Jak Trump učí Rusy bát se oceánu

Úvod

Zatímco se Evropa stále ještě dohaduje nad tím, jakou barvu razítka použít na formulář o zákazu pojištění, v severním Atlantiku se odehrává docela jiný příběh. Je to příběh o větru, slané vodě a speciálních jednotkách Navy SEALs, kteří se slaňují na palubu rezavého tankeru, jehož posádka se ještě před pár hodinami zoufale snažila přemalovat jméno lodi.

Je leden 2026. Uprostřed bouřlivých vod mezi Islandem a Skotskem se kymácí tanker Marinera. Ještě před týdnem se jmenoval Bella 1. Ještě před měsícem to byl jen další bezejmenný duch v masivní, rezavé armádě zvané „stínová flotila“.

Kapitán má na stole instrukce z Moskvy: „Vydržet, pomoc je na cestě.“ Ale když se podívá na radar, nevidí tam slibovanou ruskou eskadru. Vidí tam americké hlídkové letouny P-8A Poseidon a britské průzkumné stroje, které nad ním krouží jako supi. A o pár hodin později už nevidí nic, protože mu na můstku stojí chlapi s americkými vlajkami na rameni. Ruská pomoc nedorazila.

Tohle není jen námořní incident. To je geopolitická facka, která zní až do Kremlu. A co na to Moskva? Ticho. Trapné ticho. Zatímco ruské ministerstvo zahraničí mumlá něco o „pirátství“ a „mezinárodním právu“, ruská vlastenecká z-komunita na Telegramu prožívá nekončící kolektivní nervové zhroucení.

„Eto kakojto pozor!“ (“To je nějaké ponížení”) křičí jeden kanál za druhým. „Kde je Pypa (hanlivé označení pro Putina)? Kde jsou ty slavné červené čáry?“ ptají se autoři, kteří si ještě včera malovali na mapy šipky směřující na Washington. Najednou zjišťují, že jejich červené čáry mají ve skutečnosti barvu hnědou. Amerika se totiž rozhodla, že přestane hrát hru na kočku a myš podle pravidel, která nikdo nedodržuje, a místo toho prostě vytáhla z kapsy největší klacek v místnosti. Donald Trump a jeho administrativa začali obsazovat lodě ruské stínové flotily silou.

Zombie armada za 155 miliard

Abychom pochopili, proč je americká akce pro Kreml takovou noční můrou, musíme si nejdřív ujasnit, co vlastně loví. Ruská „stínová flotila“ není žádné hi-tech uskupení neviditelných ponorek z bondovek. Je to spíš plovoucí vrakoviště. Představte si 1 400 lodí, to je trojnásobek stavu z roku 2022, které by ve slušné společnosti neprošly ani technickou kontrolou na mopedu. Jsou to rezavé, šestnáct až dvacet let staré tankery, které Rusové v panice skoupili po celém světě. A ironie osudu? Často je koupili přímo od nás. Západní, a především řečtí rejdaři, si mnuli ruce, když prodávali své vysloužilé kocábky za přemrštěné ceny do Moskvy. Jen za nákup těchto vraků Rusko utratilo přes šest miliard dolarů.

Tato flotila zombií má jediný úkol, udržet Putinův válečný stroj v chodu. A daří se jí to dobře. Ročně přepraví 70 % ruské ropy a do kremelské pokladny napumpuje 125 až 155 miliard dolarů. To jsou peníze, za které se nakupují drony, severokorejské granáty a žoldáci, kteří pak umírají u Pokrovska.

Operace je to primitivní, ale efektivní. Tanker vypluje z ruského přístavu, vypne transpondér (takže na námořních radarech „zmizí“) a v mezinárodních vodách, třeba v řeckém zálivu Lakonia nebo kdesi v Atlantiku, přečerpá svůj náklad na jinou loď. Říká se tomu „praní ropy“. Změníte vlajku z Panamy na Gabon, pak na Východní Timor, a najednou máte „čistou“ směs, která vesele putuje do Indie nebo Číny. Je to globální skořápková hra s toxickým odpadem.

Evropa počítá drobné, Amerika nabíjí zbraně

A tady přichází ten rozdíl v přístupu. Evropská unie se k problému postavila s typickou byrokratickou elegancí. Vymyslela balíčky sankcí, seznamy zakázaných pojišťoven a přísné pohledy. Výsledek? Když Finsko v prosinci 2024 zadrželo tanker Eagle S poté, co svou kotvou "omylem" přeora podmořské kabely, byla to sláva.

Ale jen na chvíli. V březnu 2025 ho Finové potichu pustili. Důvod? Peníze. Údržba zadržené lodi stála stovky tisíc eur měsíčně a prodej byl právně složitý. Evropa se prostě lekla účtu za parkování a raději nechala ekologickou bombu plout dál. Německo dopadlo podobně s tankerem Eventin, soudy jim zakázaly prodat zabavený náklad. Evropa se bojí precedentů, bojí se o „svobodu plavby“ a děsí se toho, co by na to řekli právníci v Haagu.

Spojené státy pod Trumpovým vedením ale zjevně nečtou stejné právní příručky. Operace „Southern Spear“ (Jižní oštěp) není o pokutách. Je o fyzické likvidaci logistického řetězce. Když Američané před pár dny obsadili Marineru (ex-Bella 1) a Olinu, neřešili, kolik bude stát jejich kotvení. Prostě je vzali. Prohlásili je za lodě bez státní příslušnosti, což je v námořním právu ekvivalent psance, kterého může pověsit každý, a poslali na ně mariňáky.

Zatímco my sepisujeme 20. balíček sankcí, který Rusové obejdou ještě před zaschnutím inkoustu, Washington posílá vzkaz, kterému rozumí každý pašerák na světě: „Tvoje loď už není tvoje. Je naše.“ Bude to fungovat? Uvidíme. Pojišťovny se zřejmě začnou rozmýšlet, posádky si řeknou, jestli jim stojí za to plout a šedá zóny bude najednou zónou válečnou.

Červené čáry zhnědly

Když Američané obsadili Marineru, čekalo se na reakci. Pamatujete na ty silácké řeči? Dmitrij Medveděv, který ve svém telegramovém deliriu pravidelně hrozí jaderným holocaustem za každý špatný pohled směrem k Moskvě, měl mít žně. Vladimir Putin, ten velký stratég, který „nikdy neblafuje“, měl přece vyslat signál.

Realita? Ticho. A ne to hrozivé, předbouřkové ticho. Spíš ticho školáka, který právě dostal facku na hřišti a snaží se předstírat, že se nic nestalo, aby nedostal druhou. Kreml se zmohl jen na „diplomatický protest“ a stížnosti na porušení mezinárodního práva. Ano, stát, který bombarduje dětské nemocnice v Kyjevě a obsazuje cizí území, si stěžuje, že mu někdo sáhl na loďku. Mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová něco zamumlala o „pirátství“, ale v jejím hlase chyběla obvyklá vodka... pardon, jiskra.

Ruské válečné lodě, které měly tankery chránit, dorazily na místo činu s patnáctihodinovým zpožděním. To není „operační chyba“. To je neschopnost. Je to přiznání, že na otevřeném oceánu je Rusko nahé. Nemají kapacity. Nemají sílu. Jsou přetížení na Ukrajině, jejich Černomořská flotila se schovává v přístavech před ukrajinskými drony a Severní flotila zjevně nestíhá ani dojet včas do práce.

Dovolená v Karibiku končí

Pokud byla Marinera facka, případ tankeru Olina byl kopanec do rozkroku. Zatímco se Kreml vzpamatovával ze severu, v Karibiku u břehů Trinidadu a Tobaga si americké jižní velitelství (SOUTHCOM) podalo další úlovek. Olina se snažila hrát na schovávanou pod vlajkou Východního Timoru, kam až klesla velmoc, když musí své strategické zdroje schovávat za vlajku malého ostrovního státu v jihovýchodní Asii?

Američané na tento jeden rezavý tanker neposlali pobřežní hlídku. Startovali z letadlové lodi USS Gerald R. Ford. Chápete tu disproporci? To není policejní zásah. To je demonstrace absolutní dominance. „Standardní schéma,“ komentují to suše ruští milbloggeři. „Přiletí vrtulník, vysadí výsadek, hotovo.“ Z -kanál Wargonzo si jen smutně povzdechl, že loď má sice „krásné ukrajinské jméno“, ale osud má ryze ruský – skončila v amerických klepetech. A Kreml? Ten zvolil strategii pštrosa. Jak jízlivě poznamenal kanál AP Wagner: „Jelikož šla pod vlajkou Východního Timoru, můžeme dělat, že s tím nemáme nic společného. A netrpět.“

Это какой то позор! (haha)

Pokud v oficiálních kruzích vládne trapné ticho a vytáčky, na ruském Telegramu to vře. Z-bloggeři, ti samozvaní váleční korespondenti a nejvěrnější fanoušci války, prožívají kognitivní disonanci, která by stála za klinickou studii. Jejich reakce je mixem vzteku, zoufalství a překvapivě střízlivého prozření.

„To je pěkné ponížení!“ hřímá kanál AP Wagner, který si jinak servítky nebere. Pro Putina používá posměšnou přezdívku „Pypa“ a ptá se, kde jsou ty slavné „červené čáry“. „Naše červené čáry se definitivně změnily na hnědé,“ píše se v jednom z příspěvků. Je to přesná a dosti trefná metafora. Z-patriotům dochází, že jejich car je slabý. Že se nechá fackovat od „Buldozera Trumpa“ a nedělá nic.

„Západ nás pohrdá za naši slabost,“ píše kanál Dva majora. „Myslíte si, že nám pomůže přemalovat vlajku? Američanům je to jedno. Oni mají sílu. My máme jen kecy v televizi.“ Je fascinující sledovat, jak tito lidé, kteří roky volali po tvrdé ruce, najednou s obdivem hledí na americkou akci.

Aby toho nebylo málo, ruská státní média se snažila celou věc zamést pod koberec tím, že začala masivně informovat o... bytových problémech zpěvačky Larisy Doliny. Zatímco Navy SEALs obsazují ruský strategický majetek a Olina míří do amerického přístavu, hlavní zprávou dne v Rusku je, kdy se paní Dolina vystěhuje ze svého bytu. „S těmito hloupostmi zapomeneme na skutečné zprávy,“ stěžuje si zoufale jeden blogger. Ale přesně o to jde. Pypa potřebuje, aby národ řešil zpěvačky, ne to, že se jeho flotila potápí bez jediného výstřelu.

Námořní lekce

Celý tenhle cirkus se stínovou flotilou nám ukázal jednu zásadní věc, kterou jsme v dekádách diplomatických tanečků a „strategických dialogů“ zapomněli. Rusko není stát, který se řídí právem. Je to stát, který se řídí fyzikou. Přesněji řečeno, zákonem silnějšího, jak už jsem psal před pár dny zde.

Když Vladimir Putin budoval svou armádu rezavých tankerů, sázel na to, že Západ zůstane vězněm svých vlastních pravidel. Počítal s tím, že Evropané budou raději roky soudit jeden vrak, než aby riskovali precedens. A dlouho mu to vycházelo. Jenže pak přišel Trumpův „Buldozer“ a prostě změnil hřiště. Ukázalo se, že stínová flotila funguje jen do chvíle, než na ni někdo posvítí reflektorem z letadlové lodi. V tu chvíli se stín rozplyne a zůstane jen hromada šrotu a vyděšená posádka.

Ponížení Kremlu je totální právě proto, že je veřejné. Není to prohra u kulatého stolu v Ženevě, o které se dá lhářům v televizi vykládat jako o „vítězství zdravého rozumu“. Je to prohra v přímém přenosu na Twitteru, kde záběry americké pobřežní stráže ukazují, jak si strýček Sam bere to, co chce. A Pypa? Ten raději mlčí a doufá, že si národ včas vzpomene na kauzu Larisy Doliny.

Možná mají z-bloggeři mají v jedné věci pravdu. Třeba Amerika Ruskem skutečně pohrdá. Ale ne kvůli jeho kultuře nebo „tradičním hodnotám“. Ale kvůli absence reakce. Kvůli té propasti mezi velkohubými prohlášeními o „ničení center rozhodování“ a realitou, ve které Rusko nedokáže ochránit ani vlastní tanker před pár chlapy co slaňují z vrtulníku.

Lekce z posledních dnů je celkem jasná. Chcete-li zastavit ruskou agresi, nemusíte psát osmnáctistránkové právní posudky. Stačí ukázat sílu. Protože Rusové, od posledního trolla na Telegramu až po samotného nájemníka Kremlu, nerozumí ničemu jinému než klacku. A Donald Trump se ho rozhodl použít.

Bitva o oceány zřejmě začíná a Amerika vede. Stíny mizí, rez prosvítá a „velká námořní mocnost“ se ukázala být jen partou pašeráků, kterým právě došel čas. Jak píše jeden wagnerovský účet, dobro bude!

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.

Děkuji za pozornost a za vaši podporu. Bez vás by to nemělo smysl.