Šabat šalom,
v jednom z nejznámějších talmudických podobenství se ptá jistý Papus rabi Akivy, zda se nebojí, když v době přísného římského zákazu vyučuje veřejně Tóru. Rabi Akiva mu místo odpovědi vyprávěl o lišce, která lákala ryby na souš, aby tam unikly rybářským sítím...
Ryby vůbec hrají v judaismu zvláštní roli - přejeme si „mít dětí jako ryby“, “chceme být jako ryby”, nad nimiž nemají síly zla žádnou moc a když Jákov žehnal svým synům, také hovořil o rybách. Na Roš hašana jíme rybu. Ryby jsou tradiční součástí šabatových hostin. Celý židovský národ se připodobňuje k rybám, takže zbystřeme, protože se v dnešní paraše dočteme o tom, jak být košer rybou.
Košer ryby musí mít šupiny a ploutve, to je všeobecně známý fakt. Šupiny rybu chrání, ploutve ji umožňují pohyb. Chceme-li plout světem Tóry, potřebujeme šupiny i ploutve. Ploutve nám zajistí rozvoj, symbolizují posun, kreativitu a CHIDUŠ (objevnost) každého studia. Šupiny střeží tradici, konzervují již nabyté a chrání před extrémy. Díky šupinám a ploutvím můžeme být zároveň tradiční i moderní, klasičtí i současní, staromódní i digitální.
Kohen: Osmý den uvádění Aharona a jeho synů do kněžské služby. Chrámové oběti zasvěcení.
Levi: Aharon poprvé vykonává kněžskou službu a žehná národu.
Šliší: Nebeský plamen spaluje připravené oběti. Dva Aharonovi synové - Nadav a Avihu - umírají při neoprávněném vstupu do svatyně. Zákaz požívání alkoholu před vstupem do Chrámu.
Revií: Eleazar a Itamar, Aharovovi synové, pokračují v obětech zasvěcování.
Chamiší: Moše se zlobí na Eleazara a Itamara, Aharon se jich zastává, Moše se omlouvá.
Šiší: Základní pravidla kašrutu. Povolení konzumace přežvýkavých sudokopytníků a šupinatých ryb. Výčet zakázaných ptáků. Povolení čtyř druhů kobylek. Předpisy o očistě osoby znečištěné zdechlinou.
Švií: Znečištění a očista nádob a pecí, rituální nečistota zdechlin.
Haftara (Šmuel B 6:1-7:17): Tak jako v paraše umírají Nadav a Avihu při neoprávněném vstupu do Svatyně, tak v haftaře umírá Uza, který sáhl na Aron Hakodeš…
Po dvou a půl letech letech covidové pandemie dobře chápeme, proč je netopýr na seznamu nekošer létavců. (Upřímně, nikdy jsem nechápal, koho může lákat jíst netopýra, to hlavou dolu visící strašidelné zvíře podobné myši, žijící v temnotách jeskyní, létající za nocí a divně u toho bzučící.) Ani midraše nemají netopýra v lásce a berou si ho za příklad zvířete, které se nedočká vykoupení.
Když rabi Chajim z Voložinu vysvětloval rozdíl mezi prorokem Mošem Rabejnu a čarodějem Bilámem, vzal si za příklad orla a netopýra. Oba, orel i netopýr dokážou dobře vystihnout okamžik východu slunce, jenže orel vyčkává na denní světlo, protože díky němu může využít svůj výjimečně dobrý zrak, zatímco netopýr se s prvním sluncem letí schovat do temného kouta. Oba, Moše Rabejnu i Bilám, uměli vystihnout čas Boží přízně, ovšem Moše k tomu, aby pro nás vymodlil odpuštění a požehnání, zatímco Bilám proto, aby na svět metal kletby. No, stručně řečeno, každý asi rozumí, proč není netopýr košer. Ale proč není košer ani čáp?
Kdo viděl přelétat čápa nad obzorem, ví, jak krásný je to pták. Etiopští Židé měli tradici, podle níž jim čáp přinášel pozdravy z Jeruzaléma. Čápi mají mnoho skvělých vlastností – staví si hnízda vysoko nad farmami, aby chránili svá mláďata. Čáp nezapomíná, kde má svůj domov, a přestože tráví dlouhé měsíce v zimním exilu, vrací se vždy na stejné místo. Když letí v hejnu, střídají se čápi na špičce a dělí se tak o těžkou práci. Je-li čáp v letu zraněn či unaven, přistane na zemi, ale nikdy ne sám, vždy ho doprovázejí alespoň dva další čápi. Čápi jsou celoživotně věrní partneři, po „svatbě“ si společně budují hnízdo, když čápice sedí na vejcích, čáp ji poctivě živí, a když se jim vylíhnou mladí, starají se o ně společně. V hebrejštině se čáp řekne CHASIDA, což znamená věrná či zbožná. A i když má mnoho fyzických znaků společných s košer ptáky, není košer! Proč?
Když pomineme známý fakt, že nám Tóra pravidla kašrutu předkládá jako holý fakt bez vysvětlení, slyšel jsem jeden zajímavý názor, svědčící PROTI čápům – čápi jsou laskaví, báječní a skvělí, ale jen sami mezi sebou. Skutečnou výzvou je pomáhat i těm, kteří se od nás liší, naslouchat i jiným názorům, opouštět své bubliny.