Reklama na očkování z dílny ministerstva zdravotnictví klame lidi

Ministerstvo zdravotnictví se opět pouští na tenký led klamavé reklamy. Aktuální kampaň na podporu 4. dávky vakcín proti covid 19 odkazuje na vědeckou studii v časopise Nature, která je dílem českého týmu. Reklamní sdělení tvrdí, že podle uvedené studie 96% lékařů v ČR podporuje očkování. Přiložená studie ale nic takového nedokládá. Ministerstvo zdravotnictví vědomě klame občany starými výsledky jakési halabala provedené ankety. 

Pro deset tisíc dotázaných lékařů je to cesta ven z pandemie, rozvádí reklama základní číselnou informaci. Zní to, jako že se někdo zeptal deseti tisíc doktorů a ti svorně potvrdili, že právě tudy vede cesta ven, se zastávkou na čtvrtou dávku. Ale tak to nebylo. Výzkumníci se prostřednictví České lékařské komory zeptali všech českých lékařů. Jejich dotaz však dostalo pouze 70% doktorů, kteří komunikují se svou komorou elektronicky. Z nich pak odpovědělo jenom 24 procent, tedy 9650 lékařů. 10 tisíc z nich udělal reklamní textař podle hesla: 350 bílých plášťů sem nebo tam. A přihoďte mi tam ještě dva stetoskopy – do té vaší ministerské reklamy!

Jsou to špatná a navíc stará čísla! Lékaři dostali dotazník na začátku roku 2021. Nestor české sociologie Miloslav Petrusek tomu říkal durifikace dat, kdy nám čísla takříkajíc “ztvrdnou”, a slyšíme je všude dlouho po tom, co byla relevantní.

Jan Maršálek, filozof a sociolog vědy z Filozofického ústavu Akademie věd, považuje aktuální reklamu Ministerstva zdravotnictví za manipulativní: "Jednak jsou to rok a půl stará data ve věci a situaci, která se rychle vyvíjí. Pak je tu ta návratnost: 24% z kontaktovaných. A k tomu Česká lékařská komora, která rozhodně není neutrálním tazatelem... ČLK vakcíny hlasitě podporovala, není tedy vyloučeno, že pochybující lékaři raději neodpověděli."

Komora volá

Že Česká lékařská komora není neutrálním tazatelem, nám potvrdili lékaři, když jsme se jich ptali, jak na dotazník odpovídali.

“Neodpověděla jsem, protože mně přístup ČLK (Kubka) k očkování hrozně vadil,” řekla Mainstreamu Eliška Sovová, přednostka sportovní kardiologie Fakultní nemocnice Olomouc. Názor profesorky Sovové se přitom vyvíjel: “Očkovala jsem, protože jsem ze začátku věřila, že to pomůže. Pak jsem začala mít pochyby - léto a možné komplikace po očkování. Pak přišly děti - které jsem nikdy, stejně jako těhotné neočkovala. Vždycky jsem se snažila hodnotit individuálně pacienta. Ale nerozmlouvala jsem to těm, kteří byli přesvědčení, že je to správně."

Intenzivista anestiziolog Emil Berta přistupuje ke zprávám od České lékařské komory ještě rázněji: “Od určité doby jsem maily z ČLK mazal, nedalo se to číst.”

“Poslední, na co jsem měl kapacitu, byl nějaký dotazník od ČLK,” vzpomíná na únor 2021 praktický lékař Jan Brodníček, “a nejspíš jsem to považoval za provokaci.”

Takto vypadala realita, do které lékařům přišel dotazník od autorů budoucího článku v časopise Nature, kteří o významu lékařských profesních organizací hovoří nanejvýš povzneseně:

„V našem článku ukazujeme, že profesní lékařská sdružení mohou agregovat názory jednotlivých lékařů tím, že umožní názorová šetření mezi lékaři. Získaná data pak lze využít v kampaních, které mají přesvědčit ty, kteří s očkováním váhají, nebo případně poslouží jako vstupní údaj pro mediální zprávy.“

O kvalitě dat se tolik nemluví. Spíš o tom, jak je použít!

Nedostatku kritického odstupu od výsledků šetření si všímá sociolog Rostislav Gramskopf ze Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy: "Pro sociální vědce je každý hlas, který narušuje obecný konsensus, důležitý." Výzkumníci se měli zajímat, proč jim dotázaní lékaři neodpověděli, i o 30% lékařů, kteří se svou komorou vůbec nekomunikují elektronicky. V obou případech se jedná se o skupiny větší než menšina, která jim odpověděla. Přes takové ověřovaní by se jistě dostali k robustním zjištěním.

Jak informovat lid

Namísto toho hledali chybu u druhých. Zejména prostý lid je - jak známo – špatně informovaný a mohou za to – jak známo – média. Poslyšte hlas vědy:

„I když nemůžeme empiricky určit, co je zdrojem mylných představ lidí, které jsme zjistily v naší studii, máme podezření, že jsou důsledkem – přinejmenším zčásti, žurnalistické normy, podle které je vyváženost znakem objektivity a nestrannosti a zároveň je to způsob, jak zvýšit sledovanost médií.“

Výzkumníci zjistili, že lidé odhadují podporu očkování mezi doktory tak na dvě třetiny. Přišlo jim to málo? Předpokládali snad, že lidé informovanější, vzdělanější budou více důvěřovat očkování? To je v rozporu s podobnými šetřeními, ale zřejmě v souladu s náhledem na svět, který prosvítá mezi řádky jejich článku. V každém případě se nenamáhali výsledky své rychloankety prověřovat. Došli si nejkratší cestou k číslu, které si mysleli, že je správné, vhodné, žádoucí, ba nutné.

Ještě dnes nepochybují o tom, že zcela nestranným způsobem prostřednictvím neutrální lékařské komory zjistili objektivní informace. Své výsledky pak nabídli médiím, která tím dostala příležitost napravit si trochu reputaci, pošramocenou matením obyčejných lidí. Média moc nereagovala, postěžoval si nám hlavní autor článku, ekonom Vojtěch Bartoš: “V době, kdy jsme data s ČLK sbírali, o ně bohužel mediální zájem nebyl. Výsledky v únoru 2021 publikovaly nakonec jen seznamzpravy, ČTK v krátké a trochu nepřesné zprávě, kterou snad převzal jeden z regionálních deniků.”

Autor je za svou práci placen z veřejných peněz, a proto má radost, že Ministerstvo zdravotnictví sděluje její výsledky veřejnosti prostřednictvím reklamních plakátků: “Je skvělé, že se výsledky našeho výzkumu konečně dostávají na veřejnost.” Proti použitým číslům nic nenamítá: “Použité číslo je v pořádku, i když ‘lékaři by očkování doporučili svým zdravým pacientům’ by bylo přesnější. Hlavní zpráva, že existuje mezi lékařskou komunitou shoda, je přesně v duchu našeho článku.”

Ekonoma Bartoše neznepokojuje, že se jedná o stará data, která Ministerstvo vydává za data aktuální, a to ve zcela odlišné epidemiologické situaci. Naši otázku na stáří dat zcela ignoroval. A neodpověděl ani na další, mnohem závažnější otázku: Je míra konsenzu mezi lékaři opravdu předmětem vašeho zkoumání? Neodkazuje Ministerstvo zdravotnictví na nesprávný článek?

Co že jsme to počítali?

Konsenzus mezi lékaři není tématem článku, na který se Ministerstvo zdravotnictví odkazuje. Článek nezkoumá, jestli čeští lékaři nějak masově podporují očkování. V článku se řeší zcela jiná a popravdě triviální úloha.

Otázka zní: když lidem řekneme "skoro všichni lékaři podporují očkování", budou se ochotněji očkovat?

A odpověď zní: ano, o 4,5 %.

Což je mimochodem směšný výsledek.

Jan Maršálek se pozastavuje nad naivním přístupem autorů ke zjištěným posunům: “Autoři jako by vycházeli z toho, že mají obě testované skupiny pod kontrolou, resp. jediným rozdílem mezi nimi má být to, zda na počátku výzkumu obdrželi, či nikoli, informaci o důvěře lékařů ve vakcínu. Reálně ale respondenti z obou skupin žili své životy ve společenské krizi, kdy se na ně sypalo tisíce informací o vakcíně a milión informací o nebezpečnosti covid 19. Moc tedy nerozumím tomu, odkud lze čerpat jistotu, že několikaprocentní rozdíl mezi skupinami jde na vrub zrovna informaci podané v půlce března.”

Dosazená hodnota

Bylo by nakonec úplně jedno, kde se to číslo o podpoře očkování mezi lékaři vzalo. Akademici by ho sdělili pokusným lidem a zkoumali, co to s nimi udělá. Proti tomu nelze nic namítat. Dokonce by bylo lepší mít pro srovnání několik hodnot, z nichž některé by byly nutně nepravdivé.

Takhle pokusné skupině nabulíkovali jeden „pravdivý“ údaj, který si opatřili na černém trhu s anketami. Asi byli díky tomu uvěřitelnější, že mu sami uvěřili. Přesto je výsledek pokusu nevalný, nepřesvědčivý, dohromady žádný.

Problém je v tom, že nám tohle hloupé číslo teď omlacují o hlavu, jako by to byl výsledek seriozního vědeckého výzkumu. Ve skutečnosti jen výsledek ankety "protáhli" skrz publikaci ve vědeckém časopise Nature. Tím jako by to číslo pozlatili. Pod zlacením je ale něco měkčího než kočičí zlato. Tento „úspěch české vědy“ – publikace v Nature – je ostuda. Akademie věd by se neměla podobnými slátaninami chlubit na svých stránkách a ti, co to doporučují, by si to mohli aspoň přečíst, jinak jejich pověst půjde dolů stejně rychle, jako se to stalo časopisu Nature.

Český článek v časopise Nature je triviální návod na reklamu, kterou podle něj Ministerstvo zdravotnictví vyrobilo. Publikovaný výzkum je zcela mimo realitu a není k ničemu dobrý. “Komunita lékařů”, jak ji chápe Bartoš a kol., je asi tak reálná, jako pověstná “komunita” na Facebooku. Ani jeho laboratorní “lid” neexistuje. Možná by tato skupinka akademiků mohla krátce přerušit kariéru a jít se zeptat do hospody, na co asi jsou tak dobrá rok a půl stará data.

---

Tak jistě: i stará a špatná čísla se hodí do klamavé reklamy Ministerstva zdravotnictví, jehož mluvčí nám na naše otázky neodpověděl.