Není úklid jako úklid
Úklid je součástí našich životů, ať chceme nebo ne, ať už žijeme minimalisticky nebo jakkoliv jinak. A protože i minimalistické třídění je typ úklidu, začala jsem o úklidu obecně a jeho roli v našich životech více uvažovat.
Poslední epizoda podcastu byla právě o úklidu. Vyvolala spoustu ohlasů a zajímavých komentářů. A tak pro vás chci shrnout to, co jsem si z epizody i podnětů lidí vzala, co beru při úklidu v potaz já a co všechno můžete do vlastních úvah o úklidu zahrnout i vy.
Pokud jste ji ještě neslyšeli, zmíněnou epizodu najdete tady
ale následující úvahy jsou v pohodě srozumitelné i bez jejího poslechu. Zmíním několik témat.
Je důležité rozlišovat dva základní typy úklidu:
úklid ve smyslu čištění - vysávání, vytírání, mytí koupelny, toalety, prach, umytí kuchyňské linky zevnitř i zvenky, okna…
úklid ve smyslu uložení a zacházení s věcmi - třídění, organizace, hledání vhodného místa, procesy,…
Jen výjimečně se to hodí udělat dohromady (třeba protřídění kuchyně je skvělé udělat společně s jejím důkladným čištěním). V naprosté většině případů se ale vyplatí tyhle typy úklidu rozlišovat a oddělovat. Ušetříte si nervy i čas. Na každé si najdete vhodný čas, soustředíte se jen na to jedno a necítíte se tak vyčerpaní nebo zahlcení.
Úklid zasahuje do našeho života více, než si připouštíme.
Je to „jen“ úklid, ale!
Čištění: Při sebelepším systému se mu nevyhneme. Tím, že žijeme a bydlíme, prostě potřeba úklidu přirozeně vzniká a vždycky vznikat bude. Takže ať už si pravidelný větší úklid necháte udělat nebo si ho uděláte sami, nevyhnete se mu. Nejlepší je se s tím smířit a pořád o tom nedumat. Přerámovat situaci z „Už zase vysávat, mě se tak nechce!“ na „Dnes je úterý, vysávám. Bude to tu zase týden pěkné. Jsem vděčná za to, že mám kde bydlet a můžu o ten domov pečovat.“ Jen to zkuste, jestli vás úklid štve. Najděte ten pravý hluboký důvod, proč jednotlivé činnosti děláte, a co je na nich pozitivního.
Věci: Ty mají na život snad ještě větší vliv než čištění. Mohou nám ho otrávit až tak, že několik let slibujeme dětem, že až konečně zmákneme ty hromady věcí, budeme na ně mít čas. A s věcmi se nic neděje, my jsme nešťastní a život nám utíká mezi prsty. Připusťme si, že věci na nás mají velký vliv, ale že s ním lze pracovat tak, aby nebyl příliš negativní. A opět si musíme uvědomit, že věci tu jsou a budou, a my se jimi budeme muset zabývat. Na druhou stranu, na rozdíl od čištění se jim stačí věnovat nějakou dobu intenzivněji a pak můžeme mít roky klid.
Věci nám brání v čištění.
To je vidět v každé běžné domácnosti a teď už víme, že se s tím potýkají i profíci. Nelze snadno uklidit (očistit) povrchy a prostory, kde je příliš věcí. Pokud to nejste ochotní všechno zvednout, posunout, vrátit na místo. A tak se nám do úklidu nechce, odkládáme ho, zošklivujeme si ho. Většinou úplně zbytečně.
Neznamená to žádné věci nikde nemít, jen vás opět vyzývám k zamyšlení, nakolik vám záleží na vystavených nebo volně ležících věcech versus jak moc chcete mít snadný úklid ve smyslu čištění.
Prevence nepořádku je lepší než velké obnovování pořádku.
Na Threads jsem narazila na vlákna, kde se ženy předhánějí, která uklízí častěji. Vypadalo to, že běžný scénář je vysávat každý den, vytírat ob den, koupelnu 3x týdně a cíchy každý týden. Prosím vás, nezabijte svůj život uklízením. Pokud nemáte doma astmatika, nevěřím, že je to potřeba. Upřímně si nedovedu představit, kde bych na to denně našla čas.
Raději nepořádku předcházím:
Děti vychováváme tak, aby zbytečně nenadělaly, tedy jí (většinou) u stolu, drobí na stůl, ne pod něj, chodí si mýt ruce, uklízejí si po sobě věci (i když třeba po pobídce). Necourají v botách až do půlky bytu, neberou si jídlo do pokoje, učí se zapojovat do dalších činností podle věku.
Po jídle přeluxuju podlahu pod stolem, pokud bylo drobivé (2 minuty), setřu stůl (1 minuta).
Vyčesané vlasy vyhazujeme, nenecháváme je padat na podlahu.
Kočku, která nebydlí trvale uvnitř, nepouštíme na gauč.
Vracíme věci na své místo.
Špinavé outdoorové věci netaháme do bytu, nebo opatrně.
Máme oddělenou čistou a špinavou zónu v předsíni - aby se nenosila špína na ponožkách dovnitř.
Můj tajný trik na umyvadlo: každý večer, než jdu spát a všichni jsou umytí, důkladně setřu zrcadlo, baterii a umyvadlo, okraj i vnitřek, ručníkem na ruce. Ten pak jde do špinavého (oschnout) a pověsím čistý. Ráno vstupuju do koupelny, která není flekatá, ručník je suchý a voňavý.
Pak opravdu nemám potřebu čistit domov tak často a zároveň nemusím žít ve špíně a nepořádku.
Co člověk, to názor na úklid.
Jasně, jako ve všem. A je to tak dobře. Najděte si to své a stůjte si za tím. Nedejte na rady, jak často máte co dělat, když vám to nevyhovuje. Přesto jsou ty jiné názory velmi užitečné. Právě v těch zaběhlých letitých činnostech, o kterých už ani nepřemýšlíme, nás může jiný názor vytrhnout z rutiny a ukázat jinou cestu. Donutí nás zamyslet se, jestli to, jak to děláme, je pořád pro nás ta nejlepší možnost a nebo je načase něco změnit. Mějte oči i mysl otevřenou, vyplácí se to.
Já jsem třeba během let zjistila díky inspiraci druhými, že fakt nemusím všechno žehlit. Že nemusím převlíkat cíchy ve stejném intervalu, v jakém to dělala moje mamka. Nebo že WC gel při každém spláchnutí není nutný. Jak mě se ulevilo, ten chemický zápach jsem nesnášela.
Máme řadu předsudků ohledně profesionálního úklidu.
Prostě „nechat si uklidit“ je přece ostuda, jen líná ženská si to neudělá sama.
A taky to nebude podle mých představ!
A rozhodně nechci někoho cizího, aby se mi coural po bytě a lezl do věcí…
Měli jsme předsudky i vůči ženám ve vedoucích funkcích, ženám u voleb, snad všem technologiím, které kdy přišly, a tak dále. A nakonec se vždycky ukáže, že až když si něco vyzkoušíte, můžete se k tomu rozumně vyjádřit. Předsudky nás chrání, protože jsme nastaveni tak, že co je známé, to je bezpečné. Ale docela slušně nám brání zjednodušit nebo jinak zlepšit vlastní život.
Tohle samozřejmě není apel na vás, abyste si objednali úklid. Chci tím celým spíš ukázat nový pohled na věc, nové možnosti a proč se toho nového nebát. Možná objevíte jinou oblast svého života, kde se zdráháte říct si o pomoc, a přitom by to bylo super.
Přiznejme si, že něco neumíme.
Cokoliv, úklid, vaření, zašívání a přešívání… V tomhle měla Martina v rozhovoru velkou pravdu a myslím si, že ne úplně doceněnou. Z tradičních a historických důvodů máme zažito, že jako žena se postarám o rodinu, domov - úklid, vaření, prádlo, a samozřejmě pracuju. Když budu mít čas a dokážu to, přidávám určitou nadstavbu - třeba upravuju dětem oblečení. Nebo peču domácí chleba. Nebo je učím doma. Vnímám tam určitou hierarchii těch činností, které obstaráváme. Proč do toho ale takzvaně nehodit vidle a nepřeházet to? Pokud si to mohu dovolit, klidně si budu platit úklid, objednám si jídlo, ale pak budu v klidu šít dvě hodiny softshellky pro dítě. Nedává to smysl z hlediska zvyku ve společnosti, ale může to dávat smysl vám. A na tom záleží.
Takže když to dlouhodobě neumím, nebaví mě to, nejde mi to od ruky, proč to nedelegovat? Nebo na to nemám, musím to dělat sama, tak se ale trochu vzdělám. Hledám cesty, jak to dělat líp, snáz, rychleji, nebo jak si v tom najít alespoň trochu zalíbení.
Přiznejme si, že nejsme doma šťastní.
Něco nás štve, nevyhovuje nám, dráždí nás, a my vlastně nevíme co. A to je velká škoda, protože domov by nás měl hýčkat a mělo by nám tam být skvěle. Což je reálné, protože uvažte, že domov je to, na co máme úplně největší vliv. Je to na nás, jen tu zodpovědnost musíme přijmout.
Ženy, které se na mě obrací, si to uvědomily. Většinou ale stačí, abyste s tím něco udělali vy sami. Může to vězet ve vztazích, procesech, množství věcí, jejich nelogickém uspořádání, a nebo třeba v tom, že si nedokážete odpočinout, hodit občas vše za hlavu a chcete to mít nejen doma dokonalé.
A tak to nenechme jen tak hnít dál, udělejme potřebné kroky, ať je nám doma dobře. Protože kde jinde.
Na úklid a péči o domácnost se můžeme dívat různě. Já vám přeji, ať si najdete tu svoji cestu ke spokojenosti a nedáte na tlak okolí, zvyků a nebo svých zbytečných obav a předsudků. Protože jaký si to uděláš, takový to máš.
❤️ Helena