Říjnové dny nás vrací k sobě
Blíží se polovina října a vidíme, že se děje mnoho situací, které nás vrací do naší podstaty. Vyvolávají v nás reakce, které mohou být bouřlivé nebo nás vedou do smutku, splínu a melancholie. Přichází náhle, bez varování a umí jít pěkně do hloubky.
Poté, co září mnohé dokončovalo, ukončovalo, zavíralo, ať už pod naší taktovkou nebo se o to postarala vyšší moc (ať už pod tím osobně máte náhodu, Vesmír nebo Boha) se otevírá prostor právě pro to, abychom si zopakovali, co je naší osobní podstatou, hodnotami, esencí… A právě na to potřebujeme testovací situace, protože jinak se to prostě neukáže.
Ti, kteří intenzivně pracovali na své vlastní “opravdovosti” a byli ochotni se potkávat se svými stíny posledních devět let a obzvláště pak letošní “hamletovský” rok, tak zůstávají v úžasu a fascinaci, jak se věci “samy” skládají. I to nečekané a náhlé vnímají jako proces transformace, a i když to může občas vyvolat diskomfort, dostávají se brzy do vnitřního klidu, rovnováhy a stability.
Ti, kteří se rozhodli, že ještě nepřišel čas na shození závojů iluzí a autenticitu a raději prozatím volí zdánlivě pohodlnější cestu schovávání se za mnohá pravidla, vzorce, systémy přesvědčení a manipulace, které však už neslouží (nikomu), mohou být v tomto závěrečném čase letošního roku naplněni obavami, pochybnostmi a strachy, které se však nerozpouští a naopak přitahují další a další podobné energie (situace, komunity, lidi, výroky, posty, ….), tudíž mohou žít v docela “děsivém světě”. Není to žádné selhání. Je to volba a tu je třeba plně respektovat.
Ať už to máte jakkoliv, je třeba vnímat to, že kolem sebe máme lidi (a mohou nám být velmi blízcí), kteří svoji volbu udělali odlišně od té naší. Což je samozřejmě zcela v pořádku. Můžeme se na ně dívat a mít pocit, že utíkají sami před sebou, nalhávají si něco pro nás zcela jasného, odmítají převzít odpovědnost za svá rozhodnutí a kličkují před vlastní důležitou volbou, což je vyčerpává a vy můžete mít pocit, že si energii chtějí následně dosycovat z vás. Nezlobte se na ně, nedělají to vědomě. Obvykle. V takovém případě však nedává smysl s tím (s nimi) bojovat, nýbrž udělat vše proto, abyste se energeticky, mentálně i emocionálně oddělili a stali pouhými pozorovateli. Jako na divadle. Pošlete jim přes “vesmírnou wifi” své modlitby a přání zacílené na povzbuzení, nikoliv na výsledek. Nevíme, co je pro ně nejlepší, ale můžeme jim přát odvahu, klid, rozvahu, důvěru, mír v duši a další velmi podpůrné nástroje na jejich cestě.
Letošním rokem se nůžky, které se poslední roky otevíraly, zcela oddělí. Nýtek, který drží obě části praskne. Žádná polovina nikam nezmizí. Jen bude oddělená. Z obou se stanou samostatné “nožíky”, které si budou krájet své vlastní zkušenosti. Ty mohou být ale samozřejmě (a pravděpodobně i budou) od příštího roku docela odlišné. Jedna polovina bude na vlně tvořivosti a konstrukce. Druhá na vlně paralýzy a destrukce. Vše je v souladu. Nic není špatně. Spolupráce bude nadále, ale bude mít jiné hranice, jiná pravidla, jiné vymezení. Jako když se podíváme na monádu (černobílý symbol jin a jang). Jasné hranice, potkávající se linie v sinusoidě, prohozené středy.
Letošní podzim nám bude pomáhat čistit ty vztahy, kde náš “nýtek” praskne, abychom mohli z tohoto vztahu odejít ve vděku, pokoře, radosti, že jsme jej mohli žít i ve smutku, že končí v podobě, v jaké jsme ho znali. Abychom si mohli zvědomit, kde to s námi uvnitř nejvíce pracuje, kde nás to trigruje a co vlastně za emocemi vzdoru a rozporuplnosti sami máme. Když se s tím potkáme, dokážeme udělat rozhodnutí co s tím sami uděláme. Protože, jak už řekl řecký filozof Epiktétos “Není důležité, co se stane, nýbrž jak na to zareagujeme”.
Využijte daru v podobě letošního rychlého nástupu podzimu pro zvědomování, rozjímání, hledání odpovědí. Také pro vnitřní rozhodnutí a poléčení všech “rozchodů”, které se nám letos staly a ještě stanou. Když nebudete vědět jak na to, tak si napište. Pošlu vám inspirativní návod na nějaký rituálek.
Eliška