Nejčastější příčinou snížené funkce štítné žlázy neboli hypothyreozy je u nás po zavedení jodace pitné vody autoimunitní zánět štítné žlázy. V České republice je výskyt hypotyreózy na podkladě chronické lymfocytární tyreoiditidy odhadován okolo 5%. Toto onemocnění je způsobeno poškozením štítné žlázy složkami vlastního imunitního systému – především lymfocyty (bílými krvinkami), vzácně i protilátkami. Ty rozpoznávají tkáň štítné žlázy jako „cizí“ a ničí ji stejným způsobem, jakoby se jednalo např. o virovou či bakteriální infekci.
Příčiny této imunitní poruchy nejsou jednoznačně objasněny, ale zcela jistě se jedná o kombinaci zevních faktorů (např. infekce, stres, strava, ovzduší, znečišťující látky v prostředí atd.) a faktorů vnitřních (zejména genetické dispozice, hormonální změny..). Faktorům podílejícím se na rozvoji autoimunitních zánětů věnuji podrobně samostatnou kapitolu.
Autoimunitní zánět vede pozvolna k destrukci funkční tkáně štítné žlázy a tím k poruše tvorby hormonů. Rozvíjí se hypotyreóza – snížená činnost štítné žlázy. Ta má typické obtíže a laboratorní a sonografické změny. Štítná žláza při tom bývá nejčastěji normální velikosti, anebo dochází k jejímu zmenšení – tzv. atrofii. Méně často se může zvětšit (struma) a hovoříme pak o Hashimotově tyreoiditidě.
Kromě autoimunitního poškození štítné žlázy patří mezi méně časté příčiny nedostatečné produkce hormonů stavy po operačním odstranění štítné žlázy, celé při totální thyreodektomii, nebo její části při parciální thyreodektomii. Další příčinou snížené funkce je ozáření štítné žlázy. Zevní radioterapie se využívá při léčbě nádorových procesů v oblasti krku a hrudníku, ozáření radiojódem je cílená léčba některých chorob štítné žlázy (léčba nádorů štítné žlázy, léčbě zvýšené funkce). Při tom dochází k „vnitřnímu“ ozáření štítné žlázy radioaktivním izotopem jodu, který štítná žláza aktivně vychytává z krve. Nedostatek jodu je nejčastější příčinou hypotyreózy v oblastech s jeho endemickým nedostatkem. Často jde o horské oblasti zemí třetího světa, např. země v Africe, kde je nízký obsah jódu v půdě.
Nejdůležitější příznaky hypotyreózy jsou ospalost, zimomřivost, únava, nevýkonnost, svalová slabost, chladná a suchá kůže, prosáknutí až otoky kůže a podkoží, nekvalitní vlasy a padání vlasů, zácpa a zpomalení srdeční činnosti. Někdy dochází k mírnému nárůstu tělesné hmotnosti, zejména vlivem zadržování tekutiny v těle. Při hypotyreóze se může objevit i řada neurologických příznaků z postižení jak centrálního nervového systému (což se projevuje ztrátou soustředěnosti, poruchami paměti a výbavnosti a celkovým zhoršením a zpomalením mentální výkonnosti), tak periferního nervového systému (dochází k prodloužení všech svalových a jiných reflexů a vzácně i k mravenčení např. končetin).
únava a nevýkonnost
ospalost, zvýšená spavost, ale někdy také nespavost
zimomřivost, snížená tělesná teplota
svalová slabost nebo bolesti svalů
chladná a suchá kůže
prosáknutí až otoky kůže, podkoží a sliznic (větší jazyk s oticky zubů, ucpaný nos, otoky víček) padání vlasů a zhoršení jejich kvality
zácpa
zpomalení srdeční činnosti
nárůst tělesné hmotnosti
neurologické příznaky z postižení centrálního nervového systému (což se projevuje ztrátou soustředěnosti, poruchami paměti a výbavnosti a celkovým zhoršením a zpomalením mentální výkonnosti)
neurologické příznaky s postižením periferního nervového systému (dochází k prodloužení všech svalových a jiných reflexů a vzácně i k mravenčení např. končetin).
Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, příznaky jsou velmi různorodé a dotýkají s prakticky každého medicinského oboru.
Nejdůležitějším vyšetřením v případě podezření na sníženou činnost štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH) v krvi, která je u hypotyreózy zvýšená. Kromě toho dochází u plně rozvinutých forem ke snížení koncentrace hormonů štítné žlázy (volného tyroxinu – FT4 a volného trijodtyroninu – FT3) v krvi. K posouzení autoimunitního zánětu a jeho odlišení od event. jiných příčin onemocnění slouží vyšetření protilátek proti štítné žláze v krvi (protilátky proti tyreoglobulinu a tyreoidální peroxidáze) a sonografie štítné žlázy. Tato vyšetření nás spolehlivě informují o nejčastější příčině hypotyreózy – chronické lymfocytární tyreoiditidě.
Dlouhodobě neléčená hypotyreóza má závažné zdravotní důsledky a může vést i k smrti. Naopak, je-li toto onemocnění včas diagnostikováno a správně léčeno (léčba je obvykle doživotní), nezanechává žádné následky a dochází ke kompletní úpravě všech příznaků, včetně neurologických a kardiálních. K léčbě hypotyreózy používáme tzv. substituční terapii. Jejím principem je dodávání chybějících hormonů do organismu ve formě tablet. Dnes používáme pouze čisté syntetické preparáty, které obsahují jako účinnou látku levotyroxin (u nás dostupný pod firemními názvy Euthyrox, Letrox nebo Eltroxin). Ty jsou svým chemickým složením zcela identické s přirozenými hormony. Dávkování je individuálně odlišné a jeho případné úpravy patří výhradně do rukou lékaře – ošetřujícího endokrinologa. Pokud je tato léčba správě vedena, nemá žádné vedlejší účinky.
MUDr. Martina Rosická, Ph.D.