Výpočetní tomografie, známá pod zkratkou CT, je dnes běžnou a nesmírně užitečnou zobrazovací metodou. Pomocí rentgenového záření a počítačové rekonstrukce umožňuje podrobný pohled do těla pacienta. Významně převyšuje klasické rentgenové snímkování v možnosti rozlišit různé typy tkání.
V tomto článku si přiblížíme, jak samotné CT vyšetření probíhá, jaké jsou jeho technické základy a proč je v mnoha diagnostických situacích tak cenné.
CT vyšetření využívá ionizující záření, stejné jak u rentegnování. Proces vyšetření lze rozdělit do tří hlavních fází:
Snímkování (akvizice) 📸
Pacient je uložen na CT stůl, na kterém prochází přes gantry (v něm je schována rentgenka). Přístroj za pomoci ionizujícího záření procházejícího tělem v mnoha úhlech získává data – tzv. „syrová data“. Kvalita výsledku závisí mimo jiné na pečlivé přípravě pacienta, správné poloze a v mnoha případech i aplikaci kontrastní látky.
Rekonstrukce 🛠️
Pomocí softwaru jsou syrová data přeměňována na „řezy“ – tedy snímky v transverzální rovině. Výhodou je, že jednou získaná syrová data lze následně různě zpracovávat bez nutnosti opakovaného vyšetření pacienta.
Prohlížení 🔎
Rekonstruované řezy jsou zobrazovány přímo na CT stanici nebo mohou být k dispozici vzdáleně – např. pro konzultaci s jiným pracovištěm. Zároveň jsou tyto snímky uloženy do tzv. PACS (Patient Archiving and Communication System)
Každé CT vyšetření probíhá podle tzv. protokolu. Je to nastavení přístroje přizpůsobené konkrétnímu účelu a vyšetřované oblasti. V protokolech lze upravovat velké množství parametrů, lze je pojmenovat a uložit. Protokoly umožňuí standardizaci vyšetření, zajišťují opakovatelnost a optimalizují kvalitu snímků.
Výhody CT oproti rentgenu
Zobrazení řezů tělem, tj. transverzální snímky bez překryvů struktur
Možnost prohlížet snímky v různých rovinách a 3D rekonstrukcích
Vysoké kontrastní rozlišení – rozliší tekutinu od měkkých tkání
Možnost cílené úpravy zobrazení dle potřeby (windowing)
Existuje vícero synonym pro algoritmus (kernel, filter). Různí výrobci používají odlišné názvy, ale principy jsou dva:
Ostrost a detail – např. pro hodnocení kostí
Vyhlazení a kontrast – pro hodnocení všech měkkých tkání
Výběr algoritmu ovlivňuje i míru šumu ve výsledném snímku a určuje ideální okno pro prohlížení (windowing).
Podání kontrastní látky je nutné zejména při hodnocení měkkých tkání (játra, slezina, mozek). Bez ní jsou mnohé patologické změny špatně detekovatelné nebo nezjistitelné. U CT mozku je kontrast nezbytný, výjimkou jsou pouze posttraumatické stavy.
Celková anestezie – nutná pro kvalitní zobrazení. Někdy je dostačující hluboká sedace (závisí na konkrétním pacientovi).
Vyšší cena.
Ionizující záření – relativní nevýhoda, ale vyvážená přínosem.
Správné CT vyšetření vyžaduje součinnost klinika, anesteziologa a radiologa. Klíčová je přesná klinická otázka, dostatek údajů o pacientovi a specifikace požadovaného rozsahu vyšetření.
CT je přínosné tam, kde potřebujeme detailní anatomickou orientaci a rozlišení struktur.