To nebyl úklid, to byla genocida
Jednou takhle v neděli jsem si uvědomil, že už se mi na stůl v pracovně nic nevejde. A tedy, nastal čas úklidu pracovního místa. No, bylo to o trochu složitější, než se na první pohled zdálo. Co mě (kromě pracnosti) překvapilo, bylo to, čeho všeho jsem se mohl zbavit. Co jsem vyhodil a proč?
Jak probíhá takový klasický úklid? Nevejde se to na stůl, hodím to do šuplíku. Nevejde se to do šuplíku, věci ze šuplíku přesunu do police ve stole. No a když selže i to... Tak pak musí nastoupit pořádný úklid. A to přesně se stalo mě.
Bylo to brutální, nemilosrdné bez slitování... A výsledek mě překvapil. Co všechno jsem mohl vyhodit a proč vlastně? Nechci se tím chlubit, ale možná to bude inspirace i pro vás...
(ne)USB-C kabely: Zjistil jsem, že na počet položek je to jednoznacně to největší Doslova desítky různých kabelů, buď na jednom konci s USB-A a nebo na druhém s různými koncovkami, jako je mini-USB, mikro-USB a nebo lightning. S úlevou jsem zjistil, že kromě jednoho zařízení se starým micro-USB konektorem, už nic jiného než právě USB-C nepotřebuji. Takže jsem nechal pár šikovných oboustranných céčkových kabelů a zbytek letěl. Protože kabely dost překvapivě zabírají hodně místa, klasické klubko r mnoha konci zamotané do neuvěřitelného neřešitelného patvaru, nevyjímaje.
Joystick s leteckou pákou: Kdysi jsem se hodně nalítal, třeba ve hrách EuroFly - letecký simulátor pro nevidomé a nebo Zero sight. Ale teď už mě to tak netáhne. Navíc jsem zjistil, že připojení USB-A joysticku přes virtuální stroj na Macu do Windows 11 je problém takřka neřešitelný. Zavzpomínal jsem si na staré časy, chvíli uvažoval, že si ho nechám a ještě to někdy rozběhnu, ale nakonec letěl pryč taky.
Krabice s prázdnými CD a DVD: Doby vypalování jsou pryč, i když tahle nostalgie mě trochu schází. Zjistil jsem, že mám krabice víc jak 15 let starých prázdných médií, se kterými se stejně po té době již nedá nic dělat. Takže jsem je vyhodil. A stejně tak i krabice s prázdnými DVD, které jsem si schovával na vypalování filmů a seriálů, ale už to dávno nedělám. No ale, to bych to zase nebyl já, kdybych před tím půl hodiny nehledal stařičkou USB vypalovačku a jen tak z nostalgie si jedno DVD s několika soubory na Macu nevypálil. Vlastně jsem na Macu nikdy nic nevypaloval a tak mě překvapilo, jak je to ve Finderu jednoduché a přímočaré. Tak jsem si zablbnul, vyzkoušel si to - a pak jsem média vyhodil. Ale vypalovačku jsem si nechal, i v dnešní době se občas hodí.
Několik starých plotnových HDD: Ano, před dobou rychlých USB-C SSD, tady byly pevné disky i jako externí média. Samozřejmě, několik, do kterých jsem se nedostal a nemohl je smazat, jsem si nechal. Sice moc netuším, jak budu shánět stařičký Mikroplus-USB (takový ten široký bastardní konektor co rád na té delší straně vyklouzával v tu nejnevhodnější dobu), ale docela mě zajímá, co na těch discích je. A samozřejmě, budu doufat, že mi půjde šifrovací software, který jsem tenkrát používal.
Krytky na cokoliv: To byste nevěřili, jaké množství různých krytek jsem našel. Dnes už to v módě, díky odolnému USB-C není, ale kdysi se doslova k jakémukoliv konektoru dávala krytka. Bylo jedno, že nedržela, že byla křivá a že spadla jen jste se na ní křivě podívali. A tak do plastu letělo víc jak 2é různých nepoužitelných krytek a nástavců.
HDMI kabely první generace: Velké, neohebné a dost nespolehlivé kabely pro pvní verze HDMI. Dnes s novými HDMI rozhraními už stejně nejsou k ničemu, navíc konektory jsou už věkem dost zabordelené a tak bych je stjně radši nikam nestrkal. Takže letěly taky.