Irma Geisslová

6. července roku 1855 se v Pešti v Uhrách narodila v rodině železničního úředníka Jana Slavomila Geissela nejstarší dcera Marie Karolina Filomena, později známá jako Irma Geisslová. Jako u každé ženy v té době, i u ní se očekávalo, že se dobře provdá, porodí dostatek dětí pro zachování rodu svého manžela a o manžela se bude do své smrti starat. Nakonec to ale celé bylo úplně jinak...

Z manželství Jana Slavomila Geissela a jeho ženy Marie rozené Fořtové se narodily čtyři děti, které se dožily dospělosti - dcery Irma (1855), Filomena (1857) a Emilie (1866) a syn Jan (1859). Otec byl vyšším úředníkem Rakousko-Uherské společnosti státní dráhy. To zahrnovalo spoustu cestování - rodina pobývala v průběhu let v Pešti, ve Vídni, v Brně, Pardubicích nebo v Praze.

Protože byl Jan Slavomil zároveň také českým vlastencem, nedovolil, aby jeho děti chodily do německých nebo maďarských škol, ale rozhodl se pro jejich domácí vyučování. Díky tomu dívky získaly vzdělání, které bylo v té době stále spíše neobvyklé.

V roce 1867 začal pražský pobyt rodiny, který skončil v roce 1874. Z tohoto období se zachovala pobytová přihláška - zde je ještě uvedena celá rodina.

Matka Marie ale v roce 1870 zemřela a na nejstarší dceru Irmu, v té době patnáctiletou, padla starost nejen o domácnost, ale především o její mladší sourozence, obzvlášť o nejmladší, teprve čtyřletou, sestru Emilii.

V roce 1874 se rodina znovu přestěhovala do Pešti, a to na dlouhých sedm let. V té době už Irma psala první básně - její zveřejněnou prvotinou byla báseň Na horách, která vyšla v časopisu Lumír v roce 1874. Následovalo publikování v dalších časopisech, jako byl Paleček, Ženské listy nebo Květy.

Po návratu z Pešti v roce 1881 žila rodina tři roky v Praze, aby se následně v roce 1884 přestěhovala do Jičína, odkud pocházela Irmina matka Anna a kde tak měla rodina příbuzenské vazby. Otec odešel do penze a rodina musela vyžít s velmi nízkými příjmy - otec dostával státní penzi, Irma pak měla skromné výdělky za publikační činnost a občas dostávala podporu od vlasteneckého spolku Svatobor.

Svou první sbírku básní, nazvanou Immortelly, vydala vlastním nákladem za podpory Jana Nerudy v roce 1879. Právě tato sbírka byla jejím klíčovým dílem, zde se nejvíce odráží vzpomínky na zemřelou matku nebo ztracenou lásku. Sbírka ale nebyla dobovou kritikou příliš dobře přijata, a tak se Irma posléze více zaměřila na prózu.

Mezi její díla patří povídky Lid na železnici (1885) nebo romány Vlnobitím ku přístavu (1888) či Mračný a Hrabín (1895). Pro děti publikovala básnické sbírky Luční kvítí (1882), V písních a květech (1888) a Lípové květy (1892), později i povídku Venouš (1905).

Inspiraci nacházela nejen v předčasném úmrtí matky a svém stesku po ní, ale také v železničním prostředí nebo v krajině Jičínska, z níž vzešla lyrická sbírka Z Podkrkonoší (1889), oceněná cenou spolku Svatobor.

V roce 1896 zemřel její otec a Irma pak žila s rodinou své nemocné sestry Emilie, která trpěla onemocněním páteře. V roce 1913 se u Irmy projevila rakovina prsu. Po krátkém boji s nemocí Irma 27. května 1914 zemřela a byla pohřbena na jičínském hřbitově.

Po její smrti sestra Emilie vydala soubor Básně z pozůstalosti I. G. (1915), v němž se objevily především vlastenecké verše, zatímco intimní texty zůstaly nevydané. V Jičíně byla v roce 1935 odhalena pamětní deska na domě, kde Irma žila, a v roce 2005 se u příležitosti 150. výročí jejího narození konala řada kulturních akcí. Na její počest nese jméno jičínské Nábřeží Irmy Geisslové, přesto je dnes její dílo víceméně zapomenuto, ačkoli byla ve své době řazena mezi přední autorky české literatury.

-b-