ALFA SAVCI II – část patnáctá: Život neztratit, život zachránit

Patnáctá část Alfa Savců dvojky není úplně veselá. Zároveň uzavírá várku dalších pěti publikovanejch kapitol. Další nahodím během týdnů, zkusím, aby to netrvalo dýl jak 14 dní. Jo a mimochodem, příběh je zhruba v polovině!
Bav se a pamatuj, že pokud tě pohoršuje násilí, vulgární jazyk nebo sexuální obsah, radši odejdi a příběh doporuč prvnímu zvrhlíkoj, na kterýho natrefíš.

Sleduj instagram.com/black666grail/
© TOMÁŠ KRAFKA

Část patnáctá

Život neztratit, život zachránit

Všechno to je o krvi, pořád a dokola. Krev, krev, krev! I tehdy na silnici kdesi před Táborem nešlo o nic jinýho. Alice hodně krve ztratila, já jí naopak spoustu vypil. Není to zrovna nejlepší kombinace, ale s tím někdy nenaděláš vůbec nic.

Sundal jsem bundu a hodil ji na zem. Na ni jsem položil Alici. Z kufru zničenýho superba jsem naštěstí vytáhl lékárničku. Její obsah stěží stačil, abych Alici obvázal kalašnikovem zrasovaný břicho. Pak jsem vzal Alici do náruče a šel s ní přes bojiště na blíže nespicifikovaným úseku silnice E55 k jedinýmu autu ze tří, který vypadalo pojízdně.

Už jsem se těšil, až ji položím na zadní sedačky, zvednu jí nohy a přikryju ji vším, co najdu. Pak jsem měl v plánu okamžitě pokračovat směr Tábor a dovolat se přitom Anastázii, aby mi řekla, kde najdu nejbližšího doktora. Pokud by byl daleko, byl jsem rozhodlej jet do nejbližší nemocnice. Jenže někdy moje plány prostě nevyjdou, jak bych si představoval. Nevím, ale možná to znáš i ty.

Nesu Alici k autu. Pořád mrholí. Špína a krev z boje po mě pomalu stejkaj a vytvářej na mým těle maskáč vzor E55. Několik metrů od zadních dveří uslyším takový podezřelý, zmrdský škrábání jako z hororu. V moment, kdy otáčím pohled přes rameno, přistane mi na krku ten malej zubatej zmrd! Je to ta samá potvora, co nám ukazoval podivnej stopař u výjezdu z Budějovic.

Během vteřiny je všechno jinak. Alici mám sice pořád v náručí, ale do krku a trapézu mám zakouslýho nějakýho zmrdskýho crittera. Ve skutečnosti je to démon, další tvor z neskutečně pestře rozvětvenýho nadpřirozenýho druhu tvorstva. Jeho tlama je plná tenkejch, dlouhejch a hlavně kurevsky ostrejch zoubků. Má to na sobě drsný štětiny a funí, jak mi hryže do krku. Víš jak tenhle démon vypadal? Skoro roztomile, kdyby mi právě dramaticky neubíral z životní síly v masivním odlivu krve z mýho těla. Podobal se ďábelský verzi kočky Šklíby z příběhu Alenky v říši divů.

S tím démonem na krku to byla zlá situace (řečeno na můj vkus velmi slušně), ale Alici prostě na zem nehodím. Když s ní běžím k autu, na hrudi cítím teplo vlastní krve, co se mi vylejvá z krku. Štětinatej, zubatej zmrd je do mě zahryzlej čím dál líp. Bolí to zkurveně hodně, ať jsem upír nebo ne. Cestou k autu zkusím toho hajzla nejdřív sundat tím, že ho taky kousnu. Vyšlo to? Vůbec. Aniž by povolil stisk čelisti, mrštně jako nějaká lasička přelezl víc na moje záda. Tam se do mě zatnul i drápama a já kurva litoval, že mám jen tričko a nechrání mě kůže křiváku.

Muj druhej pokus o sundání toho malýho sráče taky nevyšel. Zkusil jsem ho skřípnout mezi hlavou a ramenem, ale zase se tomu uhnul a já způsobil větší bolest leda sám sobě.

Tohle celý moje utrpení se dělo dost rychle – v čase, kdy to probíhalo, by to případný komentátoři rozhodně nestíhali popisovat takhle podrobně, jako to dělám já teďka. To jen tak pro pořádek.

Poslední moje kroky k autu doprovázela agonie a mžitky před očima. Alici jsem zvládl položit aspoň na kapotu auta. Tím jsem si uvolnil ruce a okamžitě jsem do nich čapnul toho štětinatýho zmrda. Chytil jsem ho za krk a nohu a byl to tak úlevnej a skvělej pocit (akorát stonásobně silnější), jako když po dlouhý době pinzetou konečně chytíš hluboko uvízlou třísku.

Zařval jsem jako zvíře a s tím malým démonem jsem mrsknul o zem. Pocit při tomhle už nebyl tak úlevnej a skvělej, jako když tu uvízlou třísku konečně vytáhneš. S tím zmrdem totiž odešelo i nehezky moc tkáně mýho krku a z otevřený rány teď stříkala v pravidelným rytmu krev.

Démon ze země vztekle zaprskal a víš, co ten zmrd udělal? Drze a sebevědomě se vymrštil ze zadních nohou a skočil mi zase po krku!

Kdyby mě tolik nenasral tou drzostí, a kdybych měl horší reflexy, asi udělám něco jinýho. No ale já ho v letu chytil pod krkem a držel ho prskajícího před sebou na dýlku natažený paže. Vytáhl jsem kudlu a zarazil ji tý démonský mrše tam, kde jsem odhadoval konec hrudní kosti. Směrem dolů ke slabinám jsem ho na natažený ruce rozpáral. Z měkký doliny jeho otevřenýho břicha vyklouzlo všechno, co mohlo, a vlhce mi to plesklo na špičky martensek. Odhodil jsem lehkou mrtvolu démona do pole jako prázdnou měchuřinu a okamžitě potom se mi zamotala hlava. Krev ze mě utíkala rychle a už teď byla ta ztráta dost vážná.

Cák zase, cák poněkolikátý... mžitky před očima, slabost.

Takovej malej zubatej zmrd a umřu kvůli němu já i Alice. Čert vem moji duši, ale Alice je škoda.

Tisknu si krk, ale nějak v tom už není moc síly. Krev mi utíká mezi prsty a v očích mám nějaký vlhko, který tam chlapům nepatří.

Z šedýho nebe mrholí, a taky se na mě odtamtud dívá obří tvář Samuela Berlewiho. Zírám na něho s nevírou a bázní, ale jsem přece Škleb! Úsměv se mi rozšiřuje a když ho chci pozdravit, rozletí se jeho tvář na tisíc kousků. S němým úžasem se dívám na černý tečky netopýrů. Víří nebem a tlukot jejich křídel mě sladce uspává.

V téměř snový chůzi přejdu k tělu Alice. Leží na zádech a má ke mně otočenej obličej.

Zemřeme spolu. Tady na silnici E55. Poslední myšlenka o nás dvou? Nebyl jsem zase tak dobrej, ale ty umřeš krásná.

V dálce zní otravnej, pronikavej hluk a ruší můj mrtvolnej klid. Vypni ten bordel, nech mě usnout. Přikryj mě testamentem a táhni do píči. Modrý majáky soutěžej s červenejma a je to nekonečně vyrovnanej souboj. Líbí se mi, že už nic nemusím. Ať se teď předvede někdo jinej, já jdu hrát kostky se smrťákem.

Už jsem to neviděl příčetně, drahý čtenáři, ale tehdy, na prahu smrti, k nám přijel vůz policie ČR a ty lidi v něm nám zachránili životy.

Žádný vzrůšo, ne?

Akorát, že vůbec.

_______________________

Další část zveřejním už brzo

Sleduj instagram @ black 666 grail

© TOMÁŠ KRAFKA

Jakákoliv manipulace s textem není dovolena bez předchozí domluvy s autorem a jeho (takže mým) souhlasem