“To jsem konkrétně odmítl já.” Otakar Foltýn jako James Bond.

Otakar Foltýn v rozhovoru pro Seznam sdělil, že to byl on sám, kdo rozhodl, že Úřad vlády nezveřejní jména řadových zaměstnanců Odboru strategické komunikace.  Foltýn přitom odbor neřídí, a dokonce ani není zaměstnancem Úřadu vlády. Jeho názor na to, zda by měla být totožnost zaměstnanců odboru odhalena či nikoliv, je tedy zcela irelevantní. Na celé frašce kolem zatajování jmen zaměstnanců veřejné sféry, kterou plukovník Foltýn rozehrál, je zarážející hlavně to, že se ředitel právního odboru Úřadu vlády Jan Večeřa pod Foltýnovo rozhodnutí, které je protizákonné a komicky zdůvodněné, podepsal. 

“.... sdělení a zveřejnění požadovaných informací by mohlo dotčeného zaměstnance poškodit ve společnosti včetně negativního odrazu ve veřejném mediálním prostoru a ve vztahu k dezinformační mediální scéně, a v důsledku toho i v osobním či rodinném životě, a případně by mohl jejich nesprávný či nepřesný výklad vést ke zpochybňování jím vykonávané práce,” praví se v oficiálním zdůvodnění, které jsem dostala z Úřadu vlády.  Že autorem této formulace nemůže být nikdo jiný než Otakar Foltýn, bylo zjevné ještě dřív, než se k tomu sám přiznal. Podobných “perel”, jimiž se Úřad vlády pokusil ospravedlnit, proč odmítá zveřejnit jména zaměstnanců STRATKOMu, je ve zmíněném materiálu více. 

Zahlcený e-mail paní Černoškové

V Odboru strategické komunikace, jak jsem zjistila, pracuje například jakási paní Nováková, paní Šrajberová nebo paní Černošková.  Jaké schopnosti je pro plnění úkolů ve STRATKOMu  předurčily, není známo, neboť nikdo z referentů neprošel výběrovým řízením. Společně s dalšími “experty” jako Hamplová, Koldinská, Brůža nebo Manolov, jejichž jména jsem zveřejnila již dříve, produkují takové trapnosti jako kampaň Moje vlajka, o níž lze snad říci jen to, že jde o kampaň, která se vyznačuje tím, že si jí prakticky nikdo nevšiml. A to ani v Česku. O tom, že by vzbudila rozruch mezi “agenty cizích mocností”, lze s úspěchem pochybovat.  

Navzdory tomu se v elaborátu podepsaném Večeřou zcela vážně rozumuje nad tím, že zveřejnění jmen řadových referentů STRATKOMu (tedy například referentky Černoškové či Novákové) by mohlo ochromit Úřad vlády, protože by jim do mailu chodil spam, což by mohlo “přivodit újmu České republice jako celku”. Doslova se tam píše:  “Dále je nutné vzít v úvahu, že žadatelkou požadovaný seznam zaměstnanců lze potenciálně využít, resp. zneužít ke zvýšení intenzity a zacílení kybernetických útoků typu SPAM či phishing na konkrétní osoby, resp. jejich účty, případně potom na účty s administrátorskými právy, přičemž by zcela reálně mohlo dojít ke snížení ochrany majetku či bezpečnosti informačních systémů povinného subjektu, kdy poskytnutí takových informací a jejich následné zneužití je zjevně minimálně způsobilé přivodit újmu zájmu Úřadu vlády potažmo zájmu České republiky jako celku, je v daném případě na místě poskytnutí požadovaných informací omezit, když na omezení přístupu k požadovaným informacím tak objektivně existuje legitimní zájem, jenž v daném případě vysoce převažuje nad ústavně zaručeným právem na informace a jenž koresponduje s ustanovením čl. 17 odst. 4 Listiny, podle něhož právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.” Kdo je skutečným autorem této jiskřivé úvahy, můžeme jen hádat. Celý text naleznete zde.

Na tahu je ÚOOÚ

“Pokud mi někdo dá právní výklad, že to (zveřejnění jmen pozn. red.) je nezbytné, udělám to,” řekl Foltýn před pár dny na Seznamu v rozhovoru s moderátorkou Marií Bastlovou. Dotaz, jakou má kompetenci k tomu, aby o jakýchkoliv krocích Úřadu vlády v tomto směru rozhodoval, ale jindy ostrá moderátorka kupodivu nepoložila. Podnět k prošetření postupu Úřadu vlády, který jsem podala, leží v tuto chvíli u odvolacího orgánu ÚOOÚ, který již v předběžném stanovisku sdělil, že dle něj mohlo dojít k porušení zákona. Na konečný verdikt se čeká. 

„Odhaduji, že ÚOOÚ nebude moci udělat nic jiného než rozhodnutí Úřadu vlády zrušit a rovnou přikázat poskytnutí informace,“ domnívá se autor Zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek. Horší je to, co celá kauza říká o vztahu Úřadu k občanům. “Právní postup týkající se strategické komunikace ukazuje buď naprostou právní neznalost v oblasti nakládání s informacemi, anebo legrační pokus vymluvit se ze své povinnosti.” 

Jisté je, že Foltýnův kapric jen zahltí další úředníky a přidává jim nesmyslnou práci s přezkumem. Zveřejnění jmen referentů, kteří mají na starosti koordinaci komunikačních strategií vlády i ministerstev, je zcela jistě ve veřejném zájmu, neboť se již ukázalo, že je mezi nimi jedna novinářka a jedna moderátorka veřejnoprávní televize, což je ukázkový střet zájmů a konflikt s novinářskými etickými kodexy. Plukovník Foltýn ve zmíněném rozhovoru na Seznamu přesto vyjádřil překvapení, proč zveřejnění této informace vzbudilo takovou “hysterii”.

".... jedna z věcí, které teď třeba rezonují, je, že v tom odboru jako externistka pracovala historička, která zároveň dělá v České televizi pořad Historie.cs, Marie Koldinská. Bylo to předmětem nepřiměřené hysterie. V České televizi pracuje roky. Na Úřadu vlády byla externistkou, než jsem nastoupil. Já jsem nikoho nevyhodil. Všichni, kteří tam pracovali předtím, mohli pracovat dál. A většina toho využila. Jestli má někdo problém s tím, že externista v České televizi, historik, nemůže být zároveň externistou, historikem, který pracuje pro Úřad vlády, ježíšmarjá, ať to řekne. Mimochodem, ono to tak ostatně řečeno bylo: řeklo se - máme pochybnosti, jestli je to tak správně. No tak dobře, pojďme se o tom bavit. Tak paní Koldinská ať si zůstane v České televizi a historika ve Stratkomu bude dělat někdo jiný, nebo nikdo. Historik tam není ten nejdůležitější člověk. Pro mě je nepochopitelné, že ta hysterie zavládne u informace, která není nijak utajovaná,” řekl Foltýn, načež se hned v následující větě “pochlubil”, že informace o totožnosti referentů byly utajené na jeho pokyn.

Ota Foltýn jako James Bond

Zveřejnit jména zaměstnanců veřejné sféry ukládá Zákon o svobodném přístupu k informacím v paragrafu 8 odst.2, což většina úředníků samozřejmě ví. Některým je ostatně podle kuloárových informací celá tato komedie s nesmyslným utajováním, kterou na civilním Úřadě vlády rozehrál voják Otakar Foltýn, žinantní. Plukovník z Hradu si přinesl do Strakovky svoje představy o státní správě, zahlcuje ji svými zbytečnými, zcela nekompetentními požadavky, ač nemá takovou pravomoc a daňový poplatník to musí strpět a ještě jej za to platit. 

Není to ale poprvé, co se plukovník Foltýn pokusil sestavit si vlastní utajenou buňku a hrát si na Jamese Bonda.  I u Vojenské police, které po dobu několika měsíců velel, si spolu s kolegyní Vendulou Kwaśniakovou, bývalou důstojnicí ÚOOZ, budoval jakousi spikleneckou skupinu, která měla sledovat zakázky v rezortu obrany.  Pro veřejnost kauzu odhalil a detailně popsal novinář Jan Hrbáček z Ekonomického deníku.

“Nad tím, co se dělo u Vojenské policie kroutila hlavou řada lidí. Konspirativní schůzka mimo budovy, odebírání mobilních telefonů, zatemňování jednací místnosti, obavy ze sledování, pak vysvětlování plánované guerillové kriminalistiky, obcházení elektronického trestního řízení, pytlování informací, jejich sběr mimo oficiální pracovní dobu. Když se na to přišlo, následovalo zlehčování tohoto totálně bizarního děje a mediální obrana přes spřátelené novináře, ” říká Jan Hrbáček. A dodává, že jej nepřekvapuje, že Otakar Foltýn v podobném duchu pokračuje i dnes: “Pokud jde o budování utajované skupiny v rámci Úřadu vlády, vidím jistou paralelu s tou spikleneckou buňkou ve Vojenské policii,” 

“Tobě to přišlo taky?”

Co přesně se ve Vojenské policii pod vedením Otakara Foltýna dělo, naznačí úryvek z výslechu jednoho z kriminalistů, který byl u zakládání výše zmíněné spiklenecké buňky. Záznam získal  Jan Hrbáček díky “stošestce”: 

“(Kwasniaková) řekla, že se bude konat setkání vybraných kriminalistů nebo něco takového.  A že adresa bude upřesněna.  Já jsem si myslel, že půjde o nějaký případ, který se dotýká lidi z Vojenské policie, a proto je to utajené, konspirované.  Neuvedla adresu s tím, že mi ji zašle později. Řekla, že to bude okolo 18:00…. V 17:00 jsem obdržel SMS zprávu s textem, že to bude blíže Hradčanské. Z toho stejného čísla mi za chvíli přišla zpráva s textem “před domem…”. Takže jsem šel na to místo a na tom místě jsem čekal. A viděl jsem, že přichází kolega a ten říkal: “Tobě to přišlo taky?” A tak jsme tam čekali spolu. Asi za 10 minut přišla skupina lidí v čele s tehdejším náčelníkem Vojenské policie a společně jsme se vydali na další adresu. Myslím, že to bylo sídlo nějaké neziskovky, kde jsme se všichni posadili a dobrovolně jsme na pokyn náčelníka všichni odevzdali mobilní telefony.  S napětím jsme čekali, co přijde. Náčelník řekl něco v tom smyslu že armáda má na prý nedostatek nábojů, a že my musíme zajistit, aby nedocházelo k podvodům a krádežím. Šlo o motivační projev. Poté odešel pryč. Nevím kam. Slovo si vzala paní K.,  která řekla, že má podezření, že v tomto resortu funguje organizovaná zločinecká skupina …. a proto bude lepší jednat spíše konspirativně. Z úst mnoha zazníval názor, že takto operovat nejde. Na to odpověděla, že v případě, že se podezření prokáže, došlo by následně k opatření, které by nám umožnilo pracovat jako vyšetřovací orgán. Následně byla ustavena skupina v aplikaci Signál, na které se měla probírat komunikace. Náčelník pak  ještě jednou přišel zpátky, kdy měl motivační proslov,  že budeme něco jako … a že si máme dávat pozor, že jsme možná byli sledováni. Poté jsme všichni vyšli ven…. Celkově mi připadalo že neví mnoho o práci kriminální policie ….”

Divili se i poslanci

Nestandardní postupy Otakara Foltýna u Vojenské policie se probíraly i na Výboru pro obranu ve sněmovně. On sám tvrdil, že se ničeho nezákonného nedopustil, i když přiznal, že Kwaśniaková byla jako „zkušená kriminalistka“ pověřena školením vojenských kriminalistů, protože prý nebyl spokojen s tím, jak pracují a že objasňují málo případů.

„Budu rád, když to bude v budoucnosti vyšetřeno, protože je to absurdní,“ prohlásil poté, co se kauza provalila. Vyšetřování skončilo nakonec “do ztracena”. Vyšetřovatelé nevyhodnotili postup Otakara Foltýna jako nebezpečný. Jejich závěr zní totiž takto:  „Je prakticky nepředstavitelné, že by za zvažovaných okolností mohlo být něco takového v podmínkách Vojenské policie provedeno… Představa, že náčelník Vojenské policie přemluví nejméně sedm kriminalistů Vojenské policie, které prakticky nezná, k protiprávní činnosti, je až absurdní,“ uvedli ve zprávě, kterou citoval Seznam.cz.

Lano z Hradu

Kwasniaková byla poté propuštěna a u Vojenské policie skončil i Otakar Foltýn, i když údajně z jiného důvodu a na vlastní žádost. Na zmíněném Výboru pro obranu uvedl, že ztratil důvěru ministryně Černochové a proto mu nezbývá než odejít. Následně  mu “hodil lano” prezident Petr Pavel, který opakovaně říká, že se s Foltýnem zná už více než dvacet let. Plukovník Foltýn tak přešel na funkci zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. 

“Podařilo se mu dostat z gesce Jany Černochové, se kterou je od dob svého působení u Vojenské policie na kordy. Nejen kvůli utajené buňce, kterou se tam snažil vybudovat, ale také kvůli tomu, že ministryni neinformoval v jiných kauzách. Je to podobné jako u generála Řehky, i ten ministryni obchází. Přitom Jana Černochová je oba dva do těchto vysokých pozic dostala. Člověk by očekával alespoň elementární vděčnost. Ale na výboru pro obranu dochází mezi nimi k přestřelkám, kdy se my, jako opozice, musíme kolikrát  Jany Černochové zastávat, zatímco premiér k celé situaci mlčí. Zrovna Otakar Foltýn byl do doby, než se stal náčelníkem Vojenské policie, na Generálním štábu jen vedoucím starším důstojníkem. To je základní funkce. Do té doby nikomu nevelel a najednou měl řídit tisícovku lidí. Já jsem si jej všiml proto, že už coby řadový důstojník na sociálních sítích nevybíravě kritizoval politiky i novináře, což se neslučuje s postavením vojáka. Takže když přišla tehdy Jana Černochová na Výbor pro obranu s tím, že nám vede nového náčelníka Vojenské policie, říkal jsem si… no tak to je vymalováno,” říká místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). 

Zdálo se, že uklizením Otakara Foltýna na Hrad rozruch kolem jeho osoby utichne. V lednu tohoto roku ale prezident Petr Pavel v Českém rozhlase uvedl:  “.... boj s dezinformacemi je teď na bodě mrazu. Vláda nemá pověřence pro tuto oblast. Nemá koordinátora, který by všechno to, co se už na tomto poli odehrálo na půdě třeba ministerstva vnitra nebo některých institucí, dal dohromady a připravil opravdu koncept, jak vést strategickou komunikaci vlády, jak čelit dezinformacím.” 

Pár měsíců poté, začal Otakar Foltýn úřadovat ve Strakovce. Zbytek už znáte. Ačkoliv je Foltýn dál zaměstnancem Vojenské kanceláře Hradu, začal si na Úřadě vlády (opět) budovat utajenou buňku.  A co na to premiér? Že mlčí?