🚶‍♂️#29 O kouzlu rozstřelenosti aneb Co tě nezabije, to tě posílí! (snad)

Jsem člověk rituálů. 

Mám rád, když je každé ráno stejné: vstanu, napiju se vody s citronem, jdu se psem, zacvičím si, dám si sprchu, pak ideálně píšu, ale spíše už chystám svačinky dětem do školy. Někoho by to zničilo, mě to nabíjí. Jako meditace. 

V dubnu bylo všechno jinak. 

Dlouho jsem nezažil tak rozstřelený měsíc. 

Při zpětném pohledu do kalendáře je zřejmé, že to bylo dáno třemi událostmi: 

1. Premiéra mé hry Bečva (true crime)

2. Velikonoce na Maltě

3. Narozeninová jízda na kole 

(Pozn.: V práci se toho dělo taky poměrně dost, ale tohle je osobní newsletter.) 

Ad Bečva

Narovinu - každé zkoušení provází pocit, že vám chybí týden práce. Ale nám chyběl měsíc! Pocitově určitě. Tři velké ženy - Hana Briešťanská, Véva Lapková a Kateřina Liďáková - se ale pozoruhodně “kously” a ve spolupráci s dramaturgyní Ivou Mikulovou jsme ten riskantní tvar dotáhli do konce. O to větší byla naše katarze, když zazněl potlesk a hlavně reakce diváků. Teď máme furt plno a řešíme zájezdy: Praha, Ostrava, Zlín, Vsetín, Valmez, Rožnov, Choryně - no není to krása? Mám radost i díky Deníku Referendum, kterému jako projev úcty za to, co v téhle šílené kauze dokázal, posíláme z tržeb 10%. Napsali o tom tohle. Tady je náš program. A máme už dvě recenze. Jednu napsala Dita Dvořáková, tu druhou Karolína Stehlíková. (Příští týden pouštíme do prodeje červnový termín!) 

Ad Malta

Den po premiéře (byl to dobrý nápad?) jsme hned ráno odjeli celá rodina do Vídně. Se zpožděním. Strašné nervy, jestli to stihneme. Na letišti nám řekli, že letadlo má čtyři hodiny zpoždění… 

Čtyři dny v úplně jiném světě. Máme to jako rodina rádi - na Velikonoce zmizet, být spolu, intenzivně. To se povedlo. Dokonce jsme se několikrát koupali. Lidí tak akorát. A přestože jsme večer nosili svetříky, spálili jsme se do ruda. 

Mimochodem - věděl jsi, že se na Maltě řídí vlevo? Malta byla britskou kolonií od roku 1814 do roku 1964 a během této doby byly zavedeny britské právní a dopravní normy – včetně pravidla jízdy vlevo. Po získání nezávislosti už si to nechali. 

A ještě jedna poznámka: já si za ty čtyři dny odpočinul. Vypnul jsem vlastně hned první den. Kafíčko, focení, chození. Chill. Žena říkala, že pocit odpočinku měla až na letišti - při cestě zpět. 

Ad Kolo

Dal jsem si dárek ke svým čtyřicátým osmým narozeninám (dcera Stela se ve škole chlubila, že tatínek má čtyřiaosmdesát a mnohé prý dost překvapila) - narozeninovou jízdu na kole. Brno - Provodov. 122 km. Z místa, kde bydlíme na místo, kde jsme dvanáct let bydleli. Chtěl jsem zážitek. A ten jsem také dostal! 

Blbé je, že jsem neměl čas trénovat. 

Naštěstí mě nebolel zadek, ani záda. Šlo čistě o boj “kdo s koho”. Jestli já, nebo ten vtírající se pocit “stojí mi to za to”? Protivítr, kopce, došla mi voda - ale nakonec jsem do cíle dojel. Bylo to dojemné - slunce, čekala na mě celá rodina, bývalí sousedé a já se opil hned z první slivovice.    

A teď mi řekni - dá se v tomhle rytmu držet nějaké rituály? Psát si deník? Vstávat v pravidelnou dobu? Vždyť i ten pes musel být tři týdny v Beskydech, bo nebyl čas. 

Od dnešního dne je ale Jenny zase s námi. 

Snad to znamená, že se zase vrátím ke svým rituálům. 

Ke své meditaci. 

Ale nestěžuji si. Stálo to za to. 

Navíc znám tu pranostiku: Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší. 

Tož ať se ti daří! 

Petr Michálek 

👉 Co jsem četl

Panoptikum pana Perkinse od Ilony Dobrovolné, absolventky JAMU. Mezitím získala Magnesii literu!

👉 Co se chystám číst 

Dost se těším na Nexus od Yuvala Noaha Harariho. Právě vyšlo v mém oblíbeném nakladatelství. 

👉 Co jsem viděl 

Asi jako všichni: Konkláve. Dost milé překvapení. 

👉 Natočil jsem další podcasty!

S herečkou Annou Řehákovou o situaci v Kladně, dost osobní zpověď s Ondrou Vodičkou, a bohužel technicky nedokonalý s režisérem Michalem Dočekalem - silný vítr (a asi i má technická chyba) mě donutila váhat, zda s tím vůbec ven. Šíleně mě to mrzí, protože si Michala Dočekala dost vážím. Brzy bude mít v Brně premiéru! 

👉 Co jsem si koupil

Koupil jsem si tenhle foťák. Vypadá jako čtyřicet let starý, ale je to neskutečná mašina. Dívám se na svět skrz hledáček - a dost mě to baví!