Mikropovídka podle Mary Robinette Kowal

Člověk by se měl neustále vzdělávat. Jelikož mám v plánu zúčastit se letošního ročníku #Ilustory2021, kde je limitem 10000 znaků, rozhodla jsem se pustit si přednášku o psaní povídek. Konkrétně jsem si pustila tu od Mary Robinette Kowal v rámci kurzu Brandona Sandersona na BYU. Součástí přednášky bylo i cvičení, jehož cílem nebylo nic jiného než napsat mikropovídku o cca 250 slovech (já skončila na 351).

Přednášku doporučuji ke shlédnutí, bohužel je dostupná pouze v angličtině. Nicméně, přednáška se dotýká základních principů povídky a skrývá se v ní nemálo pouček, které se při psaní mohou hodit.

Trocha teorie

Povídka jako taková může vrstvit různé motivy, které jsou celkem čtyři:

• prostředí: hlavní postava se ocitne v novém prostředí, postavě jsou do cesty stavěny překážky,
• dotaz: v popředí stojí otázka, na kterou postava hledá odpověď, příkladem je hledání vraha v detektivce,
• charakter: hlavní postava je nešťastná, má nějaký problém, který v průběhu řeší a měla by skončit šťastnější než na začátku,
• událost: postava se musí vypořádat s externím vlivem, nějakou událostí, například k zemi se blíží asteroid, který by mohl vyhubit lidstvo.

Vždy bychom měli být schopní identifikovat, jaké téma v povídce zpracováváme, abychom dokázali sestavit funkční příběh.

Hlavním nástrojem povídky (a příběhů obecně) je konflikt. Uveďme si příklady konfliktů pro jednotlivé motivy zmíněné výše:

• prostředí: hlavní postava je teleportována na neznámou planetu a musí zjistit, jak na planetě přežít a vrátit se zpátky domů,
• dotaz: kočka pana Schmidta zmizela a pan Schmidt musí zjistit, kdo ze sousedů nezavřel dveře a nechal ji utéct,
• charakter: Emily je nešťastná, protože dostala špatnou známku ze slohové práce a snaží se najít způsob, jak příště dostat známku lepší
• událost: k zemi se blíží asteroin a profesor Kirk musí zjistit, jak zachránit lidstvo.

V příběhu musíme pracovat s elementem akcí a důsledků. Tento element se ovšem mění v závislosti na tom, jestli píšeme hlavní část povídky nebo se blížíme k závěru. Pokud se jedná o první případ, nabízí se použít konflikty ve stylu ano, ale nebo ne, a:

• ano, ale znamená, že postavě se něco podařilo, ale v důsledku se pokazilo něco jiného - například se nám sice podařilo navázat spojení s mimozemskou lodí, ale v důsledku se nás mimozemšťané lekci a teď nás chtějí zabít,
• ne, a naopak znamená, že naše akce se projevila negativně a navíc přinesla další problémy - například jsme se rozhodli asteroid odklonit pomocí rakety, ale nejen, že náš plán nevyšel, ale zatímco předtím byla pravděpodobnost srážky se Zemí jen 50 %, teď jsme na 100 %.

Přesuneme-li se ale na konec povídky, pak je nutné přijít s rozuzlením, jehož forma se mění na ano, a nebo ne, ale:

• ano, a - poslední akce postavy má pozitivní vliv i důsledky, například se nám podařilo mimozemšťany přesvědčit o naší přátelskosti a navíc jsme od nich dostali dárek v podobě nové technologie,
• ne, ale - sice náš další plán znovu nevyšel, ale v důsledku se nám podařilo něco dobrého, například postava nepostoupila do dalšího kola pěvecké soutěže, ale objevila v sobě taneční talent a dostala angažmá v taneční skupině.

Praktické cvičení

Teď, když známe základy, můžeme se přesunout k praktickému cvičení a napsat si mikropovídku. Zadání je jednoduché, dostanete tři prvky, se kterými musíte v povídce pracovat:

• kdo: žokej,
• kde: je na vás, ale musíte k popisu místa použít smyslové vnímání (sluch, hmat, čich...),
• žánr: sci-fi, ovšem je potřeba, aby se jednalo o originální a specifický nápad.

Pojďme tedy na to...

V prvních třech minutách máte za úkol ve třech větách ideálně nějakou akcí popsat, kdo je vaše hlavní postava a kde se nachází.

<nastavit stopky na 3 minuty a psát>

V dalších dvou minutách je cílem představit konflikt. Měli byste dokázat popsat o co se hlavní postava snaží a proč a ukázat, co jí stojí v cestě.

<nastavit stopky na 2 minuty a psát>

V další části dostáváte celých 5 minut a 5 vět, abyste mohli napsat jádro povídky: akci a reakci. Zkuste použít buď ano, ale nebo ne, a metodu.

<nastavit stopky na 5 minut a psát>

Dalších 5 minut a 5 vět slouží k rozuzlení příběhu. Použitím metod ano, a nebo ne, ale vyřešte problém, se kterým se hlavní postava potýká.

<nastavit stopky na 5 minut a psát>

Skvělé, dostali jsme se k závěru. V posledních 3 větách (tedy 3 minutách) zkuste zrcadlit stejné tři prvky jako na začátku: kdo, kde a něco specifického k žánru.

<nastavit stopky na 3 minuty a psát>

Hotovo? Výborně! Právě jste napsali mikropovídku. Možná není perfektní, možná není originální, možná má své mouchy. Ale dokázali jste to, zase se něco nového přiučili a dali co proto prázdné stránce. Jako odměna budiž vám můj vlastní výtvor.

Samo se to neudělá

Jakmile zmáčkla tlačítko, celým tělem jí projely vibrace a mechanický pískot ji donutil k úšklebku. Napnula se v sedle, narovnala záda a a stiskla stehny studený kov. Doufala, že všechny šroubky jsou utažené a program funguje, protože opravdu nechtěla, aby ji robotický kůň shodil ze sedla už v první zatáčce.

"Tak ve kterém kole se ti ta mašinérie zase rozpadne, princezno? Předpokládám, že další peníze na opravy ti už major nevěnuje, i když jsi dcera nejúspěšnějšího šéfmechanika na planetě, což?"

Chtěla tomu nafoukanci Petyrovi něco odseknout, ale vzduch prořízl zvuk klaksonu a dusot robotických kopyt rozvířil prach. V předem promyšleném pořadí zmáčkla několik tlačítek a zahákla se do stopy za Petyrem, který se okamžitě dostal do čela. Než si stihla vůbec uvědomit, že se na vteřinu ocitla na druhém místě, železný ocas Petyrova koně se pohnul, roztočil a ona nestihla zareagovat. Čumák jejího miláčka zaskřípal, jak se roztočená kola řezáků zakousla do kovových plátů a elektroniky uvnitř. Nestihla se na náraz připravit, ztratila nad strojem nadvládu a v několika kotrmelcích se zřítila na zem.

Prach se jí dostal do očí, do úst, nemohla se nadechnout, ale shodou okolností v ruce stále držela utržený kus palubního počítače. Do háje, nemůžu nedokončit další závod, pomyslela si, zvedla se na nohy a dala se do běhu. Za zatáčkou jí zmizel houf robotů, kteří přežili Petyrův útok, a přestože je nemohla dohnat, stejně se o to pokusila. Oběhla celý okruh a už si myslela, že ji musí peloton dohnat a o kolo předjet, když za následující zatáčkou spatřila hromadu šrotu a poházených kusů železa a elektroniky. Nezastavila se, ještě přidala na tempu a s vítězoslavným úsměvem na tváři se vyhnula hromadné nehodě na dráze, čímž se posunula na první místo závodu.

Když se jí cílová páska přiblížila na dohled, do očí se jí tlačily slzy. Dusot vlastních nohou zněl o poznání lépe než mechanické pištění jejích poruchových prototypů. Když páska praskla, zamotala se jí kolem hrudníku a pod nohy, ale bylo jí to jedno — už věděla, jak využije peníze z výhry. Žádný robotický kůň, postaví si robotické protézy nohou a stane se cyberpunkovou běžkyní!

Závěrem

Povídka je úžasným útvarem, který má svá pravidla, ale zároveň dopřává dostatek volnosti. Může vyvolat emoce, může v sobě nést ponaučení, může prostě a jednoduše bavit. A nikdy není pozdě se o ní něco přiučit. Já si třeba uvědomila, že pravidla a zaručené postupy nemusí být na škodu. Občas mohou dokonce nastartovat inspiraci.

A co vy? Máte rádi povídky? Podařilo se vám cvičení dokončit? Co si o něm myslíte?