(Záznam webináře v délce 1:46 hod)
🙋♂️ Co je to vlastně (psychologicky) dospělost?
🤷♀️ Jak ji máme žít? Jaké jsou její hlavní úkoly?
🙆♀️ Co je důležité? A co je daleko méně důležité, než si myslíme?
🤦♂️ Jaké nejčastější chyby děláme a co si o dospělosti nesprávně myslíme?
Psychologie se ráda zabývá dětmi a jejich výchovou nebo seniory a jejich problémy nebo nemocnými nebo lidmi v problémech… Ale co ta nejdelší etapa „mezitím“? Kdy jsme prostě zdraví a mimo krizi. A kdy už nejsme adolescenti, ale ještě nejsme senioři.
40+ let života. Co s ním?
Někdy se mi zdá, že psychologie toto období podivně vynechává: Možná ve stylu „každý přece ví, jak na to“. Nebo „Tady se prostě žije ten život, pro který jsme vás tak zásadně připravovali v dětství“.
Ale jak „žije“? Co se vlastně „žije“? Má to nějaká pravidla?
Paradoxem (nebo logickým důsledkem?) je, že máme dnes daleko méně stereotypů/iluzí, ohledně (duševní) nemoci, oslabení, nebo dětství. Ale o dospělosti panují nejasné nebo falešné představy. Za model dospělosti často bezmyšlenkovitě zaplníme většinové představy, kterým jsme se ještě včera smáli („rychle udělat, co dělají všichni“ - hypotéka, škodovka, dvě děti, dovolená v Jugoslávii).
Ale mají tito „všichni“ skutečně ten nejlepší recept na životní spokojenost?
🙋♂️ Co je to vlastně (psychologicky) dospělost?
🤷♀️ Jak ji máme žít? Jaké jsou její hlavní úkoly?
🙆♀️ Co je důležité? A co je daleko méně důležité, než si myslíme?
🤦♂️ Jaké nejčastější chyby děláme a co si o dospělosti nesprávně myslíme?
Psychologie se ráda zabývá dětmi a jejich výchovou nebo seniory a jejich problémy nebo nemocnými nebo lidmi v problémech… Ale co ta nejdelší etapa „mezitím“? Kdy jsme prostě zdraví a mimo krizi. A kdy už nejsme adolescenti, ale ještě nejsme senioři.
40+ let života. Co s ním?
Někdy se mi zdá, že psychologie toto období podivně vynechává: Možná ve stylu „každý přece ví, jak na to“. Nebo „Tady se prostě žije ten život, pro který jsme vás tak zásadně připravovali v dětství“.
Ale jak „žije“? Co se vlastně „žije“? Má to nějaká pravidla?
Paradoxem (nebo logickým důsledkem?) je, že máme dnes daleko méně stereotypů/iluzí, ohledně (duševní) nemoci, oslabení, nebo dětství. Ale o dospělosti panují nejasné nebo falešné představy. Za model dospělosti často bezmyšlenkovitě zaplníme většinové představy, kterým jsme se ještě včera smáli („rychle udělat, co dělají všichni“ - hypotéka, škodovka, dvě děti, dovolená v Jugoslávii).
Ale mají tito „všichni“ skutečně ten nejlepší recept na životní spokojenost?
Od 280 Kč měsíčně nebo 350 Kč jednorázově