Byla připravena kontemplovat. O růžích, o světle, o sobě.
Jenže se stalo něco jiného. Sotva se posadila, už cítila, jak její tělo pomalu klesá k zemi. Zhluboka se nadechla vůně růží, ale místo meditace ji přemohla nečekaná únava. Spíš odpadla, než si lehla, na měkký kobereček, tvář zabořila do voňavé textury, která pohltila všechny její obavy. Oči se zavřely samy od sebe, jako by byly vedeny něčím neviditelným. Alfa automaticky zvýšila teplotu v mínosti.
A pak hned vzápětí začal přicházet sen, i když možná úplně ne sen. V místnosti se zase ochladilo.
Byla to ona. Maminka. Přicházela zpoza závoje světla, růže rozkvétaly všude kolem ní, a každým krokem se zdála být blíž a blíž. Její tvář byla klidná, jemná, plná lásky a pochopení. Byla tak skutečná, že Sofie skoro cítila, jak ji objímá, jak její ruce voní vanilkou a něčím uklidňujícím, co si pamatovala z dětství.
Jenže se stalo něco jiného. Sotva se posadila, už cítila, jak její tělo pomalu klesá k zemi. Zhluboka se nadechla vůně růží, ale místo meditace ji přemohla nečekaná únava. Spíš odpadla, než si lehla, na měkký kobereček, tvář zabořila do voňavé textury, která pohltila všechny její obavy. Oči se zavřely samy od sebe, jako by byly vedeny něčím neviditelným. Alfa automaticky zvýšila teplotu v mínosti.
A pak hned vzápětí začal přicházet sen, i když možná úplně ne sen. V místnosti se zase ochladilo.
Byla to ona. Maminka. Přicházela zpoza závoje světla, růže rozkvétaly všude kolem ní, a každým krokem se zdála být blíž a blíž. Její tvář byla klidná, jemná, plná lásky a pochopení. Byla tak skutečná, že Sofie skoro cítila, jak ji objímá, jak její ruce voní vanilkou a něčím uklidňujícím, co si pamatovala z dětství.
celkem 1 fotka
nebo se přihlaste