#38 - Fenomén manifestace - přitáhni si do života, co si přeješ…

Kdo z nás by si nepřál oplývat schopností přitáhnout si do svého života pouhou myšlenkou, nebo sérií myšlenek, vše, co si přejeme. Této aktivitě se říká manifestace (asi bychom to mohli interpretovat jako myšlenkové prezentování ideje, názoru nebo přání - zhruba podobně, jako když se dav lidí sejde na náměstí a hlasitě prezentuje svoje přání) a já se v tomto článku - na základě vlastních zkušeností, a také trošku za pomocí vědy, podívám na to, jestli manifestace funguje, a pokud ano, tak jak. Mluvit tedy budu zejména o manifestaci během meditace…

Pokud bych měl teď hned odpovědět na přímou otázku jestli manifestace funguje, tak moje odpověď by byla - ano funguje, ale… A právě ono “ale” je na celém fenoménu manifestace to nejklíčovější. Takže než se dostaneme k tomu, jak manifestaci praktikuji, musíme to vzít trošku kolem a kolem a vložit pár mých myšlenek do kontextu. Ještě bych rád dodal, že vše, co tu bude dnes psáno, reflektuje moji osobní zkušenost a moje osobní názory a rozhodně to není žádným zaručeným návodem na to, jak si přitáhnout do života cokoliv budete chtít.

A ještě jedna drobnost pro začátek - k získání některých dat jsem používal umělou inteligenci - přesněji řečeno GPT a její modul GPT3. Pokud bych si měl sám shromažďovat data z vědeckých studií, tak by mi to zabralo dny práce, s GPT to máte hotovo za pár sekund.

Zatímco meditace má prokazatelný vliv na přetváření našich mozkových synapsí a nespočet studií potvrzuje, že vědomá meditace má nezpochybnitelný vliv na lidskou psychiku, manifestace je narozdíl od meditace přeci jen minimálně jednou nohou ve sféře spirituality. Když už ale jsme u vlivu meditace na duševní zdraví, pojďme se krátce podívat na to, ve kterých oblastech má dle vědeckých a lékařských studií největší dopad:

1. Úzkost a stres: meditace může pomoci snížit úzkost a stres a zlepšit celkovou pohodu.
2. Deprese: meditace může pomoci snížit příznaky deprese a zlepšit náladu.
3. Problémy s řízením emocí: meditace může pomoci rozvíjet schopnost regulace emocí, což může vést k lepšímu zvládání výzev a stresových situací.
4. Nespavost: meditace může pomoci zlepšit kvalitu spánku a snížit nespavost.
5. Koncentrace a pozornost: meditace může pomoci zlepšit koncentraci, pozornost a výkonnost v práci nebo škole.
6. Sebeúcta a sebedůvěra: meditace může pomoci rozvíjet sebeúctu a sebedůvěru, což může vést k lepšímu sebevědomí a kladnému vnímání sebe sama.
7. Vztahy s druhými: meditace může pomoci zlepšit komunikaci a vztahy s druhými, což může vést k lepšímu porozumění, soucitu a empatii.
8. Celková pohoda a kvalita života: meditace může pomoci zlepšit celkovou pohodu a kvalitu života, a to jak psychologicky, tak i fyzicky.

Osobní spiritualita, ateismus nebo teismus, má velký vliv na to, jak budeme k manifestaci přistupovat, ale hlavně na to, jak moc budeme tzv, orientováni na výsledek. Tedy jak moc budeme dávat do souvislosti manifestaci a skutečné události, které následně budou v intencích toho, co jsme se snažili do života přitáhnout. Zarytí materialisté budou pravděpodobně jakékoliv spojení odmítat, idealisté naopak sveřepě tvrdit, že celý vesmír se spojil, aby jim to přání splnil. Proto považuji za nutné usadit sebe na lince mezi materialismem a idealismem, abyste mohli svým vlastním kritickým myšlením posoudit míru ohnutí mých myšlenek směrem k výsledku, který bych si přál.

A začněme rovnou od podlahy - Bohem…Ostatně i ve svém povídání o meditaci jsem použil slovní spojení - modlitba je způsob, jak mluvíme s Bohem, meditace je způsob, jak Bůh mluví s námi. Boha nevnímám tak, jak nám jsou jeho různé formy prezentovány náboženstvími po celém světě, ale jako (pokud existuje) určitou entitu, která stojí nad naší verzí reality. Pokud byl Bůh skutečně tvůrcem vesmíru, ve kterém žijeme, pak má dozajista schopnost zasahovat do jeho dění. Jestli tak činí nebo ne, je věc jiná. Filozofický a myšlenkový směr zvaný “deismus” uznává Boha jako stvořitele, nicméně odmítá jakékoliv jeho zásahy do našich životů - podle deistů se ze stvořitele stal pozorovatel. Do určité míry je mi právě tento názor nejvíc sympatický, má to ovšem opět své ale…

K existenci Boha obecně - odmítat jeho existenci je jednoduše nemožné, protože doposud nebyla nezpochybnitelně vyvrácena. Pokud tedy sveřepě odmítáme připustit možnost toho, co nebylo nezpochybnitelně vyvráceno, dělá to z nás fanatiky. A platí to i obráceně samozřejmě. I člověk hluboce věřící v Boha by měl připustit, že se prostě a jednoduše může mýlit. Optikou tohoto je pak matematická možnost existence Boha přesně 50%. Co tedy rozhoduje o tom, na jakou stranu se přikloníme? Proč někteří věří a někteří nevěří? 

Jedním z faktorů je dozajista výchova. Dalším faktorem jsou pak vlastní životní prožitky, které naklání misku vah na tu, či onu stranu. Ve prospěch nevěřících hraje zejména fakt, že svět prostě není jen hezké místo k žití a ve světle krutostí, hladomoru, válek a dalších lidských neštěstí pak vyvstává argument - kdyby Bůh existoval, připustil by tolik bolesti? Zmínění deisté mimochodem připouští, že ano…

Pak tu ale taky máme každý z nás celou řadu osobních nevysvětlitelných událostí, které sami definujeme jako zázrak a stavíme vysoko nad náhodnou souhru momentální okolností a prostého štěstí v danou chvíli. Právě tyto momenty mohou překlápět naše osobní přesvědčení směrem k idealismu -  víře v něco víc, než co lze vědomě ovlivnit. 

Nesmíme ale zapomínat ani na vědu. My dnes víme, že o fungování našeho vesmíru toho vlastně moc nevíme. Existuje nepřeberné množství pozorovatelných fenoménů, jejichž podstatu prostě neumíme vysvětlit. Už jen samotný fakt, že z neživé hmoty vznikla živá hmota, dále pak kvantové jevy a nebo například můj nejoblíbenější nevysvětlený fenomén - co je to vlastně vědomí. Netušíme…

Moje osobní prožitky, v kombinaci s fascinací vědecky nevysvětlitelných přítomných jevů, ze mne dělají přeci jen více idealistu, než materialistu. Například v otázce vědomí jsem ochoten v sobě přiznat určitou míru panpsychismu - tedy víry v to, že existuje nějaká forma kolektivního vědomí, které je v určité míře zastoupeno v jakékoliv hmotě. Tedy, že i kámen má jistou, byť naprosto primitivní, formu vědomí. Samozřejmě ruku do ohně bych za to nedal, ale rozhodně mě tento myšlenkový proud baví a vzestup popularity panpsychismu společně s tím, jak roste snaha objasnit vědomí ukazuje, že nejsem zdaleka sám. A taky mě to nutí se jak k lidem, tak i k věcem chovat pokud možno slušně…

Zpět k mému druhému ale, které bylo použito při zmínce o deismu. Ano, Bůh podle mě nezasahuje do dění v našem světě, ale to neznamená, že na úrovni podvědomí, vědomí a myšlenek neexistují mechanismy a zákonitosti, které mohou aktivně formovat naši vlastní realitu, a které neumíme doposud vysvětlit.

Teď už tedy víte, že můj názor na manifestaci bude do určité míry ovlivněn idealismem - tedy budu spíše inklinovat k tomu, že při posuzování jevů jako souhra okolností, náhoda, štěstí nebo síla myšlenky, se mírně přikloním na metafyzickou stranu a sázku na to, že existuje něco víc, než jen materialistický svět kolem nás, a to něco víc může pracovat v náš individuální prospěch, bych s radostí přijal. K dlouhodobému profitu mi stačí pravděpodobnost 51% a o té jsem vnitřně přesvědčen.

Pokračování příště…