#2 Proč kreslit? (altruistické i sobecké důvody)
Raději posloucháte? Audio verzi najdete na konci newsletteru.
Možná to znáte.
Přiběhne za vámi dítě, vnučka nebo neteř, v ruce pastelku, křídy a v očích naději:
„Nakreslíš mi vesmírnou loď?“
Jenže vy zvládáte sotva domeček s plůtkem a kytičkou. Dítě s povzdechem odchází si vše nakreslit samo. A vy zůstáváte s mírně zvýšeným tepem a tichou vzpomínkou na to, jak možná kdysi někdo okomentoval vaše kreslení:
„Tohle není umění, to je čmáranice.“
„Ty prostě radši už nekresli.“
„Takhle se to dělá správně.“
Jen pár vět, které lidi dokážou odradit od kreslení i na desetiletí.
A z výtvarné výchovy se místo hry a objevování stal výkonnostní předmět. Hlavně, aby to bylo správně a aby se to dalo oznámkovat.
🎨 Kreslení jako způsob myšlení
Přitom právě kreslení rozvíjí schopnosti, které jinde ve škole chybí:
kreativní a kritické myšlení,
zvídavost a odvahu zkoušet nové věci,
schopnost učit se z chyb a hledat nečekané souvislosti.
Děti, které před dvěma měsíci nastoupily do první třídy, půjdou do důchodu kolem roku 2088. Podle odhadů tyto děti změní svoje profesní směřování za život asi tak 8-10x (konzervativní odhad). Není divergentní myšlení, zvídavost a schopnost hledat nová řešení na nenadálé situace něco, co by se jim mohlo sakra hodit?
🧠 „Já prostě nemám ten gen na kreslení“
Až 25 % lidí tvrdí, že nemá vizuální představivost.
A 90 % věří, že postrádá „gen kreslení“.
Ale pravda je prostá: kreslení je dovednost.
Stejně jako zavazování tkaniček.
Každý se to může naučit.
Jen většina z nás přestala dřív, než se to stihla naučit.
🌱 Kreslení jako wellbeing
Teď ale trochu sobečtěji:
Proč kreslit, když je toho tolik jiného na práci?
Protože kreslení je způsob, jak zastavit svět.
Když kreslíme (myšleno kreslit podle předlohy), musíme se opravdu dívat.
Musíme pozorovat, hledat světlo, stíny, proporce —
a tím se na chvíli ztiší celý svět.
Mozek dostane zprávu:
„Jsi v bezpečí.“
Zpomalení spouští regeneraci, snižuje stres, zlepšuje paměť i pozornost.
Jak píše Natálie R. Beerglowová ve 3K speciálu Michelle Losekoot:
„Tvorba není útěk, je to regenerace.“
Tvoření:
aktivuje prefrontální kortex (centrum empatie a plánování),
snižuje činnost amygdaly (centrum strachu),
podporuje tvorbu dopaminu,
zvyšuje neuroplasticitu – schopnost učit se nové věci.
Píše, že se sice nevykreslíte ze smrtelné nemoci nebo manželské krize, ale tvorba vám pomůže lehčeji a příčetněji zvládnout náročné období.
Nečekejme až bude dobře abychom mohli tvořit, ale tvorbou pomáhejme sami sobě a ve výsledku i okolí, aby bylo lépe.
✏️ První cvičení: Kreslířská rozcvička
Začneme zlehka.
Můj kamarád, ilustrátor David Böhm, má jednoduchý ranní rituál:
Nastaví si kuchyňskou minutku na šedesát minut a jen tak čmárá.
Bez cíle, bez hodnocení. Jen rytmus, ruka, dech.
Vy zkuste třeba jen patnáct minut.
Nastavte minutku na telefonu.
Vemte si papír, pero.
Dovolte si kreslit bez očekávání.
Kruhy, čáry, vlny, stínování, začárejte celý papír… jak vám bude libo.
Nikdo to neuvidí. Stačí, že to bude.
Možná po pár minutách ucítíte, že se něco uvolní.
To je ono. To je začátek.
🪶 Chci vás pozvat k malé výzvě:
Zkuste si tuhle rozcvičku a pak mi napište —
jaké to bylo na začátku a jak na konci.
Co se změnilo?
P.S.: Mimochodem knížky Davida ve vás rozhodně kreativitu probudí. Doporučuju A jako Antarktida nebo Hlava v Hlavě - obě vyhráli magnesii literu v kategorii dětská kniha, ale nenechte se zmást, jsou to knihy pro zvídavé lidi, ne jen pro děti (podobnost názvu sekcí je čistě náhodná).