Ahoj!
Dnes jsem bojovala s tím, nazvat tento příspěvek Exkurz do (přehnané) podpory kojení v ČR, protože to je to, co se mou optikou ve srovnání se světem děje u nás. Nakonec mi ale slovo urputný sedí velmi dobře. Nepochopte mě špatně - kojení je prospěšné a my ženy jsme designovány k tomu, abychom kojily, když porodíme. Není na to ale designovaný současný svět s tím, jak je v něm vymezena role matky.
Důvody, proč se kojení nepovede, jsou mnohé a málo kdy fyziologické. Častěji jde o důsledek stresu - strach o sebe či miminko, nevhodné informace, někdy také porodní násilí či necitlivý personál na šestinedělí.
Matky, kterým z jakýchkoli důvodů nebylo umožněno kojit, nebo které se rozhodly nekojit, jsou často vystavovány odsudkům a samy s pocitem viny a selhání bojují. A není divu! V našem prostředí je kojení vnímáno možná jako hlavní parametr dobré matky - a to je něco, co považuju za škodlivé.
V tomto příspěvku rozkrývám historické a kulturní souvislosti ne/podpory kojení v Česku v minulosti. Věřím totiž, že když pochopíme, jak jsme v Česku s kojením urputní, více matek si dovolí přestat kojit “z potřeby matky” bez pocitu viny.
Tento příspěvek by mohl být zajímavý a možná i léčivý pro všechny, komu nebylo kojení umožněno.
Disclaimer: Nejsem lékařka, nejsem porodní asistentka, nejsem laktační poradkyně, tudíž nic z toho, co zmiňuju, není radou v těchto oborech. Mým oborem je duševní zdraví matek a zde si radit dovoluju. Možná zním jako odpůrkyně kojení - tou rozhodně nejsem. Jsem jen odpůrce kojení za cenu poškození duševního zdraví matky.
Klíčové myšlenky:
💡Doporučení WHO jsou platná pro celý svět a vznikají s ohledem na nedostatečný přístup k pitné vodě a na mizerné hygienické podmínky v méně rozvinutých zemích. Tam má podpora i dlouhodobého kojení životně důležitý význam. V Česku máme naprosto odlišné podmínky co se bezpečí dítěte týče.
💡V Česku v půlroce kojí zhruba 63 % žen, v Anglii je to 34 %. Kojíme téměř 2x víc. Asi takový tlak na kojení v Česku máme.
💡V letech 1903 i 1993 bylo více než 80 % 3měsíčních dětí kojeno. V roce 1967 to bylo 8 %. Kojení a tlak na kojení je kulturní záležitostí. Pojďme trochu zpochybňovat, co nám kultura káže.
💡V době nedostupné či nedostatečné zdravotní péče bylo kojení otázkou života a smrti. Později ale úmrtnost dětí klesla - v 60. letech na 20 z 1000 živě narozených, přestože míra kojení byla tehdy na historickém 8% minimu (a to se bavíme o 3 měsících a ne půlroce, jak to měříme dnes). My se ale dnes překroucenou rétorikou stále dozvídáme, jak jsou nekojené děti ohroženy. Ano, v méně rozvinutých zemích jsou; ne, nejedná se o děti v Česku.
💡Dává smysl, že se potřebujeme vymezit vůči tomu, co se historicky neosvědčilo: vození novorozenců jen na kojení, kojení po 3 hodinách, podpora UM apod. Bohužel se nám to vymklo a nyní to potřebujeme trochu aktualizovat.
💡Každý úmysl, i ten dobrý, může uškodit. Zarytě trvat na kojení, přestože tím trpí duševní zdraví matky, je v konečném důsledku ubližující i pro dítě.
💡Odstav může být také aktem lásky, stejně jako je možné kojit miminko z lahvičky ❤️❤️❤️
Ať slouží,
KT
Časová osa:
1:55 Světový kontext ne/kojení (WHO)
4:42 Historie podpory kojení v ČR, počátek 20. století
10:39 Nepodpora kojení 50. letech 20. století, prof. Švejcar
14:24 Mamila a její nevhodné praktiky
Další klíčová slova: odstav, kojení, umělé mléko, mamila
Dnes jsem bojovala s tím, nazvat tento příspěvek Exkurz do (přehnané) podpory kojení v ČR, protože to je to, co se mou optikou ve srovnání se světem děje u nás. Nakonec mi ale slovo urputný sedí velmi dobře. Nepochopte mě špatně - kojení je prospěšné a my ženy jsme designovány k tomu, abychom kojily, když porodíme. Není na to ale designovaný současný svět s tím, jak je v něm vymezena role matky.
Důvody, proč se kojení nepovede, jsou mnohé a málo kdy fyziologické. Častěji jde o důsledek stresu - strach o sebe či miminko, nevhodné informace, někdy také porodní násilí či necitlivý personál na šestinedělí.
Matky, kterým z jakýchkoli důvodů nebylo umožněno kojit, nebo které se rozhodly nekojit, jsou často vystavovány odsudkům a samy s pocitem viny a selhání bojují. A není divu! V našem prostředí je kojení vnímáno možná jako hlavní parametr dobré matky - a to je něco, co považuju za škodlivé.
V tomto příspěvku rozkrývám historické a kulturní souvislosti ne/podpory kojení v Česku v minulosti. Věřím totiž, že když pochopíme, jak jsme v Česku s kojením urputní, více matek si dovolí přestat kojit “z potřeby matky” bez pocitu viny.
Tento příspěvek by mohl být zajímavý a možná i léčivý pro všechny, komu nebylo kojení umožněno.
Disclaimer: Nejsem lékařka, nejsem porodní asistentka, nejsem laktační poradkyně, tudíž nic z toho, co zmiňuju, není radou v těchto oborech. Mým oborem je duševní zdraví matek a zde si radit dovoluju. Možná zním jako odpůrkyně kojení - tou rozhodně nejsem. Jsem jen odpůrce kojení za cenu poškození duševního zdraví matky.
Klíčové myšlenky:
💡Doporučení WHO jsou platná pro celý svět a vznikají s ohledem na nedostatečný přístup k pitné vodě a na mizerné hygienické podmínky v méně rozvinutých zemích. Tam má podpora i dlouhodobého kojení životně důležitý význam. V Česku máme naprosto odlišné podmínky co se bezpečí dítěte týče.
💡V Česku v půlroce kojí zhruba 63 % žen, v Anglii je to 34 %. Kojíme téměř 2x víc. Asi takový tlak na kojení v Česku máme.
💡V letech 1903 i 1993 bylo více než 80 % 3měsíčních dětí kojeno. V roce 1967 to bylo 8 %. Kojení a tlak na kojení je kulturní záležitostí. Pojďme trochu zpochybňovat, co nám kultura káže.
💡V době nedostupné či nedostatečné zdravotní péče bylo kojení otázkou života a smrti. Později ale úmrtnost dětí klesla - v 60. letech na 20 z 1000 živě narozených, přestože míra kojení byla tehdy na historickém 8% minimu (a to se bavíme o 3 měsících a ne půlroce, jak to měříme dnes). My se ale dnes překroucenou rétorikou stále dozvídáme, jak jsou nekojené děti ohroženy. Ano, v méně rozvinutých zemích jsou; ne, nejedná se o děti v Česku.
💡Dává smysl, že se potřebujeme vymezit vůči tomu, co se historicky neosvědčilo: vození novorozenců jen na kojení, kojení po 3 hodinách, podpora UM apod. Bohužel se nám to vymklo a nyní to potřebujeme trochu aktualizovat.
💡Každý úmysl, i ten dobrý, může uškodit. Zarytě trvat na kojení, přestože tím trpí duševní zdraví matky, je v konečném důsledku ubližující i pro dítě.
💡Odstav může být také aktem lásky, stejně jako je možné kojit miminko z lahvičky ❤️❤️❤️
Ať slouží,
KT
Časová osa:
1:55 Světový kontext ne/kojení (WHO)
4:42 Historie podpory kojení v ČR, počátek 20. století
10:39 Nepodpora kojení 50. letech 20. století, prof. Švejcar
14:24 Mamila a její nevhodné praktiky
Další klíčová slova: odstav, kojení, umělé mléko, mamila
17:27
Od 359 Kč měsíčně
nebo se přihlaste