#4 Kde na to vzít čas?
Můj táta má jednu vlastnost. Když se pro něco nadchne, vezme to ve velkém. Nedávno nastoupil do důchodu a rozhodl se malovat – zaplatil si rovnou dva kurzy malby, nakoupil barvy, plátna i knihy o míchání barev. Taky se rozhodl péct pizzu, a tak na chatě staví pec – rovnou i s udírnou a grilem.
Hluboký ponor a nadšení pro koníček, které po čase vystřídá jiné, je celkem typické pro lidi s ADHD. Tajně si myslím, že jeho lehkou formu máme s tátou společnou. A dokážete si asi představit, že mu to množství času, které na tyhle ponory má, nepokrytě závidím (i když ho má poctivě vydřené a zasloužené).
Je to něco, co si já – a asi většina z vás – dovolit nemůžeme. Proto vám v tomhle díle chci předat pár rad, které jsem vyčetla a vykoukala od dalších tvůrců. Takže, kde na to sakra vzít čas?
Kde vzít vůli začít
Možná ale udělejme ještě krok zpět a začněme tím, kde najít vůli vůbec začít. Možná se vám totiž představa, že sedíte v poklidu se skicákem, líbí – ale nemůžete se dokopat k tomu začít.
Co nám o prokrastinaci nikdo neřekl
Slovo prokrastinace jsme už asi všichni slyšeli, že? Zajímavý pohled na ni jsem ale získala díky knížce Malé experimenty. Nevykládá ji totiž jako nesoulad mezi naším aktuálním a budoucím já, jak se často říká, ale jako nesoulad mezi naším emocionálním a racionálním já – mezi tím, co nás těší, a tím, co je pro nás „racionálně dobré“.
Autorka také píše, že porazit prokrastinaci je těžké hlavně proto, že ji máme spojenou se studem a hanbou. A pod vlivem těchto emocí se něco jako „pevná vůle“ k životu probouzí opravdu těžko.
Anne-Laure Le Cunff proto radí, abychom ji brali spíš jako alarm – upozornění, že stojí za to zamyslet se, proč se nám do té činnosti vlastně nechce. Doporučuji přečíst si celou kapitolu o prokrastinaci – konečně vám někdo dá kloudnější návod, jak ji obejít jinak než pomocí „silné vůle“ nebo časovače na 20 minut.
Pokud se vám do toho nechce, tak zkráceně: probuďte v sobě zvědavost. Jeden z nejmocnějších nástrojů umělců, vědců i mindfulness koučů.
Co mi bránilo začít
Ptala jsem se sama sebe: Proč kreslení odkládám?
Nevím kdy.
Pořád mám důležitější věci na práci.
Děti stejně budou chtít kreslit něco jiného, než chci kreslit já.
Nebo mi obrázek pokreslí.
Nenakreslím nic pořádného.
NEBUDE TO PERFEKTNÍ = NEMÁ SMYSL TO ANI ZKOUŠET.
Perfekcionistka ve mně se ozvala.
„Jenže já přece chci kreslit pro radost, pro duševní pohodu, pro to, abych si užila proces – ne kvůli výsledku,“ řekla jsem si. A najednou to šlo mnohem snáz. Uvědomila jsem si, že mi stačí i 10 minut denně. Nemusí to být hodina a půl pro „dokonalý obraz“.
Když jsem si tohle uvědomila, přestala jsem se na sebe zlobit, že se mi nechce. A místo toho jsem začala hledat drobné způsoby, jak ten odpor obejít.
Kde vzít těch 10 minut
Jak píše Austin Kleon:
„Čas najdete tam, kde drobné. Po kapsách, zapadlé ve skulinách dne.“
Po cestě do práce, při čekání na dítě před školou, než se uvaří voda na čaj. Vytáhněte skicák v tramvaji a nakreslete záda cestujícího před vámi. Nebo ho nechte v kuchyni a nakreslete hrnek, než se dovaří a vylouhuje čaj.
V duchu Atomových návyků je dobré svázat nový návyk s nějakým starým. Když jsem chtěla začít zase s jógou, zařekla jsem se, že pokaždé, když si uvařím kafe, udělám jeden pozdrav slunci.
Malé rituály, které spouští tvoření
Vybudujte si svou svatyni – posvátný čas nebo místo. Spojte kreslení s konkrétním okamžikem nebo prostorem: při čekání na autobus, těsně před spaním, u pracovního stolu nebo třeba na jedné konkrétní lavičce v parku, kterou pravidelně míjíte.
Pravidelný čas nebo místo. A deset minut denně.
Jo – a někomu ještě pomáhá něco, čemu říkám skokanský můstek. Z něj skočíte přímo do vln tvoření. Může to být vůně – třeba levandulový roller. Čich je jeden z nejsilnějších smyslů, pokud jde o vyvolávání vzpomínek. Navěsit na něj nový zvyk může být překvapivě účinné.
Někdo podporuje kreativitu rituálem – třeba tím, že přejde do rohu místnosti a udělá tři hluboké nádechy. Každopádně je to něco, co můžete udělat kdekoliv, a po čase si tělo zvykne, že právě tohle znamená: „Teď se tvoří.“
Mozek miluje předvídatelnost
To jsou drobnosti, které vám pomůžou porazit odpor – nebo ho aspoň obejít. Mozek má rád předvídatelnost. Předvídatelnost znamená bezpečí. A bezpečí, jak už víte z prvního dílu, spouští regeneraci.
Tak šup! Vyberte si místo, čas nebo obojí a ukradněte si každý den svých deset minut na kreslení (nebo na cokoliv tvůrčího, co vám navodí pocit flow). Protože když si najdete svých deset minut, svět se na tu chvíli zastaví.
A to za to stojí.
Vaše Zuku
P.S.: Úkol je snad jasný že? Vybudujte si svoji svatyni a odrazový můstek a dejte vědět, jak se drží ❤️