Kapitola 8: Autorizujte se, prosím!

„Můžu ještě něco pro tebe udělat?“ Asistentka opět nahodila svou perfektní masku.

Sofie vstala a začala nervózně přecházet po pokoji. „Ne, díky. Budu si chvíli číst.“

Hologram pokynul a zmizel v mlhavém záblesku, nechávajíc Sofii samotnou. Jenže nebyla klidná ani trochu. Otevřela sice knihu švédského homeopata, kterou si včera přes Alfu koupila, stáhla a vytiskla, ale srdce jí bušilo jako o závod.

Sedla k terminálu v obýváku, vypnula asistentku a otevřela Alfu. Alfa byla moderní verze internetu, který postupně po roce 2025 začal přecházet spíše ve virtuální prostředí a realitu. Dříve by tomu řekla „internet“, ale Alfa byl něco jiného – sofistikovanější a propojenější síť, kde se vše sdílelo, spojovalo, ale i schovávalo. Veškeré stopy soukromí postupně zmizely.

Mohli jste se přihlásit sice na starší verzi, okleštěnou, bez nových technologií a vynálezů, nebo, pokud jste byli “řádný občan”, na Alfu. Ta člověka postupně vedla životem, nahrazovala rodiče, chůvu, školu. Alfa tedy sloužila každému na míru, byla to stále přirozenější součást života zejména nové generace. Alfa byla placená, každému každého prvního strhla přesně 9 % jeho výdělku za minulý měsíc. K přístupu jste potřebovali zřídit účet, což dělaly speciální úřady. Naskenovali vám duhovku, vzali otisky prstů a nahráli frekvenční otisk vašeho těla.

Součástí Alfy byly i osobní asistentky. Sofie měla již verzi 3.0. Pomáhala jí hodně s analýzou klientů, dalším učením homeopatie, a někdy dokonce pracovala s klienty z domova. Samozřejmostí byly všechny knihy světa ve všech jazycích v archívu. Tedy, všechny nej, jen ty, které si do sebe pustil systém. Asistentka však uměla také vysávat, prát, a skrze kuchyňského robota připravit jídlo ve speciálním nádobí. Sofie to milovala, když přicházela domů a z kuchyně vonělo třeba pečené kuře. Evokovalo jí to domov.
celkem 1 fotka