Jak vzniká můj vnitřní "prudič"? Letmé seznámení.

Když se narodíme, nejsme dvojmo ve smyslu "jsem" a "něco o sobě soudím". Jenom jsme. A pak se to začne měnit. Začneme si vytvářet sbírku hodnocení o sobě. Sbírku, kterou se většinou nikomu nechlubíme, vlastně o ní kolikrát ani nevíme. Podívejme se jen tak zlehka, jak taková sbírka vzniká.

Sebeobraz, sebehodnota, sebevědomí. Nejrůznější termíny, které každý používá malinko jinak. My si to tady zjednodušíme.

❔Jak se na sebe dívám?

❔Co si o sobě myslím?

❔Jakou mám podle sebe hodnotu pro druhé, ale i pro sebe?

❔Nakolik si věřím, že něco/všechno dokážu, a to v nejrůznějších oblastech (práce, vztahy, koníčky)? A ještě mnoho dalších názorů v naší soukromé sbírce.

Tento sebeobraz se vytváří v mezilidských vztazích, a to od nejranějšího věku. Proto se tolik mluví o bezpodmínečné lásce od rodičů. Pokud máme to štěstí a zažijeme ji (moc z nás to štěstí nemá, přestože se o to většina rodičů opravdu a s láskou snaží), máme dobrý základ pro slušný vztah se světem i pro vztah sami se sebou. Ale ani ideální rodiče nezajistí dokonalé sebevědomí. Další výraznou trošku do mlýna (tedy do sebeobrazu) přihodí další autority během děství a dospívání, první kamarádi a první partnerské vztahy.

⭐"Už nežer, začíná Tě být kus". Tátova poznámka jen tak mimochodem, když večer šmejdím v lednici.

⭐"Dej to sem, raději to udělám sama, tohle se nesmí pokazit." Chci si vyzkoušet něco uvařit a máma už mě vyhazuje od plotny.

⭐"Ta naše holka mi dělá starosti. Když si vezmu, jak se učí Hanička od sousedů - ti mají štěstí", zaslechnu rozhovor rodičů v obýváku.

⭐"Nenos sukně, máš v nich velkej zadek", prohodí můj první kluk na večeři na naše výročí, na kterou jsem se 2 hodiny připravovala.

⭐"Jsi stejná jako tvůj otec" říká pohrdavě (nebo s pláčem) moje matka, když se mi nechce nic dělat doma.

⭐"No jo, Nováková, zase za pět. To jsem zvědav, kam to v životě dotáhneš," prohlásí ironicky učitel.

⭐" A nechcete ji raději dát na basket? Pro balet se nehodí, je moc vysoká", zaslechnu učitelku baletu mluvit s mými rodiči, když jsem je konečně dostrkala k tomu, aby mě vzali do mého vysněného kroužku.

Tyhle věty mohou projít naší hlavou bez povšimnutí. Ale také se mohou navždy vrýt do našeho sebeobrazu. Stačí "správné" načasování, o čemž samozřejmě autor výroku nemá ani tušení. Taková nevinná poznámka - a kolik paseky dokáže nadělat! Někdy nás provází i celý život, pozorná ke každé přiležitosti, kdy se může připomenout. A přesvědčení, že jsem hloupá a neschopná, nebo tlustá a bordelářka (doplňte si dle svého gusta), je na světě, přiživováno znovu a znovu jako Nenasyta.

Původci těchto poznámek nám mohou ze života zakrátko zmizet (třeba uštěpačná matikářka), nebo nás mohou provázet se svými poznámkami roky. Dříve nebo později si ale vystačíme bez nich. Jejich výroky vytvoří dohromady novou vnitřní řeč (self-talk). A my se naučíme povídat si se sebou tak krásně, že by to jednoho dojalo.

☝️Pro tuto chvíli si naplno uvědomme náš vnitřní hlas. Ať už mu říkáme jakkoliv: vnitřní kritik, vnitřní prudič, negativní self-talk nebo ještě jinak, je to ten náš společník nebo společnice, kteří komentují každé naše hnutí. Doteď to byl neviditelný průvodce. Odteď si ho budeme setsakra všímat :). A už budeme vědět, že se zrodil v dětství a dospívání. Opakuje věty, které jsme slyšeli jednorázově v tu pravou chvíli nebo opakovaně - a vryly se nám do podvědomé paměti. Proč to dělá? O tom zas jindy :).

Nakoukněte dovnitř do sebe:

Uvědomte si nějakou typickou větu, kterou umíte "pochválit" třeba svůj vzhled. (Pro ty výjimky z nás, které si připadají opravdu krásné se vším všudy - můžete cvičení samozřejmě přeskočit :).

🌻 Co se vám ta věta snaží o vás namluvit?

🌻 Věříte jí?

🌻 Zapátrejte v paměti - v jaké situaci přibyla do repertoáru Vašeho vnitřního kritika?

🌻 A kdyby se tahle situace nestala nebo pokud byste této větě nevěřila, co by bylo jinak?

🥸 Špajzka s teorií (tady toho bude postupně přibývat):

Některé pocity (nejčastěji pocit viny, stud nebo strach) nás často přinutí jednat jinak, než chceme. Tyto pocity vyvolává náš vnitřní kritický hlas. Oddělení se od něj je základní krok k tomu, abychom se naučily mít opravdu rády. Náš vnitřní kritický hlas totiž nejsme my. Ani jsme se s ním nenarodily. Vznikl v našem dětství a dospívání.

💡 Líbilo se vám tohle malé nakouknutí?

Každý týden přidávám další porce psychoterapeutických jednohubek.

Přidejte se k předplatitelkám a buďte u toho:

👉 https://www.forendors.cz/lenkahaluzikova

Nebo si dopřejte rovnou celý dort – hotovou sérii plnou inspirace

👉 https://www.forendors.cz/lenkahaluzikova/s/byt-si-svym-nejblizsim-pritelem

Přechozí imaginaci najdete zde: Zapojme fantazii: Koho že to máme v hlavě?

Následující článek najdete zde: Jsem ve stresu! Tak si ještě přidám, aby to mělo pořádné grády!

#psychologie #psychoterapie #osobnirozvoj #vnitrnikritik