Různé pohledy na původ a tradice svátku Hromnice

Hromnice z různých stran

Posbírala jsem povídání o svátků z několika mých oblíbených zdrojů.

Má oblíbená FB stránka Stará Šumava to bere velmi poctivě 

Hromnice tak byly v Řecku a přidružených oblastech označovány jako Hypapanti, tedy jako tzv. setkání. Symbolika tohoto dne odkazuje na setkání starce a dítěte, staré a nové doby, zanikajícího pohanství a nového počátku v Kristu. Protože Ježíš představoval světlo, tak Hromnice se postupem času přetvářely ve svátky světla.

Aby se lidé odklonili od starých zvyků, lákala je církev do kostela a zavedla svátek Uvedení Páně do chrámu. Při té příležitosti se v raném středověku podávaly v kostele palačinky, lidé tak přišli do kostela a přestali běhat po lukách. Vzniklo, aby se křesťanům lépe podařilo popřít ty ohnivé hromniční pohanské tradice. K nim patřilo, že lidé opouštěli chalupy a chodili víc ven.

Teplé svíce přinášely křesťanskou vzpomínku a odkazovali na záři pocházející z postavy Ježíše. U nás jsou nejstarší zmínky o svěcení svící na Hromnice z poloviny 14. století a jsou v textech Tomáše ze Štítného, který uvádí, že jde o starobylou a obecně uznávanou a uchovávanou tradici.

Hořící hromnička sloužila k magickým úkonům spojeným se zabezpečením úrody. Hospodáři dávali hořící svíci hromničku do hromady obilí a modlili se za hojnou úrodu, jinde s hořící svící hromničkou obcházel hospodář třikrát úly, aby si zajistil hojnost medu a aby úly byly chráněny proti zlodějům a ohni. Také vosk ze svící hromniček měl magickou sílu a bylo možné s jeho pomocí čarovat. Zadlabaný do mlýnských kamenů dovedl ovlivnit množství a kvalitu mouky. Když byl přilepen na střelecký terč, protivník jistojistě netrefil. Bylo třeba jej však před vlastní ranou odlepit, neboť působil na všechny střelce bez rozdílu. Nakonec se vosk i hořící svíce hromničky užívaly různým způsobem i v lidovém léčitelství.

A ještě pověst.....Pokud na Hromnice uslyšíte na šumavských horách tajuplné dunění, raději se zde dlouho nezdržujte. To duní kroky skřeta s kamenným tělem. Právě v tento den se tu totiž zjevuje skřet Kalt se zlýma očima. Jeho upřený pohled přináší neštěstí každému, kdo ho potká! Kdo se kdy podíval do jeho očí, vícekrát se nezasmál....

HROMNICE NA ŠUMAVĚ....

Sněženka
Když kalendář hlásí Hromnice -
a svátek v únoru,
sněženka otvírá jaru petlice,
pomáhá slunci nahoru.
Sněženko sněžná, sněž,
ale ne sníh,
sněž něžnost, ty to dovedeš,
a hrubá zima zmizí na saních.

Počátek února, kdy zpravidla všude ještě leží sníh, zima zdánlivě pevně drží otěže své vlády a slunce sice pomalu, ale jistě nabírá na své síle, patří Hromnicím. Přesněji, jejich dnem je druhý únor a mohli bychom je v řeči našich předků označit jako první svátky jara.

Hromnice se pomalu začínáme z našeho kalendáře vytěsňovat. Ale proč přece, vždyť Hromnice patřila k tradicím našich předků. Neříkám, že by zrovna Hromničky, jak se symbolicky říkalo svěceným svíčkám, nás mohly ochránit před bouřemi, hromy a blesky. Ale přesně v toto věřili naši dávní předkové.

Svátek Hromnic je v mnoha náboženstvích vysvětlován různě. V čem se ale všichni shodují, 2. února se půlí zima, něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to prý bývalo měřítko zásob krmiva. Na Hromnice by měli mít zkrmenou polovinu sena, obilí, brambor. Týkalo se zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce.

A není na škodu se o život našich předků zajímat. Zjišťovat jejich životní osudy a obyčeje. Poznat jak kdysi trávili svůj čas a porozumět jim. A možná když porozumíme jim, porozumíme jednou i sami sobě.....

Hromničky se ale rozsvěcovaly i na den Svatého Blažeje, tedy hned následující den, 3. února. Tehdy při mši svaté dával kněz lidem pod bradu křížem dvě rozsvícené hromničky. Věřilo se, že budou mít celý rok pokoj od bolesti v krku. V některých částech Šumavy se pak rozsvěcovaly i v čase adventu, nebo když někdo v domě zemřel. Umírajícího obcházeli v kruhu se zapálenou hromničkou a modlili se. Když vydechl naposled, položili jej na umrlčí prkno, nebo alespoň na slamník, aby neležel v peřinách, odkud se duši špatně odchází. Hromnička pak hořela u jeho hlavy na straně od srdce a na druhé straně byla postavena nádobka s vodou tříkrálovou a tou pak každý příchozí mrtvého pokropil.

Hromnice byly také svátkem očisty. V předtuše jara lidé cítili potřebu vysmýčit své příbytky, vymést krby, uklidit stáje a dvory. Pilně uklízeli každý kout svých domácností, ve snaze udělat místo příští živoucí jarní energii, kterou již cítili ve vzduchu. Za okny se objevovaly svíce, venku zapalovali velké ohně, aby ještě více pomohli blížícímu se světlu v jeho příchodu.

To, že přichází nový život, potvrzovaly také ovce, které v tuto dobu právě rodily svá mláďata. Nádherný důkaz Matky přírody o tom, že je již připravena jim poskytnout svoji náruč a podporu, aby mohla růst a zdárně se vyvíjet. Ochráncem stád a dobytka byl pro staré Slovany bůh Veles, proto se v této době obraceli také k němu pro podporu a sílu.

Hromnice je vlastně první dopis od jara. Venku sice je ještě stále sníh a může nás někdy překvapit i mrazivé počasí, ale jen samotná představa toho, že se budeme moci za pár týdnu oddávat prvním slunečním paprskům a moci si přivonět k prvním sněženkám, petrklíčům a prvosenkám, v nás dokáže vyvolat příjemné pocity.

Když se dnes podívám z okna, mám pocit, že se příroda začíná pomalu probouzet. Ale je to asi jen chvilková záležitost, neboť slunce je ještě zatím stále vysoko a paní zima ještě zdaleka nebude chtít předat svoje žezlo. Ale je tak nějak více světla. A právě na Hromnice se začíná prodlužovat délka bílého dne, a to dokonce o celou hodinu oproti zimnímu slunovratu. A dokonce ke konci měsíce února se budeme moc těšit s celé hodiny a půl. Takže se máme na co těšit.

Hromnice je vázána na pradávný církevní svátek, jehož bezprostředním podnětem je tzv. Svátek uvedení Páně do chrámu. Tento svátek má připomínat událost zapsanou v Lukášově evangeliu. Čtyřicátý den po Ježíšově narození, tak jak to bylo onehda zvykem v židovské tradici, přinesli Maria a Josef malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby svého syna odevzdali Bohu. V chrámě se setkali s prorokem Simeonem, který vzal malého Ježíše do náručí a pronesl:“ Nyní propouštíš svého služebníka, Pane, podle svého slova. Neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy. Světlo, jež bude zjevením pohanů, slávu pro tvůj lid Izrael.“ A zřejmě od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle, pochází obyčej, který se začal rozšiřovat zřejmě od 11. století.

Hromnice zároveň symbolizuji definitivní konec vánočnímu času. V této době už většinou v žádné domácnosti není ani stopy po vánočních ozdobách, betlémech či vánočních stromečcích.

Zdroj LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních období v lidové tradici. [s.l.]: Petrklíč, 2008. Robert Desnos Sněženka (ze sbírky Zpěvobajky a květomluva)

IMBOLC – HROMNICE podle Roku ve Svatojánu a mé oblíbené kuchařky Evy Francové

Svátek Imbolc je svátkem nového počátku a všeho, co se odehrává poprvé. Keltové jej slavili za soumraku 1. února. Slované oslavovali 2. února svého boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku. Později, kdy byl Perun zapomenut a bouře se stala pouhým atmosférickým jevem a křesťané všechno mocné, silné, divoké a burácivé poslali do klatby, stal se tento svátek dnem posvěcených svíček za oknem, ochraňujících dům před bleskem (a svátkem Uvedení Páně do chrámu).

Imbolc má ještě jedno keltské jméno a to zní Oimealg, slavnost mléka - oimelc je ovčí mléko. Svátek Mléka vyjadřuje vděk matce, která živí své děti plamenem života a lásky. Je to svátek ženství a mateřství.

V tento očistný den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů veškerou výzdobu náležející zimnímu slunovratu, zvláště břečťan a jmelí, a obřadně ji spálit v ohni. Zkuste plastové stromky a věnečky spálit nad plamenem plynového sporáku, tam jsme to dopracovali. Vše zimní, strnulé, temné a chladné musí pryč z našich domovů, těl i srdcí. Zapalovaly se očistné ohně nebo svíce, domovní oheň v krbu a kamnech byl uhašen stejně jako oheň v kovárně, aby mohl být slavnostně zapálen oheň nový.

Imbolc je rovněž svátek vody a pohybu. Začíná se probouzet a proudit voda v podzemí i na povrchu, stejně jako míza a energie, všechno dosud spící pomalu otevírá oči. Spánek, nehybnost a pasivita je u konce, nyní nastává čas procitání a pohybu.

Kdysi se březovými metličkami vymetaly domácí kapličky a oltáříky a i my dnes cítíme jasný imperativ v podobě "jarního úklidu", i když jej provádíme většinou až o měsíc později. Naši předkové v tento den navštěvovali rituální potní lázně a sauny, kde taktéž za použití panenské břízy vyháněli z těla "čerta". Poprvé po zimě se obřadně omyli v řece nebo potoku.

Všechno zatuchlé, zkažené a nečisté musí pryč z kůže a vlasů, ale i z nejtajnějších záhybů duše. Zbavme se toho. V přírodě se s únorem začínají probouzet stromy a další vegetace. Ačkoliv my ještě zdaleka nic nepozorujeme, něco se hluboko v zemi a pod kůrou děje. Ještě může přijít krutá zima, sníh a mráz, ale život už nic nezastaví.

Během oslavy svátku Imbolc se světí zemědělské nástroje a provádí se rituální orba, první v novém roce. Přírodní duchové vyžadují úlitbu, aby s láskou požehnali dobré úrodě, proto se jim na pole nebo záhony přináší jídlo a pití.

Nemá smysl takovou věc dělat jen proto, že se nám to líbí nebo protože se to tak kdysi dělalo a my to chceme zkusit. Bez víry v duchy přírody a v jejich pomoc to je jenom směšná fraška. Kromě první orby a prvního obřadního rytí záhonů se 1. únor spojuje také s první láskou, vše, co je v tento den poprvé, má požehnání bohů. Imbolc je ten pravý den pro nový začátek.

A naprosto skvělá FB skupina Runy, pohanství a germánská magie to zas vidi trochu jinak

NA HROMNICE ZIMY POLOVICE!

Juno Februa/Hromnice/Wives’ Fiest Day/Groundhog Day/Luprekálie/Imbolc

Hromnice jsou křesťanský svátek, který je spojován s příchodem jara a s očistou Bohorodičky po narození Ježíše. Ale lze ho rozhodně slavit i jinak.

Pojďme se podívat, co o této době poeticky praví F. Vykoukal:

"Poklidná to věru doba. Země dřímá ještě těžký, dlouhý sen svůj, na tváři její nikde neviděti života - mrtvo v háji, ticho na břehu potoka, a jen když od vrchu k vrchu občas vítr zahučí, zní to, jako by země ze spánku si oddechla. Paprsky sluneční, jež na bílé pláni sněhové se tříští, počínají sice již hřáti, ale dosud jen řídce podaří se jim strhati chladný šat, jenž tak těsně přiléhá k údům spící země. Země si hoví, proč by se také vzdělavatel její neoddal sladkému odpočinku? 

A z toho ani starostmi trudnými nedá se vyrušovati; byl-li minulý rok příznivý, pak je spižírna plna a ze sýpky věru není ještě vše vyprodáno, i zbývá tu vedle režného žita pěkná hromada zlaté pšenky. Byl-li však minulý rok zlý, nuž pak náš hospodář při dobrácké povaze své nezoufá, ale koje.se pevnou naději, že letos lépe se mu povede, klidně oddává se požitku, ovšem dle poměrů uskrovněnému." 

Beda Ctihodný popisuje, že pohané v Anglii slavili v únoru svátek, během něhož se pekly koláče, které byly také nabízeny bohům.

V předvečer Hromnic, 1.února, začíná Imbolc, který tvoří přibližný střed mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Tento bod ve skutečnosti nastane 4. února. 

První únor je také dnem sv. Brigid (Bridget, Brídhe). Ačkoliv jej někteří označují jako svátek světel či zapalování ohně (Oimbolc), profesor Hutton míní, že tento svátek původně nemusel mít nic s ohněm společného. 

V současné době dochází velmi často k jakémusi "popohanštění" křestanských svátků, a proto spojování Imbolcu s ohněm může být ovlivněno Hromnicemi.

V různých krajinách probíhají lokální oslavy, jejichž smyslem je vytyčit bod obratu a střed zimy. Ve Finsku například mají za střed zimy 25. leden, a platí pravidla, že je všeho půl. Jak zimy, tak i sněhu. 

V antickém Římě probíhaly luperkálie, které začínaly již v polovině ledna, a trvaly do února. Kněží boha Luperca (od lupus, vlk), ochránce stád, se oblékali do vlčích kožešin a koženými důtkami šlehali kolemjdoucí, zejména ženy, aby jim usnadnili porod. Dále probíhaly očistné průvody, spolu se zapálenými svícemi. Cca od poloviny pátého století, s příchodem křesťanství, už zůstaly jenom ty svíce.

Hromnice jsou spojovány s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak napovídá jejich název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost před bleskem a požárem.

Někteří pohané také na Hromnice slaví svátek Hromovládce, což bychom opět mohli vidět jako výše zmíněné popohanštění Hromnic. 

Pokud bychom hledali ekvivalent k bodu obratu v Eddách, mohli bychom jmenovat Skírniho cestu za Freyovou nevěstou, kde Skírni reprezentuje první jarní paprsek, přinášející teplo, zatímco netečná obryně je jako zmrzlá zem.

S Hromnicemi se pojí zajímavé pranostiky.

Nigel Pennick uvádí:

• Jestliže Hromnice jsou jasné a čisté, potrvá zima jistě.
• Když na Hromnice ze střech teče, zima se dlouho nepovleče.
• Svítí-li slunce na Hromnice, zimy ještě ne polovice.

 Z našich pranostik:

• Na Hromnice zimy polovice.
• Na Hromnice o hodinu více.
• Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
• Na Hromnice půl píce a půl krajíce.
• Na Hromnice jasná noc, bude mrazů ještě moc.
• O Hromnicích milejší ovčákovi vlk nežli slunce.
• Na Hromnice chumelice, netrvá pak zima více.
• Přejdou Hromnice – je konec sanice.
• O Hromnicích jasný den, připrav kožich ještě ven.
• Panenka Maria Hromničná čistá – úroda jistá.
• O Hromnicích teplo – medvěd staví boudu rychlo.
• O Hromnicích mrzne – medvěd bourá boudu, jen to vrzne
• Když jezevec leze o Hromnicích z díry, tak za čtyři neděle zpátky pílí.
• Na Hromnice-li uhlédne jezevec svůj stín, jistě opět brzo zalézá do své peleše.

Období, ve kterém se setkává zima s létem představuje mezisvět, mezičas. Magie, prováděná v tyto dny, měla spojitost s agrárními úkony, prosperitou, plodností a ochranou. 

Z kometářů pod tímto příspěvkem:

U Lughnasadu i Imbolcu mi přijde nejzásadnější příznak změny zpěv ptáků. "Svatá Anna umlčuje ptáky" a na Imbolc zase pomalu začínají zpívat, to je ostatně ten "vrzající skřivan" :)). V biodynamickem přístupu v zahradách to berou jako "zaklínání rostlin", ptačí zpěv probouzí kořeny rostlin :))

Posvátné rostliny spojované s tímto svátkem podle knihy Magické rostliny

Hromnice / Imbolc

Bříza, chmel, jedle, jeřáb, jilm, konvalinka, olše, pelyněk pravý, sněženka, benzoe, vojtěška, vratič, vrba, vřes

Já bych k zimě ještě určitě přidala a vřele doporučila:

Jantar, všechny druhy kopálů

V rámci celoročního online kurzu Rokem na vlně vonných dýmů pracujeme v bloku ZIMA s těmito vykuřovadly:

• Cypřiš
• Dub dřevo
• Myrha
• Jalovec dřevo / plod
• Oman kořen
• Jmelí
• Kapradí
• Tymián / Mateřídouška
• Yzop
• Badyán
• Skořice
• Kopál bílý