Pluk Kalinouskeho a bída běloruské opozice

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jestli řádky, které zde napíšu, vůbec dávat dohromady. A pokud už je dohromady dám, tak jestli je vůbec publikovat. Nepíšou se úplně jednoduše, ale to proto, že situace není jednoduchá. Nicméně si myslím, že lidé na Západě, kteří podporují snahy o svobodné Bělorusko, mají právo to vědět. 

Před několika dny došlo k online jednání mezi představiteli pluku Kalinouskeho, což je největší vojenské uskupení běloruských dobrovolníků v Ukrajině a Svjatlanou Cichanouskou, která je na Západě považována za legitimní představitelku Běloruska. Toto setkání bylo jedním z prvních svého druhu, má to však jedno ale - nešlo o bilaterální jednání sil, které jsou nejvíce viditelné v západním informačním a politickém prostoru. Vzhledem k nejasným vztahům mezi plukem a Cichanouskou (o čemž budu mluvit níže) bylo setkání organizováno ukrajinskými poslanci z iniciativy “Za svobodné Bělorusko". V této iniciativě mimochodem nejsou žádní poslanci z vládnoucí strany Sluha Narodu. 

Veřejnosti nebyly zveřejněny nějaké velké podrobnosti ze setkání. Pluk v ten samý den na svém telegramovém účtu napsal, že k jednání došlo a že představitele vojenského uskupení přednesli lídryni běloruské opozice své představy o osvobození Běloruska. Ta je v zásadě velmi jednoduchá a byla shrnuta do jedné věty - “Bělorusko se bude muset osvobodit silovou cestou.” 

Představitel pluku s přezvídkou Mark následně uvedl: 

“Doufám, že uvidíme něco konstruktivního z toho, co jsme se snažili Sjavtlaně Cichanouské předat. Myslet si, že Bělorusko může být osvobozeno samo od sebe, že Lukašenko změní svoji pozici – to je hloupost. Ten člověk téměř třicet let vraždí a mučí lidi. Koncentrační tábor (myšleno Bělorusko) je pouze silnější a situace se bohužel nemění. Snažil jsem se říct, že Bělorusko můžeme osvobodit pouze vojenskou cestou, proto je potřeba se připravovat a cvičit lidi. Musíme zapomenout na mírové protesty. Silové struktury v kabinetu (Cichanouské) existují už téměř rok.” 

Tato přímočará odpověď je v kontrastu s tím, jak se o setkání vyjádřila sama Cichanouská, jejíž slova byla spíše politického charakteru a dosti obecná. Ta napsala, že “Bělorusko může být osvobozeno pouze společným úsilím. Musíme mluvit a spojovat se. Každý z nás pracuje v určitém směru. Pluk Kalinouského dnes bojuje nejen za Ukrajinu, ale také za svobodné Bělorusko. Podporujeme jejich práci a práci všech, kdo pokračuje v boji. Poděkovala jsem bojovníkům za jejich hrdinství. Máme společný cíl, kterým je svobodné, nezávislé a demokratické Bělorusko.” 

O tom, že vztahy mezi oběma opozičními uskupeními nejsou zrovna nejrůžovější svědčí i absence větší pomoci pluku ze strany kanceláře Cichanouské, byť samozřejmě nelze s čistým svědmím říct, že by pomoc byla nulová. Například na konci listopadu bylo oznámeno zahájení spolupráce mezi jednou z varšavských nemocnic, která měla na systematické a pravidelné úrovni poskytovat lékařskou péči Bělorusům raněným během bojů v Ukrajině. 

V srpnu minulého roku kabinet Cichanouské pluku Kalinouského poskytl dva moderní drony DJI Matrice. Před rokem pak pluk poděkoval kanceláři za předání dvou sanitek a lékařského materiálu. 

Nicméně jen těžko lze hledat nějakou větší a hmatatelnější pomoc. Osobně je tento přístup celkem zarážející. Cichounská má ambice být běloruskou prezidentkou. V takovém případě bych čekal větší zapojení do pomoci pluku, který je nejviditelnějším běloruským vojenským uskupení jak v Ukrajině, tak na Západě a koneckonců v samotném Bělorusku. A taky o tom náležitě Bělorusy doma i v zahraničí informovat. Koneckonců by to přispělo k větší legitimitě Cichanouské, která se tak stará o naše dobrovolníky.

Z veřejného vystupování obou aktérů je celkem patrné, že vztahy mají k ideálu hodně daleko. Zatímco na jedné straně Cichanouská alespoň veřejně děkuje zástupcům pluku, na straně druhé je nikdy osobně v Ukrajině nenavštívila, a to navzdory tomu, že byla na návštěvu pozvána samotným plukem, který se nachází pod kontrolou ukrajinské rozvědky. Cichanouská odůvodňuje nemožnost vjet na ukrajinské územím absencí pozvání ze strany Ukrajiny, a to proto, že se na území Litvy (kde je v exilu) nachází jako host. A Ukrajinu prý o pozvání žádat nechce, protože to není korektní. 

To samozřejmě může být pravda a vlastně to vypovídá i o vztazích, které Cichanouská s Ukrajinou má. V říjnu se totiž s otevřeným dopisem obrátila na prezidenta Zelenskeho s možností spolupráce mezi ukrajinským státem a svobodnými silami Běloruska. Dopis byl nicméně ignorován a veřejně nepřišla žádná odpověď. Podle Ukrajinské pravdy Zelenského kancelář nemá zájem o setkání a vztah k lídryni běloruské opozice je spíše podezřívavý. Pravdou je, že ač se Cichanouská se Zelenským setkala před plnou invazí Ruska, od té doby v Ukrajině nebyla ani jednou a možnost jednat osobně s ukrajinským prezidentem neměla. 

Na straně druhé nicméně této “promarněné příležitosti” využila jiná výrazná postava běloruské opozice v exilu – Zianon Pozniak, který na přelomu ledna a února navštívil vojáky pluku Kalinouského přímo v Bachmutu. Pozniak, dnes již téměř 80letý pán, byl velmi důležitou postavou běloruské politické scény v polovině 90. let, kdy se politicky střetl s tehdy nastupujícím diktátorem Lukašenkem. Dnes politik žije v Polsku, odkud koordinuje snahy části spíše nacionalisticky, nicméně prozápadně, nastavené běloruské opozice a předsedá konzervativně-křesťanské straně - BNF. 

Samotná návštěva prý byla překvapivá, nicméně bych řekl, že neméně překvapivé byly i následující výroky jak Pozniaka, tak představitelů pluku Kalinouského. V první polovině února, po Pozniakově návratu do Varšavy, byla ohlášena tisková konference, na které zazněl úmysl vytvořit vojensko-politickou strukturu tzv. Bezpečnostní radu. 

Tato bezpečnostní rada by měla sdružovat jak Pozniakovu BNF, tak jiné politické vlastenecké a nacionalistické strany a zároveň by se do jejich struktur měl integrovat právě největší vojenský pluk Bělorusů v Ukrajině. Ač tato myšlenka je zajímavá, a i taková iniciativa má podle mého názoru právo na existenci, na tiskové konferenci mě zaujala trochu jiná věc, která znovu dokládá, že vztahy mezi jednotlivými proudy běloruské opozice nejsou příliš dobré a spíše ukazují na některé animozity. 

Například “ministr obrany” v kabinetu Cichanouské Sachaščik řekl, že mezi kabinetem a vojáky pluku jsou dobré vztahy, dodal však, že v případě velení je ta situace složitější, protože to si prý “vybralo určitou cestu”. Co se touto “cestou” myslí, není úplně jasné. 

Nicméně spousta otazníků ohledně vzájemných vztahů nevzniká pouze v rovině Cichanouska – pluk Kalinouského. Když píšu o Pozniakovi, je nutné a korektní uvést, že ten má velmi skeptický, až nenávistný, vztah k nejviditelnější tváři běloruské opozice. Považuje ji například za “agentku Kremlu”. V rozhovoru pro Zerkalo Pozniak uvádí, že je to nejasný vztah Cichanouské k Rusku či třeba její “postavení se do čela svobodného Běloruska, ačkoli volby ve skutečnosti nebyly”. To je samozřejmě velmi silné tvrzení, vezmeme-li v potaz to, že na podporu Cichanouské vyšlo do ulic několik milionů lidí. 

Je zde tedy jakýsi trojlístek, ve kterém se Pozniak snaží přetáhnout příslušníky pluku na svoji stranu, zatímco Cichanouska má spíše zdrženlivý přístup. To, co spojuje bývalého lídra opozice s běloruskými vojáky je přistoupení na myšlenku, že Bělorusko je nutné osvobozovat silou, zatímco u běloruské lídryně je tato pozice nejasná. V minulosti naopak volala po tom, aby se situace v Bělorusku řešila mírovou cestou. Například při nedávném vyjádření k přemístění jaderných zbraní z Ruska do Běloruska prohlásila, že cílem opozice je zbavení Běloruska ruského vlivu. Jak k tomu má dojít? To je pro mě, popravdě, celkem záhada, protože přímo není a konkrétně není řečeno vůbec nic. 

Neuslyšel jsem to ani v minulosti, když jsem měl možnost si poslechnout některé představitele přechodného kabinetu. Ač samozřejmě nevylučuje možnost násilného scénáře, připadá mi, že roli síly dávají až na druhořadou či třetiřadou kolej. Takový přístup pro mě není překvapivý, není vlastně ani zklamáním, protože od běloruské politické opozice příliš nečekám. Zvlášť když v ní jsou lidé, kteří se dostali na vysoce postavené pozice v Lukašenkově režimu v době, kdy jim muselo být jasné, co Lukašenko zač (například na ministerstvo kultury). 

Proto jsem podporovatelem vojensko-politického řešení, které nabízí pluk Kalinouskeho který, byť v náznacích, mluví o obrysech plánu na osvobození Běloruska od Lukašenkova režimu. Například velitel pluku s přezdívkou Kit pro Deutsche Welle naznačil, že v Bělorusku jsou lidé, kteří čekají to, až jim přijdou pokyny, co mají dělat. Mluvil také o rezervách uvnitř země. Na něco takového jsem u týmu Cichanouské nenarazil, minimálně ne explicitně. Byť v jejím plánu Peramoha jsou pokyny pro, které mají dodržovat lidé v Bělorusku (například o tom, jak se mají koordinovat). 

Jistou míru naděje vyvolával BYPOL. Organizace bývalých příslušníků bývalých struktur, která vznikla v říjnu roku 2020 (ano, vím, že jdu tak trochu proti tomu, co jsem napsal o odstavec výše) podle vedením Alexandra Azarova, bývalého plukovníka běloruské policie, který během protestů přešel na stranu opozice. Kromě toho, že BYPOL sbírá důkazy o zvěrstvech Lukašenkova režimu, taky aktivně podporuje plán Peramoha, o kterém jsem psal výše. BYPOL byl také zřejmě zodpovědný za útok na ruské letadlo Beriev-A50U na běloruském letišti Mačulišči 26. února tohoto roku. BYPOL zřejmě také koordinoval běloruské železniční partyzány. 

Alexandr Azarov se tak stal “ministrem vnitra” v přechodné vládě a zároveň měl na starosti rozvědku (kvůli svým kontaktům v běloruských silových strukturách). Jenže před několika dny BYPOL zasáhla velká kauza, která může vést k rozkolu organizace. Před pár dny byl telegramový účet organizace převzat některými členy organizace (stejně jako jiné sociání sítě), kteří publikovali informace o tom, že Azarov zřejmě zpronevěřoval peníze, které se vybíraly přes fond BYSOL na pomoc oddílu ATOM, který stojí v řadách pluku Kalinouského. 

Problém to byl natolik zásadní, že vystoupili i členové oddílu ATOM, kteří vyzvali Azarova, aby přestal lhát, protože situace je naprosto evidentní. Azarov je podle členů oddílu v naprosté menšině a v organizaci ho mají podporovat pouze lidé, kteří se s nim podíleli na rozkrádání prostředků. Navzdory tomuto skandálu ale bývalý plukovník běloruské policie zůstává na pozicích v přechodné vládě Svjatlany Cichanouske. Ta řekla, že neviděla žádný důkaz, ani dokument, který by prokazoval fakt, že Azarov spáchal jakýkoli zločin. 

Nebudu zde zacházet do nějakých detailů a říkat, že jeden má pravdu a druhý ne, protože nakonec do toho interního problému tolik nevidím. Na druhou stranu ale přesně tyto “skandály” a pochybnosti o integritě “ministrů” vyvolávají otázky u spousty prostých občanů a na Západě pak pochybnosti o kompetentnosti opozice a jejich snah. 

Celkově je pohled na běloruskou opozici naprosto smutný. Z toho, co jsem dosud viděl, z toho, co jsem dosud slyšel a z toho, jak se jednotliví aktéři chovali, jsem nenabyl pocitu, že ten nejsilnější proud opozice v čele s Cichanouskou má smysluplný plán kroků, jak se zbavit Lukašenka. Rozhádanost, velké animozity a porcování vola před jeho skutečným povalením, nepřidávají důvěry ze strany západních partnerů. 

Samozřejmě nečekám, že politici na Západě se dnes budou do detailu zabývat vnitropolitickou situací uvnitř běloruské opozice. Nicméně považuji to za velkou chybu, která nakonec vede k udržování statutu quo ve vztahu k Bělorusku a jeho obyvatelům. Problém Běloruska nelze redukovat na vztah Lukašenka - Cichanouská (či jakéhokoli jiného příslušníka opozice). 

Běloruská opozice je zčásti rozhádaná, zčásti neschopná a zčásti zastrašená. Pokud by se mě někdo zeptal na to, na koho bych si vsadil peníze, že bude mít nejlepší možný plán na změnu režimu v Bělorusku, řekl bych, že politické křídlo pluku Kalinouského za podpory ukrajinské rozvědky a západních zdrojů. Jejich postoje jsou přímočaré a nebojí se říkat to, co vidí lidé, kteří pochopili, že Lukašenkův režim mírovou cestou nikam nezmizí. 

Čím více se však bude sázet na dialog a proponenty tohoto postupu, tím více se bude odkládat otázka, co dělat se zemí, která bude hrát důležitou roli pro stabilitu východní Evropy. 

Vážení čtenáři, mockrát všem děkuji za to, že zachováváte přízeň tomuto blogu. Pokud byste další rozvoj tohoto blogu, můžete se stát podporovateli, kteří budou mít exkluzivní přístup k dlouhým analýzám aktuálních (geo)politických a bezpečnostních témat. Jinak blog můžete podpořit "koupí kafe" klikem na ikonku [$] pod tímto textem. Mockrát Vám všem děkuji, bez vás by tento blog nebyl možný!