považuje Koblížek dezinformace za problém reálný a značný.

V tom mu ale za pravdu dát nemohu. Tomáš Koblížek má pravdu pouze formálně, nebo chcete-li slovně. Jeho point je korektní pouze akademicky, nikoli věcně.

Navíc Tomáš Koblížek chápe dezinformace značně volně. Pokud patří mezi politické příznivce Zdeňka Hela, zřejmě nemá problém s tím, že tento zmatený přírodovědec rád používá slovo dezinformace na všechno, co se mu nelíbí a nekryje se s jeho světonázorem (u intolerantních lidí se tyto dvě kategorie shodují). Pokud by bylo dezinformací vše, co za ni prohlašují lidé jako Zdeněk Hel, pak je to problém rozsahem velký, protože dezinformace by byla prakticky všechno (vzhledem k míře nelibosti, kterou v nich svět a jejich spoluobčané budí).

Zdeněk Hel například za dezinformátora prohlásil lékaře Šimona Reicha jenom proto, že má jiný názor na jeden hromadně vyráběný preparát a jeho antivirotické užití. A Tomáš Koblížek jeho názor sdílí. Za problematické totiž považuje to, že Institut H21 ústy Adama Růžičky pozval do Prahy Bretta Weinsteina. Tohoto evolučního biologa YouTube demonetizoval, protože šířil informace (tehdy ještě označované za dezinformace), že vir covidu unikl z laboratoře. Podle Koblížka je pozvání Weinsteina problematický krok, protože i Weinstein si myslí, že Ivermectin může pomoci lidem zvládnout akutní covid. A to je tedy důvod, proč ho nepozvat do Prahy!

Zdůrazňuji, že nejde o Ivermectin, ale o to, že jistí lidé (Tomáš Koblížek a Zdeněk Hel) sdílejí bigotní názory na to, jak klasifikovat jim nelibé jednání a smýšlení - jako dezinformaci. A že to podle nich zahrnuje velkou šíři názorů a postojů.

Vezměme ale jejich vágní úzus vážně. Nic jiného nám ani nezbývá, část lidí slovo dezinformace opravdu užívá ledabyle jako Zdeněk Hel. Pokud to chápeme takto široce, dezinformací se zřejmě myslí jakákoli “škodlivá informace”. A teď jde jen o to, komu a jak škodí, čí zájem poškozují. Mohou poškodit například obchodní zájmy nějaké firmy, které nemusí být ovšem v souladu se zájmy jejích zákazníků...

Z toho opět plyne (a já dávám Tomáši Koblížkovi opět za pravdu), že (dez)informace jsou problém, protože nejsou dobré, ovšem ještě záleží, z jakého úhlu na ně hledíme - špatné zprávy jsou to jak pro koho.

Pokud jste propadli helovské parapředstavě, že dezinformace jsou všechno a je jich všude kolem hodně, svět je tedy prosycen zlem, ďáblem, jistě se vám uleví, když si řeknete, že je toho sice hodně, ale zas tak zlé to není. Už proto, že tolik zla kolem nás by se muselo nějak negativně projevit, což se jaksi neděje. A tak prohlásíte dezinformace za prostý jev, jak to udělala Marie Heřmanová.

Je to úhyb stranou. Motivováni k tak laciné sofistice jsou zejména ti, kdo si z dezinformací a konspiračních teorií udělali živnost a mají je vypsané ve svých grantech (patří mezi ně SYRI i Marie Heřmanová). Jako jev mohou být dezinformace dál časté, a tak je možné, ba žádoucí v projektu pokračovat. Jev zní sice méně akutně než problém, ale na to jsou akademici zvyklí, že sledují různé jevy… Němci pro tuto taktiku mají jedno slovo – verharmlosen = vydávat věc za méně nebezpečnou, než je.

V tom má Tomáš Koblížek pravdu. A chytil kolegyni Heřmanovou správně. Dezinformace jsou ex definitione problém a zlo. A zašantročit dezinformace za "společenský jev" není terminologicky fér.

Pokud se však ty strašlivé dezinformace až tak zle v reálném světě neprojevují, bude problém někde jinde.

Řešení je nasnadě. Nejde o kvalitu, ale o kvantitu. Jed je dál jed, ale pokud vás neotráví, je to proto, že jste ho nepozřeli, nebo jen velmi málo, nebo jste rezistentní či co dalšího.

To, čemu říká dezinformace Zdeněk Hel, nebezpečné skutečně není, je to odlišný názor, a ten je naopak prospěšný (z dlouhodobější perspektivy i těm, kterým nevyhovoval). Doufejme, že tohoto jevu bude v naší společnosti víc.

Pak je tu ale dezinformace jako něco špatného - tedy ten bezpečnostní problém, kterým nejsou už podle nikoho v celé debatě. Tak v čem je problém? Jediná svízel je podle všeho to, že debatu o pseudoproblému dezinformací neumí nikdo ukončit a nejspíš ani nechce, protože musí doklepat akademickou pětiletku (na kterou jsou napsány projekty SYRI), a tak bude dál ještě několik let mlátit prázdnou slámu - pardon: společenský jev.

Přitom tu jeden společenský problém je: obludná setrvačnost akademických koprorací, které se snaží zavděčit svým chlebodárcům virtuálním tancem kolem jejich morální paniky.

Zpráva Vojenského zpravodajství za minulý rok byla potěšující. Bezpečnostní problém dezinformací a nepřátelského působení se pohybuje v mezích, kde ho dokážeme úspěšně kontrolovat. Problémem je tak nakonec panika a zneužití tématu dezinformací ve vnitropolitickém boji k diskreditaci legitimních názorů a občanských postojů (přesně tak, jak to dělá i Zdeněk Hel). Dejme slovo vojenským zpravodajcům:

mainstream

Dezinformace jako jev? Spíš idea - utkvělá