Zaměstnanci jsou lidé, ne čísla
Představte si, že máte dva týmy. V obou potřebujete výpomoc, ale zároveň věříte, že ani v jednom z nich není dostatek práce, aby plně zaměstnala nového člověka. A tak vyberete jednoho ze svých zaměstnanců a učiníte rozhodnutí: “pravou stranu těla dáme do týmu A a hlavu s levou stranou těla dáme do týmu B”. Že to zní absurdně? A přesto se podobně nesmyslné dělení lidí mezi týmy nebo projekty děje ve firmách dnes a denně. Nejednou jsem se setkala s dělením lidí na procenta kapacit v různých týmech, aniž by si lidé, rozhodující o podobném dělení, uvědomovali, že stejně jako nelze člověka bez nevratného poškození rozdělit fyzicky, nelze to ani mentálně. Navíc se často zapomíná, že i zaměstnanci jsou lidské bytosti s vlastními názory, pocity a emocemi, kteří se orientují ve své práci mnohem lépe než kdokoli jiný a také by rádi svobodně rozhodovali o svém pracovním osudu. Věřím, že pokud budeme k zaměstnancům přistupovat jako k dospělým a zodpovědným lidem, přinese nám to pouze výhody, a že doba, kdy byli zaměstnanci pouze čísla v tabulkách by měla být dávno pryč.
Jak bychom to tedy mohli dělat jinak a co nám takový přístup přinese?
Přiznejme si, že utilizace 100% “člověkohodin” je mýtus. Nikdo není schopný pracovat osm (nebo více) hodin v kuse, každý potřebuje čas na regeneraci, na vzdělávání, na inovace… Zvlášť, pokud chceme mít produktivní a spokojené zaměstnance, měli bychom na čas pro tyto aktivity myslet.
Snažme se vyvarovat “dělení” lidí ať už mezi týmy, nebo mezi různé oblasti práce. Pokud práci jednoho člověka rozdělíme mezi více různých témat, ubereme tak z jeho produktivního času velký kus na mentální změnu focusu.
Nezapomínejme, že zaměstnanci nejsou náš majetek, ani nesvéprávní jedinci, a že pro nás budou pracovat mnohem raději a s větším nasazením, pokud ucítí, že si vážíme nejen jejich práce, ale také jich samotných jako osobností.
Nemysleme si, že sami vymyslíme vždy to nejlepší řešení. Nebojme se zapojovat zaměstnance do řešení problémů, zvlášť pokud se jich přímo týkají. Pravděpodobně v takovém případě vymyslí lepší řešení, než s jakým bychom sami přišli a navíc budou poté mnohem angažovanější se do daného řešení pustit, protože bude jejich vlastní.
Nebojme se být k lidem transparentní a předávat jim maximum informací (více je v tomto případě lepší než méně), abychom jim umožnili se rozhodovat samostatně. Nakonec pak můžeme řešení některých situací nechat pouze na nich a sami sobě ušetřit práci.
Ano, možná je náročné udržovat lidi informované. Možná to bude trvat déle, než dojdeme řešení, když zapojíme větší množství lidí. A možná dokonce někdy dojde na dělení lidí mezi týmy. Pokud to ale bude výsledek společné diskuze a svobodného rozhodnutí konkrétních lidí, vždycky bude výsledek lepší, než kdybychom rozhodovali “od stolu”. Odměnou nám totiž pak budou mnohem spokojenější, zodpovědnější a více zapojení zaměstnanci, kteří budou svou práci dělat kvalitně a s radostí.