#8 Umění jako ideální prostor, kde se můžete naučit chybovat bez výčitek
Našli jste v sobě perfekcionistu? Myslím, že tuhle část v sobě máme trochu všichni. Záleží ale na tom, jak moc je krmená — nejdříve našimi rodiči a jejich očekáváním, později v dospělosti námi samotnými.
„Perfekcionismus je jen elegantní forma strachu.“ — Elizabeth Gilbert
„Perfekcionismus promění hru v test.“ — Austin Kleon
Chyby nejsou výsada dětství
Každý umělec nějak začíná — a měli bychom si připustit, že chybovat patří do každého věku. Umění je ideální prostor, kde se můžete naučit chybovat bez výčitek, jemně, postupně. Chyba je v umění totiž mnohem subjektivnější, a leckdy se právě ona stane základem stylu.
Od vynálezu fotoaparátu navíc ztratilo smysl snažit se o co nejvěrnější nakreslení reality. To stejně zvládne fotoaparát nebo mobil. Kresba a malba se staly hlavně prostředkem sebevyjádření, ne dokumentace.
Když omezení otevře dveře ke stylu
Phil Hansen si při studiu poškodil nerv. Třas rukou byl tak výrazný, že školu nakonec musel opustit. Jenže kreslení mu chybělo. A tak si našel vlastní cestu — začal kreslit pomocí čmárání, třasu, vrstvení. V omezení našel svůj styl i superschopnost.
Leigh Easthope, účastník soutěže Glow Up, je částečně barvoslepý. Mohl by to brát jako handicap. Místo toho našel sílu právě v tomhle omezení — více pracuje se strukturou, světlem, stínem, a barvy vnímá jinak, osobitěji.
Touhle kreslit realisticky je tedy dávno pasé. Skoro bych řekla, že je to až nežádoucí, pokud chcete najít svůj styl.
Mezera mezi vkusem a schopnostmi
„Na začátku máte skvělý vkus, ale neumíte dělat skvělé věci. Mezi tím je mezera. Jediný způsob, jak ji překlenout, je udělat obrovské množství práce.“
— Ira Glass
A právě tady se nejčastěji ozývá perfekcionismus: „Ještě počkám, až to bude lepší…“ Jenže ono to lepší nebude bez toho kreslení.
Jak se tedy pustit do kreslení bez paralýzy snanou o dokonalý výsledek? Tady je pár tipů od zkušenějších:
1. Dílo spalte
Tvořte jen pro radost z procesu.
Nakreslete — a spalte.
Zahrajte — a nenahrávejte.
Vyfoťte — a fotku hned smažte.
Myšlenka, že po vás nezůstane žádný záznam, je nečekaně osvobozující.
2. Změňte nástroj
Zkuste médium, které přesnost ani neumožňuje:
tlustý fix, široký štětec, tuš foukanou brčkem.
Chyby se snadno „svádí“ na nástroj, uvolníte se a dovolíte si být nedokonalí.
3. Mějte „ošklivý skicák“
Skicák má být skicák, ne památník.
Pokud to nedokážete pustit, založte si prasící skicák — místo, kde je povoleno úplně všechno: mazat, zkoušet, kazit, experimentovat.
4. Vytvořte to nejhorší umění
Cíleně.
Bez tlaku, bez snahy o něco pěkného.
Je to nejlepší způsob, jak obejít vnitřního kritika.
5. Omezte se
Omezení jsou bránou ke kreativitě.
Méně možností = méně tlaku.
Vyzkoušejte třeba:
malovat jen dvěma barvami,
kreslit levou rukou,
kreslit poslepu,
kreslit jedním tahem,
nastavit si časový limit.
A nakonec…
Perfekcionismus nás často paralyzuje.
Ale tvoření je především hra, objevování, zvědavost.
Každá chyba, každý nepovedený tah, každý „ošklivý skicák“ je součástí cesty k vlastnímu stylu a k tvořivé svobodě.
Nechte dokonalost být.
Začněte hrát, zkoušet, objevovat.
Svět potřebuje vaše dílo — právě takové, jaké je.