Chceme chtít krále?

Ta otázka se vytrvale vrací nezodpovězená. Jak přesvědčit spoluobčany, že koncept konstituční monarchie je moderní a právě pro nás, národ fascinovaný siluetou pražského Hradu, velmi vhodný?

Otázku si kladli politicky organizovaní royalisté v roce 1990 a kladlo si ji vedení již řádné monarchistické politické strany v roce 2003. Otázka se vrátila při první přímé volbě prezidenta, ve které se do druhého kola probojoval aristokrat - Karel kníže Schwarzenberg.

Občas se otevřela debata o vhodném kandidátovi, zazněl i kompromisní návrh na prodloužení mandátu prezidenta na deset let s omezením volby na jediné období (byl by deset let klid a stejně všichni naši polistopadoví prezidenti zatím úřadovali deset let - Havel, Klaus i Zeman). Stále ovšem i pro nás platí okřídlené pravidlo, že každý národ má takového krále, jakého si zaslouží.

Každý národ má takového krále, jakého si zaslouží.

Opakované volební výprasky snad již jednou pro vždy vyřešily podotázku “kudy ne”, byť to stávající vedení Koruny České jistě zkusí v říjnu zase, ale stále nám chybí jasná odpověď na to “kudy a jak”?

Zkoušíme to přes historii i politologii, nabízíme příklady ze zahraničí. Mluvíme, debatujeme, prezentujeme, ale stále to není ono. Nedaří se nám vymanit z bubliny, ve které je všem vše dávno jasné. Každý průlom do velkého světa médií (např. Radim Špaček v DVTV) je brán jako kuriozita, takové to zvířátko na konec hlavních zpráv, případně záběry z různých setkání a pochodů působí jako špatně natočené reportáže z druhé či třetí fotbalové ligy, v níž dlouhovlasí neznámí hráči ve vytahaných dresech před prázdnými tribunami marně zkouší sprint na bahnitém trávníku…

Zkusme si tedy vyslechnout vox populi (vox Dei). Na Facebooku se objevila fotka z Audience a pod ní stručná a jasná otázka (předpokládejme ne-monarchistického) webu Zprávy z Brandýska: Chtěli byste zpět krále? A pod dotazem komentáře, ke kterým zkusíme vlastní komentář.

• Radši krále než komouše s politručkou... - narážka na minulost prezidenta Pavla a jeho manželky. Náš komentář: Dobře. Na Hrad si lidé přejí noblesní osobnost bez škraloupů.

• Namísto komouše, který činil pokání, byste tam měl komouše, který využil kontaktů a vybudoval byznys, údajně potravinářský.... - zde dotyčný asi opět reaguje na poslední prezidentskou volbu a hájí Petr Pavla. Náš komentář: Do debat si pamatujme, že pro běžné občany je král i prezident “hlava státu” a další detaily lidé nerozlišují.

• Myslíte, že v současné společnosti, kde bojujeme s ruskou propagandou a sváří se demokratická pravice s populisty, je čas na změnu celého státního zřízení? Náš komentář: Můžeme čekat na ono pověstné “okno příležitosti”, jehož případné otevření neovlivníme. Nebo se musíme smířit s tím, že naše téma bude vždy ve stínu aktuálnějších problémů.

• Zajel bych do Stadic a prvního borce s pluhem bych bral. Už se to jednou osvědčilo. A nebo potom někoho z Poděbrad. To by mělo jistou kontinuitu. Náš komentář: Obnově monarchie brání fakt, že se nikde neobjevuje “ten král”. Při vyslovení slova král se lidem vybaví: 1) nějaký film, 2) někdo jménem Král (například Jirka Král), 3) něco z historie… Tento fakt si, prosím, pomatujme, ještě se k němu vrátíme.

• Habsburci nás tady srali 300 let. Stačilo. Náš komentář: I když se historii a Habsburkům snažíme na Rádiu Radecký věnovat dost podrobně (a snad srozumitelně i pro Dvojkaře), stále si sami klademe otázku, nakolik bylo české národní obrození a následný rozmach a rozkvět za vlády Františka Josefa Prvního shodou okolností za vlády Habsburků, díky nim, nebo jim navzdory. V každém případě panuje na veřejnosti shoda, že Habsburkové nejsou Češi a to je po rozpadu nadnárodní monarchie a od vzniku “národního státu” faktický problém. Dokud některý z arcivévodů neodrecituje Máchův Máj v originále a nezajde na zápas národní hokejového týmu v dresu, budeme tahat za kratší konec provazu. I ti pyšní sasko-kobursko-gothajští britští králové se raději přejmenovali na Windsory, naučili se anglicky a chodí s pivem v ruce fandit umazaným “svým” fotbalistům a ragbistům.

• Aristokracii ano, Habsburky ne. Náš komentář: Viz výše.

• Upřímně, jestli bychom se měli vrátit k osvícenému panovníkovi … tak proč nevrátit na trůn českou šlechtu (v kontextu Přemyslovské linie): Lobkowiczové nebo Schwarzenbergové. Náš komentář: Viz výše.

• Ne a Rakušáka už vůbec ne... Náš komentář: Viz výše.

• Ani zaboha - bez komentáře.

• Máme na to? Víte kolik by to stálo??? Nové bankovky, pasy, atd. Náš komentář: S touto logikou bychom stále měli na Moravě Gottwaldov. Ovšem dotyčná má v jednom pravdu, musíme se připravit, že to bude velká změna, neříkejme lidem, že to bude o pár slovech v Ústavě.

• Ani nápad, dalšího politika, který naslibuje a rozkrade, to už je v téhle zasrané zemi taková tradice. Náš komentář: Je dobré lidem vysvětlit, že pokud by král kradl, okrádal by hlavně svou vlastní rodinu, poškozoval by své vlastní děti. Tím můžeme někoho přesvědčit, protože je to kontra-intuitivní a odporuje to českému rčení “Kdo nekrade, okrádá svou rodinu.”

• By to tu snad vedl k prosperitě (víc) než někdo, kdo má 4 roky na to si nahrabat. Náš komentář: Viz předchozí poznámka.

• Tak panovnik by nevadil… furt lepší jeden debil než ty stovky debilů co tam jsou furt na očích Náš komentář: Zajímavý postřeh. Nemusíme mířit ke hvězdám, abychom padli do mraků.

• Ne, republikánský systém má mnoho chyb, ale za mě dává šanci žít jednou lépe, jednou hůře. Tedy dává šanci. Král, dědic znamená, že celý život můžete žít pod špatným panovníkem. Nebo celý život pod dobrým. Prostě za mě v tom nevidím tu šanci. V republikánském systému, má možnost občan něco ovlivnit, dynastyjním je šance minimální (kromě anarchistů). Ne každý takový vládce byl moudrý. Dědičnost v tom tak velkou roli evidentně nehraje. Břetislav II, Bořivoj II. Náš komentář: V konstituční monarchii hraje král velkou roli, ale určitě nerozhodne o tom, zda bude náš život celý dobrý nebo celý špatný. I za komunistů svítilo v létě sluníčko. Král bude na Hradě, ne v obýváku každého paneláku.

• Ať žije český král a císař Svaté říše římské Petr Pavel I. Náš komentář: Do debat si pamatujme, že pro běžné občany je král i prezident “hlava státu” a detaily lidé nerozlišují. A že Češi mají rádi Cimrmana a (sebe)ironii. Většinou.

• V dnešní době by stejně neměl pravomoci jako před rokem 1918 a plnil/a by jen reprezentativní činnost (á la Anglie, Švédsko, Norsko, Holandsko, Belgie, Španělsko...) Náš komentář: Extra kvalitní postřeh. Dokud nespojíme obnovu monarchie s hlubším proměnou systému, marníme čas. Ano, s králem si ušetříme jedny volby, ale to je na změnu zřízení málo.

• A jako proč? Náš komentář: To se také ptáme, že?

• Vyžírků co nemakaj a stát jim dává peníze je u nás až až... a dalšího nepotřebujeme. Náš komentář: Je třeba veřejnost přesvědčit, že král není “jen další politik”, další “ombudsman”, ale že je jeho role mnohem širší. Včetně role jeho rodiny.

• Absolutismus je jediná správná volba ale tady si nejsem jistej. Náš komentář: Viz výše.

• Rozhodně ano. Habsburkové nám vládli dobře a dlouho. Náš komentář: Abychom pána nezklamali. V tuto chvíli se i kovaní čeští monarchisté baví o tom, že by král panoval a vláda vládla. Že by měl král přímou exekutivní moc nebo dokonce přímou soudní a zákonodárnou moc? Byli bychom i my pro? (Občas říkám, že ano, ale sám nevím, zda to myslím tak, jak říkám.)

• Právo chtít vám nikdo nebere. Náš komentář: Díky. To vrazíme do titulku.

• Krále si nezasloužíme. Náš komentář: I my tvrdíme, že každý národ má takového krále, jakého si zaslouží.

• Návrat zpět k monarchistickému zřízení určitě ano. Nezapomeňte, že jsme byli královstvím a to Královstvím českým od roku 1198 do roku 1918. To je naše historie, tam jsou naše tradice a kořeny. Vždyť se podívejte všude kolem. Ty nádherné památky, ať už zámky, panská sídla, založení královských měst, to vše máme díky Království českému, ne díky Československu. Např. nádherní jižní Čechy s překrásnými místy jako je Třeboň, Jindřichův Hradec, Bechyně, České Budějovice, Rožmberk a další by bez šlechty a zvláště jednoho rodu- Vítkovců a poté Rožmberků, vůbec nevznikly, nebo by neměly tu podobu jakou mají dnes. České království ano, ale v žádném případě ne s Habsburky. Máme tady šlechtické rody, které sahají až k Přemyslovcům. Náš komentář: Viz výše.

• Jedině, kdyby to nebyl eurofilní libtard. Náš komentář: Zde je třeba nejprve rozluštit význam slov a složit je do myšlenky. Asi mělo zaznít toto: Krále jedině, pokud by nebyl součástí beztvarého evropského establishmentu. Dobrá poznámka, viz výše.

Na první dobrou by se chtělo říct, že pro velkou většinu našich spoluobčanů je monarchie něco jako tento motocykl - krásný historický kousek, ovšem do dnešního silničního provozu jaksi nepraktický a tudíž nevhodný.

A jak zaznělo opakovaně, vše stojí a padá s osobou “krále”. Jestliže v roce 1988 šlo Českým dětem o provokativní kontrapunkt vůči zaprděnosti bolševiků, respektive v roce 1990/1991 o dědičnou alternativu k volené hlavě státu a dodejme ještě obnovu zemského zřízení v časech pomlčkové války, dvacetiletým prosíváním a cizelováním zůstal ve hře jen jediný proud monarchismu - o katolictví opřený legitimismus. A s ním snaha vrátit na český trůn Habsburky tak, jako se po roce 1815 na francouzský trůn vrátili Bourboni (což tedy nebyl dvakrát úspěšný projekt). Z politické strany se postupně stal fanklub Karla Habsburského, což nemyslíme nikterak zle, to je prostě fakt. A mnozí jsou na to skutečně hrdí a konečně mají pocit, že kápli na tu pravou notu. Legitimismus a nárok habsbursko-lotrinské dynastii jsou nyní i součástí stanov strany. A protože tomu tak je, bylo by rozumné tomu přizpůsobit název strany, strukturu, formu a aktivity.

Jak zaznělo opakovaně, vše stojí a padá s osobou “krále”.

Arcivévoda Karel Habsburský je inspirativní osobnost, na jednu stranu dostatečně moderní, při tom spjatý s tradicemi, pevně ukotvený v širším evropském prostoru a rozhodně bránící evropské hodnoty. Arcivévoda Karel Habsburský je pro nás ale především hlavou rodu s nesmírně dlouhou historií, rodu, který je s českými dějinami spojen od nepaměti v dobrém i zlém, je hlavou našeho panovnického rodu, dědicem trůnu ať na to nahlížíme, jak chceme. A do třetice je Karel Habsburský otcem korunního prince Ferdinanda Zvonimíra, čímž náš projekt nabírá vícegenerační rozměr.

Léty debat jsme dospěli k poznání, že nikdo jiný než hlava habsbursko-lotrinského rodu na český trůn stejně neusedne, ušetřme tedy práci sobě i svým spoluobčanům a odkryjme karty nejen v rámci stanov, ale i naplno při komunikaci s veřejností. Stejně se na “jméno krále” optají nejpozději v druhé větě. Spolek či strana či co si přejeme být nazvěme klidně rovnou Karel Habsburský českým králem. Pod touto značkou můžeme na veřejnosti vystupovat. Schytáme to zprava i zleva, viz úryvky z debaty na Facebooku, ale s tím určitě počítáme. Nemluvme tedy už o obnově monarchie, protože je to příliš abstraktní. Hovořme o prosazení Karla Habsburského na český trůn.

Pokud se chceme někde inspirovat, možná není od věci podívat se do Skotska, kde britští králové a jejich příbuzní vystupují pod nám neznámými tituly a erby (například vévoda z Rothesay). I my máme pro habsburské “císaře” své specifické české tituly a erby…

Do dalších let by mělo být hlavní snahou českých monarchistů představení Karla Habsburského české veřejnosti nejen na česky psaných oficiálních webových stránkách, ale hlavně osobně, pravidelnými akcemi alespoň dvakrát ročně s arcivévodovou účastí v Praze, Brně, Plzni, Olomouci, Hradci atp. Jakési dobře moderované monarchistické konference vždy na důležitá témata a i s dalšími hosty. Oslovme vhodně širší veřejnost - například v Brandýse - a také politiky a novináře. A vězme, že pokud se nám arcivévodu Karla nepodaří dostat na návštěvu do Prahy či Brna, nedostaneme ho ani na český trůn.

Pokud se nám arcivévodu Karla nepodaří dostat na návštěvu do Prahy či Brna, nedostaneme ho ani na český trůn.

A to už je pro tentokrát opravdu vše. Jsme rádi, že nás čtete. A pokud nás podpoříte předplatným, budeme pro vás psát častěji, radši a ještě lépe :)