Z psacího stolu #4: Lesk a bída knižního předprodeje

"Fandím vám, ale tohle nemůže dopadnou dobře," ve zkratce takovouto zprávu mi naspal jeden z lidí, kteří nejen píšou, ale vyučují psaní a radí autorům, jak vydat knihu poté, co zjistil, že budu svůj debut vydávat pomocí crowdfundingu u nakladatelství Pointa.

Jak jsem dopadl či nedopadl můžete ostatně posoudit sami. Na každý pád jdu teď i s druhou knížkou stejnou cestou. Tj. nejprve vybrat peníze na její vydání a pak ji teprve pustit do tisku a do oběhu. Ale protože se opakovaně setkávám s různými připomínkami, zkusil jsem to trochu sepsat:

Knihy musí projít sítem redaktorů

Toto je asi nejčastější a nejsilnější argument pro standardní postup vydávání knih, kdy autor oslovuje jednotlivá nakladatelství, čeká na odpověď, urguje odpověď, zjišťuje, že se knížka "nehodí do edičního plánu" a píše jinam. Je to proces zdlouhavý a frustrující pro obě strany. Autorů, kteří chtějí psát knihy je hodně, redaktorů, kteří by četli sedmisetstránkové opusy naopak málo. Nicméně v myslích mnoha lidí se jedná o výlučný systém, který zajišťuje, že se do tisku nedostane žádná kniha nízké úrovně či pochybné kvality.

Redaktoři jsou profesionálové, které obchod s knihami živí. Rozumí knihám a mají dobrý vkus. Svým úsudkem se snaží vybrat ty knihy, které se čtenářům budou líbit a které si na sebe vydělají (jistě sem tam si mohou dovolit vydat i sbírku poezie nebo experimentální román, ale výdělek je pro ně nutnost. Jak moc se redaktorům daří odhadovat úspěšnost knih?

Realita je taková, že většiny knih se prodají desítky až stovky kusů a výtěžek z prodeje nepokryje ani náklady. Bestsellerů, které táhnou celý trh a živí nakladatele je jen zlomek (podle světových statistik jen 5 % knih má více než 1 000 prodaných výtisků).

Naproti tom při crowdfundingu vyjde jen ta knih,a na kterou se čtenáři složí. Když pomineme případy, kdy vám vydání zaplatí bohatý strýček z Ameriky, tak se dá říct, že kniha má své čtenáře nebo aspoň fanoušky ještě před tím, než vyjde. Nehrozí, že by ji musel dotovat jiný autor ze svých zisků a nehrozí, že by nakladateli udělala ztrátu v rozpočtu. Co by za to redaktoři v kamenných nakladatelství asi dali, kdyby věděli dopředu, která kniha si na sebe vydělá? Knižní trh by možná vypadal jinak.

Pro mnohé je vydávání knih pomocí crowdfundingu blasfemické porušení zažitých pravidel, že na knižní trh vás musí pustit redaktor nějakého nakladatelství (fakticky tedy někdo, kdo si založil s.r.o. a umí knížce zařídit ISBN), pro mě je to nový způsob, jak možná dostat ke čtenářů knížky, které by jinak zůstaly v šuplíku, protože by si na ně nakladatelé netroufli. To s sebou nese riziko nízké úrovně textů, ale také šanci objevit originální texty.

Na knize by měli pracovat profíci

Tato obava vychází z neopodstatněného předpokladu, že ti, kdo pracují na volné noze poskytují méně kvalitní služby než ti, kdo berou měsíční plat. Jistě, můžete si nechat za pár korun udělat korekturu od někoho, kdo si tím přivydělává ke kapesnému, ale stejně tak si můžete zaplatit skutečného profíka, který za odvedenou práci ručí vlastním jménem a je na dobré pověsti existenčně závislý.

Výhodou je podle mě volnost. Možnost vybrat si, s kým budu na knížce dělat. Pointa slouží jako platforma ke kontaktování různých profesí od grafiků po korektory. Lidé, se kterými pak pracujete na své knížce, často dělají i pro různá zavedená nakladatelství. Takže ve finále jsem sice vydal knihou nestandardní cestou předprodeje bez oficiálně uděleného eminenter od literárního redaktora, ale třeba obálku mi navrhl skvělý grafik Filip Hřiba, jenž oblékal třeba české překlady Simona Mawera.

Nakonec člověk zjistí, že za svoje peníze možná dostane lepší služby a může si je lépe pohlídat, než kdyby se spolehl na pečující náruč nakladatele. Nebezpečí, které tu číhá je autorská pýcha. Pokud jste totiž ten, kdo si na knížku sehnal peníze, máte taky poslední slovo, co se týká úprav. Je na vás, co si z rad redaktora vezmete k srdci a co ne.

Na pulty knihkupectví

Dlužno dodat, že nakladatelství Pointa si využívá crowdfunding nicméně se nejedná o klasický samonáklad. Nakladatelství se za určitý podíl postará o technické záležitosti stran tisku, skladování a hlavně distribuce. Protože je součástí sítě nakladatelství sdružených pod křídly Albatrosu, má přístup na pulty v knihkupectví po celé zemi. V praxi to znamená, že když se vaši přátelé, právě zjistivší, že jste vydali knihu, patrně ptají, kde ji lze koupit. Můžete hrdě říct: "Normálně v každém větším knihkupectví."

Bez legrace kolem to znamená, že se kniha skutečně dostane do distribuce, do katalogů knihkupců a dočtou se o ní lidé, kteří vás osobně neznají a třeba jen sledují vybraný žánr. Výhodou crowdfundingu je, že vy chvíli, kdy vyjde a dostane se na pulty, část nákladu už rovnou míří ke čtenářům, kteří si ji předobjednali. Ti o ní mohou hned zpočátku referovat, psát recenze nebo ji doporučovat přátelům. Možná tak knížce trochu méně hrozí, že se ztratí v záplavě novinek.

Závěr

Za mě je crowdfundingová platforma zajímavý projekt, který přináší šance mladým autorům, novým žánrům, poezii a vůbec menšinovým publikacím, které si ale najdou své čtenáře předem. Může jít třeba o vzpomínkovou knihu, která je zajímavá pro širší rodinu. I tak se kniha při skromném plánu může zaplatit a vydá, i když její komerční potenciál bude jinak zanedbatelný.

Nechci příliš zabrušovat do politicko-ekonomických teorií, ale model, kde si každá knížka vydělává na sebe mi přijde sympatický.