"Tvůj dědeček byl válečný pilot a mí rodiče možná sestřeleni," posmutněla. “Divný, ne?”
U toho sestřeleni jí přeskočil hlas, takže se na chvíli odmlčela, z očí ji i tentokrát vyjely slzy. Jen se tak dívala do své sklenky s troškou zbytku koňaku u dna. "Víš, je to tak, že válka v lidech soustřeďuje tak obrovskou neuvolněnou bolest a emoce, že to často somatizují až jejich spíš vnuci, než děti. Mně je koncem dubna, začátkem května vždy hrozně špatně, vnímám obří únavu, potřebuju hodně spát. Zjistila jsem, že to je spojeno s koncem války. Čas totiž neběhá lineárně, ale cyklicky, takže po nějakém čase se dostáváme do stejné časové linie, jen třeba vyššího patra. Chápeš to?"
Ivan věděl, že je mnohem víc moudrá a zasvěcená, než střelená. Za to střelená se v souvislosti s tím, co teď probírali, až omlouval, byť to byla jenom myšlenka v duchu. Ale tuhle její přímost miloval. Ano, tohle věděl. On toho vůbec hodně věděl. A teď už tedy víme i proč. A pak se na ni podíval... Její oči byly teď dlouze upřené na něj. Nedokázal odtušit její výraz, navzdory tomu, že ji světlo lampičky plně osvětlovalo tvář.
„Co myslíš, Sofie?“ zeptal se opatrně.
U toho sestřeleni jí přeskočil hlas, takže se na chvíli odmlčela, z očí ji i tentokrát vyjely slzy. Jen se tak dívala do své sklenky s troškou zbytku koňaku u dna. "Víš, je to tak, že válka v lidech soustřeďuje tak obrovskou neuvolněnou bolest a emoce, že to často somatizují až jejich spíš vnuci, než děti. Mně je koncem dubna, začátkem května vždy hrozně špatně, vnímám obří únavu, potřebuju hodně spát. Zjistila jsem, že to je spojeno s koncem války. Čas totiž neběhá lineárně, ale cyklicky, takže po nějakém čase se dostáváme do stejné časové linie, jen třeba vyššího patra. Chápeš to?"
Ivan věděl, že je mnohem víc moudrá a zasvěcená, než střelená. Za to střelená se v souvislosti s tím, co teď probírali, až omlouval, byť to byla jenom myšlenka v duchu. Ale tuhle její přímost miloval. Ano, tohle věděl. On toho vůbec hodně věděl. A teď už tedy víme i proč. A pak se na ni podíval... Její oči byly teď dlouze upřené na něj. Nedokázal odtušit její výraz, navzdory tomu, že ji světlo lampičky plně osvětlovalo tvář.
„Co myslíš, Sofie?“ zeptal se opatrně.
celkem 1 fotka
nebo se přihlaste