeho zubní pasta. Nutno říct, že to nebyla první zubní pasta na světě, tu znali už Egypťané a Římané, jen byl jejich zážitek poněkud… surový. Mletá hovězí kopyta a skořápky s uhlím nepředstavovaly to, co měl Zirjáb na mysli se svým konceptem „prožitku“. Jeho zubní pasta podle dobových záznamů byla účinná proti pachu z úst a zároveň krásně chutnala. Podobným směrem se vydali Číňané.

Láska k životu prochází žaludkem

Asi největší Zirjábovy zásluhy, které se promítají i do dnešního života, souvisí s gastronomií. V tehdejší době bylo jídlo sice potěchou, ale poněkud… hrubou. Jídlo se konzumovalo z velkého stolu, kde byly všechny pokrmy a strávníci si brali, co chtěli. Zirjáb si stál za tím, že jídlo má být kompletním, estetickým i chuťovým zážitkem, včetně určené etikety.

Nápoje přestaly být servírované v těžkých stříbrných a zlatých pohárech a nahradilo je jemné sklo a křišťál. Představil i různé nové pokrmy, z nichž nejslavnější ve své době byl taqlíat Zirjáb, což byly masové kuličky a těstové trojúhelníčky smažené v koriandrovém oleji. Představil chřest jako pochutinu a ne jako plevel, za který byl považován (takže děti, které ho nesnáší ví, komu mohou poděkovat). A pokud máte, podobně jako Arnold J. Rimmer nějaké vzpomínky na polévku gazpacho, vězte, že její autorství je připisováno Zirjábovi (a také jiným, protože od 9. století se holt stihne nakupit spousta lidí, kteří říkají „ne, to vzniklo u nás!“).

Co ale bezesporu patří k Zirjábovi, je fakt, že si dáte dezert až potom, co sníte všechnu zeleninu. Zirjáb totiž odmítal metodu stravování „vše nahážeme na stůl“ a místo toho prosadil nám známý systém, kdy je nejprve polévka, následně maso či ryba jako hlavní chod, a následně dezert. Z Cordóby se tento a všechny další vynálezy začaly šířit do Evropy a severní Afriky. Zirjáb měl totiž mnoho studentů a následovníků a jeho pozice trendsettera vycházela z faktu, že jak jeho následovníci, tak obchodníci cestovali po celé Evropě i Blízkém východě a šířili tyto „nové módní trendy“ v rámci kulturní i obchodní výměny. Protože je hezké hlásat, že v Cordóbě je něco novým trendem, ale není to tak výhodné, jako rovnou prodat i nové styly šatů, přidat informace o nových stylech účesů, přidat parfém či deodorant a nakonec prodat i ty krásné a lehké křišťálové poháry.

Zirjábův vliv na současnou společnost je neoddiskutovatelný. Jeho hudební styl a školy, které zakládal, pro muže i ženy, ovlivnily tradiční španělskou hudbu. Jeho stravovací vylepšení celou Evropu. Zemřel v roce 857 jako ctěný a milovaný učenec, který po sobě zanechal deset dětí a obrovský odkaz.