Na úvod knihy Vajikra

Třetí kniha Mojžíšova začíná slovy: A (Pánbůh) zavolal na Mošeho ze Stanu setkávání a promluvil na něj, aby mu řekl…

Z této věty vyvozuje Raši, že Bůh hovořil s Mošem jen a pouze kvůli Izraelcům, synům Izraele. Jak na to Raši přišel?

Odpověď leží v posledních větách Druhé knihy, ve kterých se dočítáme, že “Moše nemohl vstoupit do Stanu setkávání, protože na něm spočíval mrak a Boží důstojnost naplnila Příbytek. Chápete?! Jedním z hlavních smyslů stavby Miškanu přece byl vznik místa, ve kterém by se mohl Bůh s Mošem “setkávat” a kde by mu mohl sdělovat další příkazy. Miškan měl být jakousi mobilní podobou hory Sinaj. Proto také, stejně jako horu Sinaj, zakrýval i Miškan mrak. I z dalších textů vyplývá, že po celou dobu putování pouští byl ve dne nad Miškanem mrak a v noc oheň.

Tak proč by to měl být důvod k tomu, aby Moše do Miškanu NEVSTOUPIL?

Odpověď je jednoduchá. Stejně jako v případě hory Sinaj, i do Miškanu mohl vstoupit Moše bez ohledu na mrak, POKUD k tomu byl vyzván. To také vysvětluje úvodní slova Třetí knihy: “A (Pánbůh) zavolal na Mošeho ze Stanu setkávání a promluvil na něj, aby mu řekl…”

Bůh bránil Mošemu ve vstupu do Miškanu na konci Druhé knihy a zavolal ho dovnitř na počátku Knihy třetí, aby dal jasně najevo, že Miškan není Mošeho privátním místem rozjímání, ale náleží celku Izraele a Moše do něj vstupuje jako představitel tohoto celku.

To také vysvětluje Rašiho poznámku, že Bůh hovořil s Mošem jen a pouze kvůli Izraelcům, synům Izraele.

Asi bychom měli vědět, že Miškan měl tři funkce. Tou první bylo, jak už jsme zmínili, setkávání mezi Bohem a Mošem. Proto se také Miškan nazýval i OHEL MOED, Stan setkávání. Zde Bůh Mošemu sdělovat během putování pouští další a další MICVOT. Klíčovým místem pro tuto funkci byla KODEŠ HAKODAŠIM, Nejsvatější (část) svatyně. Bůh k Mošemu hovořil z místa nad krytem Archy úmluvy, z prostoru mezi dvě cherubíny.

Druhou funkci Miškanu sděluje již parašat Truma, ve které se o povinnosti zbudovat Miškan dočítáme poprvé - “A budu mezi vámi přebývat”. Jinými slovy Miškan měl být místem, na kterém by spočívala Boží Přítomnost. Proto se také Stan setkávání někdy nazývá MIŠKAN HAEDUT, Příbytek svědectví. Svědectví pro všechny, že Boží Přítomnost spočívá na Izraeli. Výraz této funkce měla být Menora, primárně její západní lampička, která na rozdíl od ostatních šesti hořela dnem i nocí, i když do ní lili stejné množství oleje, které v ostatní lampičkách vydrželo hořet jen přes noc. Menora nestála v Nejsvětější (části) svatyně, kde by ji nikdo neviděl, ale v hlavní lodi Svatyně.

Třetí funkcí Miškanu byla “chrámová služba”, AVODA, systém obětí, ke kterým primárně sloužilo chrámové nádvoří - CHACER, respektive slovy naší paraši PETACH OHEL MOED, vstupní prostor (před) Miškanem, kde stál oltář.

Po Mošeho smrti přestal Miškan sloužit jako Stan setkávání, protože s dalšími proroky Bůh hovořil mimo Svatyni. Za doby druhého Chrámu se vytratily různé zázraky, které do té doby potvrzovali, že Boží Přítomnost spočívá na Izraeli, a tak zbyla jen poslední, obětní funkce Chrámu.

Je zajímavé, že se v Tóře třikrát dočítáme o zasvěcení Miškanu. Na přelomu Druhé a Třetí knihy (OHEL MOED), v paršat Šmini, kdy na důkaz Boží Přítomnosti vzplál oheň z nebes (MIŠKAN HAEDUT) a v paraše Naso, kdy byl zasvěcen oltář a kdy byly poprvé přineseny chrámové oběti (dvanácti knížat).

Když se modlíme za znovupostavení Chrámu, máme na mysli všechny tři jeho hlavní funkce. Myslíme na to, co nám Bůh dává, co my můžeme dát Jemu a hlavně, že je mezi námi “vztah”.