#24 - Tlusté lži

Hurá, máme tu to období v roce, kdy se velká část planety vrhne do předvánočního a svátečního šílenství. Ale také to období roku, kdy se většina planety vrhne do víru jedné z největších tolerovaných lží. Nebojte, bude to veselé vydání, jak se sluší a patří. 

A poslední větička před začátkem. Dal jsem slíbených 24 vydání za rok 2024. Díky za všechny reakce a za to kolik vás je. Dávám si příslib, že to dám i celý rok 2025. Pokud byste chtěli využít vánoční nálady, tak budu rád, když mou práci podpoříte předplatným (nazpět dostanete kopu seberozvojového obsahu). Šťastné a veselé čtení…

Představte si sportovní utkání – důležité, vyrovnané a napínavé. Rozhodčí zapískal a balón bude mít vaše družstvo. Ale vy víte, že balón šel do autu od vás. 

Co uděláte? 🤔 

Rozhodčí rozhodl a od toho tam přece je – necháte si balón a díky tomu můžete vyhrát utkání? Nebo přiznáte pravdu a riskujete (dost možná) hněv spoluhráček, trenéra, fanoušků? 

A teď babo raď.

Tak co byste udělali vy?

Možná by to takhle o sobě tvrdil každý, ale já se hodně snažím a dost si zakládám na otevřenosti, upřímnosti a vlastně úplně jednoduše na principu, že nelžu. 🤐

A pokud je to jakkoliv možné, vyhýbám se i společensky přípustného lhaní typu: “jojo, moc ti to sluší” nebo “ne, vůbec si to nepokazil, bylo to skvělý”. 

Zase to ale neznamená, že bych vmetl každému na potkání do ksichtu všechno, co si o něm myslím a v čím vším si kazí život. Otevřenost bez taktu není otevřenost. To už je hovadismus. 

A tím se dostáváme k Ježíškovi. 😂 

Spousta lidí považuje to, že si hrajeme na Ježíška a další alternativy za naprosto v pořádku. Patřím mezi ně. A každý rok s tím mám vnitřní dilema. Jinak se totiž snažím (nejenom) s dětmi popisovat věci tak, jak jsou. Nikdy jsem neříkal, že když měla přijít injekce, tak přiletí včelička. Prostě to není včelička. Tak ale co s tím Ježíškem? 

No a pak jsem slyšel zajímavý pohled Jaroslava Duška na tohle téma. Řekl, že to vůbec nepovažuje za lež, ale naopak za hru. Vzpomínal na to, když byl malý a mladý, tak už tehdy tušil, že je to hra a hrozně rád ji hrál, mělo to nádherné kouzlo. 

Krátce zpátky k dilematu. Jedu si totiž tuhle úvahu. How you do anything is how you do everything. Dalo by se to přeložit jako: Jak děláte něco malého, tak děláte i velké/ostatní/všechny věci. Když trošku zalžete v nevinné situaci, jaký je pak rozdíl mezi tím a velkou lží?

Neříkám vlastně co a jak je nebo není – jen nad tím přemýšlím. Jak daleko je od malé lži k podvodu? Nemyslím si úplně, že kdo lže ten krade a může i zabít. Ale když otevřete tyhle dvířka... kdo ví? 🤔

Když se jednou vykašlete na návyk, který pracně vbudováváte do života, tak podruhé je to o něco lehčí a za pár dní si už ani nevzpomenete. 

Asi raději dost pseudofilozofování, je čas jít se chystat na Ježíškovskou hru. 

Tak ještě jedno rychlé zamyšlení. 

A co lhaní sami k sobě? 

Ne se shazovat, ani se vychvalovat nezaslouženě do nebes. Ale umět si to říct na rovinu? 

A dodržet sliby, co si dáte sami sobě?

Teď už vás fakt nechám. 😂

Nemůžu tam neposlat ani tentokrát aspoň jednu knižní perlu. Pokud vás téma lží, respektive jejich rozpoznávání stejně jako spousta dalších tajů okolo emocí, tak si dejte cokoliv od Paula Ekmana. Já mám rád tuhle:

A pro ty více televizní, než knižní tipy, tak Paul Ekman byl předlohou pro hlavní postavu seriálu Anatomie lži (a také konzultantem obsahu). Tak si dejte někde mezi pohádkami nějaký díl. 🤗

Jak by se změnil váš život, kdybyste nikomu nelhali? Odhodili všechny filtry mezi mozkem a pusou?

“Ježíš máš fakt hrozně žlutý zuby, to máš z toho kafe.”

“Líbil se ti ten dárek? - Ne.”

“Nepřijde ti, že jsem přibral? - Vůbec, švihák jako za mlada.”

Tenhle, už skoro 20 let starý článek pojednává o hnutí Radikální upřímnosti (Radical Honesty) a o tom, jak se autor článku vydal na cestu principy tohoto hnutí aplikovat. Jednoduše to znamená, vůbec nelhat. Je to ale reálné? A může to k něčemu být dobré?

Pozitivní efekty konceptu podle článku

• Úspora času - přímá komunikace bez okolků

• Větší autenticita ve vztazích

• Když je člověk upřímný, ostatní často reagují stejnou měrou

• Osvobození od nutnosti vymýšlet výmluvy a lži

A problematické aspekty?

• Může vést k zbytečnému zraňování druhých

• Vyčerpávající množství každodenních konfrontací

• Tenká hranice mezi upřímností a nevhodností

• Ne všichni jsou připraveni na absolutní pravdu

Autor článku došel při svém pokusu zavést v životě koncept radikální upřímnosti došel i k několika zajímavým zjištěním:

• Radikální upřímnost může být efektivní při komunikaci s nadřízenými

• Většina vztahů unese více pravdy, než očekával

• Přímá komunikace může paradoxně snížit napětí v některých situacích

• Je důležité, jakým způsobem je pravda sdělována (pravda sdělovaná s humorem a lehkostí je často přijata lépe)

Kdyby si někdo chtěl dát celý článek, tak je v angličtině a najdete ho tady: I think you are fat! 

Hlavně klidné svátky. Tak 30 krát jsem to přání v posledních dnech slyšel. Umíte to? Klid? 

Zkuste to jako lehce netradiční nový návyk na příštích 10-14 dní. 

Každý den aspoň 10 minut úplného klidu. Toho, co chcete dělat opravdu jen vy. Co děláte rádi. A bez výčitek.

Sice si to všichni přejí, ale málokdo to aplikuje. Dejte si ty letošní svátky v tomto kapánek jinak.  

Nemáte zač. 

Hravé a rebelské. 🎄

Pavel

PS.: Jo a kdyby se vám chtělo, tak bych byl moc rád. Pokud vaše svědomí shledá, že jsem vám za tento rok přinesl aspoň ždibek inspirace, tak o tomto newsletteru dejte vědět alespoň dvěma lidem okolo vás. To by byl pro mě prima dáreček.